Kyselina chlorovodíková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kyselina chlorovodíková
Kyselina chlorovodíková.PNG
Obecné
Systematický název Kyselina chlorovodíková
Triviální název Kyselina solná
Latinský název Acidum hydrochloricum
Anglický název Hydrochloric acid
Německý název Salzsäure
Sumární vzorec HClaq
Vzhled bezbarvá kapalina, technická je nažloutlá
Identifikace
Číslo RTECS MW4025000
Vlastnosti
Molární hmotnost 36,46 g/mol (HCl)
Teplota tání −35 °C (36% roztok)
−26 °C (38% roztok)
Teplota varu 110 °C (20,2% roztok)
57 °C (36% roztok)
48 °C (38% roztok)
Hustota 1,19 g/cm3 (37% roztok)
Viskozita 1,9 mPa·s (31,5% roztok)
Disociační konstanta pKa −8,0
Rozpustnost ve vodě Neomezeně mísitelná
Tlak páry 127 hPa (20 °C, 36% roztok)
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° - 92,31 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt -114,22 J/g
Entalpie varu ΔHv -85,03 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp - 2 052,8 J/g
Standardní molární entropie S° 186,786 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° - 95,30 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,811 JK-1g-1 (0 °C)
0,799 JK-1g-1 (25 °C)
Bezpečnost
Žíravý
Žíravý (C)
R-věty R34, R37
S-věty S1/2, S26, S26, S45

GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05

GHS07 – dráždivé látky
GHS07

H-věty H314 H335
NFPA 704
NFPA 704.svg
 
3
1
 
Teplota vznícení Není vznítitelná
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Kyselina chlorovodíková (též kyselina solná a latinsky acidum hydrogenchloridum), je velmi silná kyselina, jedna z lidstvu nejdéle známých a nejvíce využívaných. Jde o vodný roztok plynného chlorovodíku (HCl).

Chemické vlastnosti a výskyt[editovat | editovat zdroj]

Kyselina chlorovodíková je těkavá bezbarvá kapalina. Patří mezi velmi silné žíraviny. Technická (tj. méně čistá) kyselina chlorovodíková je nažloutlá díky přítomnosti železitých iontů a prodává se pod názvem kyselina solná. Směs koncentrované kyseliny chlorovodíkové a dusičné v objemovém poměru 3:1 (tzv. lučavka královská) rozpouští i ušlechtilé kovy (zlato, platina).
Je to relativně silná jednosytná kyselina. Vzniká rozpuštěním plynného HCl (chlorovodíku) ve vodě.
HCl + H2O → H3O+ + Cl-
Reaguje s celou řadou neušlechtilých kovů (Fe, Zn, Al, Na ...), za vzniku v kyselině chlorovodíkové rozpustných chloridů. S ušlechtilými kovy nereaguje. Na rozdíl od řady kyslíkatých kyselin, např. H2SO4 a HNO3, nemá oxidační účinky ani když je koncentrovaná.

Bezpečnost práce, účinky na člověka, první pomoc[editovat | editovat zdroj]

Přestože se dá běžně koupit, nedoporučuje se s ní pracovat bez ochranného oděvu, rukavic a zejména brýlí. Je nutné ji uložit pouze mimo dosah dětí a v této pozici ji zabezpečit proti převrhnutí nebo spadnutí. Její výpary také způsobují velmi rychlou korozi kovových předmětů v okolí.

Plynný chlorovodík je bezbarvý, silně dráždivý plyn, leptá sliznice, pokožku a způsobuje slzení. Zasaženého je nutné umístit na čerstvý vzduch a přivolat lékařskou pomoc.

Kyselina chlorovodíková leptá, při zasažení je třeba poraněné místo důkladně několik minut oplachovat tekoucí vodou (případně ještě zneutralizovat hydrogenuhličitanem sodným - jedlou sodou), při zasažení očí je nutné provést velmi důkladný výplach, nejlépe za pomocí druhé osoby tak, že druhá osoba drží té první rozevřená oční víčka (člověk sám má tendence se výplachu bránit a zpravidla jej neprovede dostatečně). Následně je nezbytně nutné co nejrychleji vyhledat lékařskou pomoc. Poleptání očí koncentrovanou kyselinou většinou končí slepotou.

