Kritická teplota

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kritická teplota je terminus technicus, který se vyskytuje v různých oblastech chemie a fyziky:

1. Teplota, nad kterou nelze pouhým zvyšováním tlaku dosáhnout kapalného stavu. Při vyšších teplotách se už nevyskytuje kapalina. Mezi kapalinou a plynem zmizí rozhraní a látka se stane stejnorodou (viz kritický bod).
2. Teplota, při které dochází k supravodivému jevu u jednotlivých materiálů. Při této teplotě klesá elektrický odpor (rezistance) materiálu téměř na nulu.
   • V roce 1960 byl materiál s nejvyšší kritickou teplotou slitina niobu a germania (Nb₃Ge) – 23 K.
   • V roce 1986 Georg Bednorz a Alex Müller připravili první keramický supravodič – 35 K.
   • Nynější nejvyšší dosažená kritická teplota je 138 K.

Tento fyzikální článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.

Tento fyzikálně-chemický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.