Lučavka královská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Čerstvě připravená lučavka k odstranění nánosů soli.

Lučavka královská (latinsky aqua regia neboli královská voda) je dýmavá žlutohnědá kapalina používaná pro rozpouštění obtížně rozpustných prvků, vzácných (královských) kovů. Jde o směs koncentrované kyseliny dusičné (HNO3) a kyseliny chlorovodíkové (HCl) v objemovém poměru 1:3. Nevydrží dlouho, je potřeba ji namíchat bezprostředně před použitím.

Lučavka Leffortova, někdy též obrácená lučavka, je směs stejných kyselin v opačném poměru — 3 díly HNO3 na 1 díl HCl. Samotné slovo lučavka (aqua fortis) je výraz pro kyselinu dusičnou.

Princip rozpouštění[editovat | editovat zdroj]

Rozpouštění platiny v lučavce královské

Lučavka královská rozpouští velmi odolné kovové prvky, jako je zlato a platina. Některé jiné ušlechtilé kovy jí odolávají ruthenium[zdroj?], iridium[zdroj?] a titan[zdroj?]. Samotná kyselina dusičná ani chlorovodíková se zlatem a platinou prakticky nereagují.

Kyselina dusičná má velmi silné oxidační vlastnosti, které způsobí rozpuštění nepatrného množství kovu.

Au + 3NO3- + 6 H+ → Au3+ + 3 NO2 + 3 H2O

Chloridové ionty vytvoří s kovovými ionty z roztoku velmi stabilní komplexní ionty [AuCl4]- či [PtCl6]2-.

Au3+ + 4 Cl- → [AuCl4]-

Tím se koncentrace kovových iontů v roztoku sníží a rozpouštění pokračuje dále.

Zlato se dá zpět vyloučit za pomoci rtuti, která tvoří se zlatem amalgám.

Historie[editovat | editovat zdroj]

K první přípravě kyseliny došlo pravděpodobně ve 14. století v Evropě, je však možné, že se ji podařilo připravit již ve 12. století v Indii (kvůli problémům s datací děl oné doby a nejednoznačnosti návodů v nich to ovšem zatím nelze potvrdit). [1]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Za druhé světové války během německé invaze do Dánska použil lučavku královskou nebývalým způsobem maďarský chemik George de Hevesy. Rozpustil v ní dvě zlaté medaile Nobelových cen pro Maxe von Laue a Jamese Francka, aby je nacisté neukradli. Roztok položil na polici ve své laboratoři v Institutu Nielse Bohra. Po válce se vrátil, našel roztok neporušený a vysrážel z něj zlato zpět. Nobelova společnost pak znovu odlila medaile z původního zlata.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KARPENKO, VLADIMÍR. Alchymie, Nauka mezi snem a skutečností. 1. vyd. Praha : Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1491-7.