Při požití je nutné vypít větší množství vody a nevyvolávat zvracení, žaludek je zvyklý na nízké pH a zvracení by způsobilo jen další poleptání jícnu. Následovat musí vyhledání lékařské pomoci.

Poleptání kyselinou se v celém svém rozsahu může projevit až po několika dnech[zdroj?] a proto nesmí být nikdy podceňováno.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Kyselina chlorovodíková se původně vyráběla přímo z chloridu sodného, proto se označovala jako kyselina solná.
Princip výroby spočíval v působením kyseliny sírové na chlorid sodný za zvýšené teploty.
2 NaCl + H2SO4 → 2 HCl + Na2SO4 (souhrnná reakce)
V průmyslové výrobě se HCl vyrábí syntézou chloru a vodíku, obvykle ve spojení s výrobou hydroxidu sodného

\mathrm{H_2 + Cl_2\ \xrightarrow[]{800~^\circ C}\ 2\ HCl}

nebo jako vedlejší produkt při chloraci uhlovodíků

R-H + Cl2 → R-Cl + HCl

Kyselina chlorovodíková je vodný roztok HCl a připravuje se exotermickou absorpcí HCl ve vodě:

  1. adiabaticky - získává se přibližně 20% HCl, tento způsob je nejčastěji používaný při chloraci uhlovodíků
  2. izotermicky - možno získat až 38% HCl (dýmavou), obvykle z praktických důvodů se ale připravuje méně koncentrovaná (32-36%)

Využití[editovat | editovat zdroj]

Průmyslově nejčastěji používaná kyselina chlorovodíková je 31% vodný roztok chlorovodíku. Méně obvyklá je 38% kyselina, v této koncentraci má největší kyselost, je tedy nejúčinnější (a nejnebezpečnější).[zdroj?] Kyselina chlorovodíková je po kyselině sírové nejpoužívanější kyselou látkou v průmyslu.[zdroj?]

V geologii a paleontologii se používá k detekci vápence (CaCO3), protože při jeho rozpouštění uvolňuje množství oxidu uhličitého a šumí.

CaCO3 + 2 HCl → CaCl2 + CO2 + H2O

Koncentrovaná v kombinaci s kyselinou dusičnou v poměru 3:1 tvoří lučavku královskou, která se používá pro rozpouštění obtížně rozpustných kovů, zejména zlata nebo platiny.

Kyselina chlorovodíková je aktivátor žaludečního enzymu pepsinu, denaturuje zkonzumované bílkoviny a zabíjí bakterie v potravě. Je vylučována v trávicím traktu všech savců, kromě mravenečníků, často se vyskytuje i u jiných tvorů. Vnitřní stěna žaludku je na velmi nízké pH stavěna, pokud však dojde k poruše slizového krytu, vznikne žaludeční vřed. Ve dvanáctníku je neutralizována. Přesto se pití kyseliny chlorovodíkové, zvláště na lačno, nedoporučuje ani při nízkých koncentracích.[zdroj?]

Koncentrovaná kyselina chlorovodíková se dá použít k čištění bazénů (i foliových) od vodního kamene.

Neutralizace[editovat | editovat zdroj]

Reakcí s hydroxidem sodným je dokonale neutralizována (při poměru látkového množství 1:1 je výsledné pH 7) za vzniku vodného roztoku chloridu sodného (kuchyňské soli). Při poleptání pokožky ji co nejrychleji neutralizujeme mýdlem. Zasažení očí většinou způsobuje slepotu. Při jakémkoliv potřísnění koncentrovanou kyselinou chlorovodíkovou nejprve poskytněte první pomoc a následně volejte lékařskou pomoc.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JIŘÍ VOHLÍDAL, ALOIS JULÁK, KAREL ŠTULÍK Chemické a analytické tabulky Praha: Grada Publishing, První vydání, 1999, ISBN 80-7169-855-5
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu