Disociační konstanta
Disociační konstanta je rovnovážná konstanta disociační reakce. Zvláštním typem disociační konstanty je iontový součin vody.
Obsah |
Značení [editovat]
- Značka

- Jednotka: bez jednotky
Definice [editovat]
Pro reakci AB → A + B je podle Guldberg-Waagova zákona rovnovážná konstanta
, kde [A], [B] a [AB] jsou rovnovážné aktivity jednotlivých složek.
Disociace kyselin a bází [editovat]
Disociace kyselin a zásad v roztocích vede k ustavení protolytické rovnováhy. Rovnovážné konstanty charakterizující tuto protolytickou rovnováhu se nazývají Disociační konstanta kyseliny KA nebo Disociační konstanta zásady KB.
Disociační konstantu odvodíme z rovnovážné konstanty, protože ve vodném roztoku je voda vůči kyselině vždy v nadbytku a její koncentrace se ani při disociaci kyseliny téměř nemění, lze změnu koncentrace zanedbat a spojit ji s rovnovážnou konstantou za vzniku disociační konstanty. KC . [H2O] = KA
Hodnoty disociačních konstant kyselin a zásad lze najít v tabulkách a slouží pro klasifikaci síly kyselin a zásad. Protože u slabých kyselin a zásad vychází disociační konstanta záporná, obvykle se uvádí jako hodnota pK (často ve formě pKA), což je záporný dekadický logaritmus disociační konstanty (pKA pro kyseliny, pKB pro zásady) při 25°C. Obecně platí, že vyšší disociační konstantě odpovídá větší množství disociovaných molekul, tedy vyšší síla kyselin a zásad. Při převedení tohoto pravidla na hodnoty pKA, bude naopak vycházet, že nízká hodnota odpovídá silným kyselinám (pKA < 2), vyšší slabým (5 < pKA < 9) a vysoká velmi slabým (pKA > 10). Silná kyselina je například kyselina sírová, kyselina chlorovodíková nebo kyselina dusičná, slabá kyselina například kyselina octová.
U slabých kyselin a zásad platí mezi hodnotami pKA a pKB (resp. tedy hodnotami pH) vztah definovaný jako: pKA + pKB = 14, který je odvozený ze vztahu: KA· KB = KW. U vícesytných kyselin dochází k několika stupňové disociaci a výpočty rovnovážné konstanty (KD) se tak provádí pro každý stupeň zvlášť.
Pokud je disociovaná forma látky (rozložená na kationty a anionty) ve stejné koncentraci jako nedisociovaná, pak je hodnota pK rovna hodnotě pH roztoku. U slabých kyselin je nedisociovanou formou kyselina a disociovanou formou její konjugovaná zásada. Pokud chceme hodnotu pK stanovit experimentálně přidáme k jednomu ekvivalentu kyseliny půl ekvivalentu zásady (můžeme říct, že se jedná o nedokončenou titraci, napůl cesty k bodu ekvivalence), změřené pH se pak rovná pK kyseliny.
Reference [editovat]
- Institut Galenus. Disociace slabých kyselin a zásad.
- Projekt alpha. Poslední úprava: 6.12. 2009 07:50:28.
- Meloun, M. Analytická chemie I: 2. Protolytické reakce.
- Učebnice chemie.
- Jan Hermann. Disociační konstanta. 15.12.2010
- Šulc, R. 6. Disociace a iontové rovnováhy. Ústav procesní a zpracovatelské techniky, FS ČVUT v Praze, 2008.
- Pacák, Čipera. Chemie pro II. ročník gymnázií. 1. vydání. Praha: SPN, 1985.
