James Franck

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

James Franck (26. srpna 1882 Hamburk, Německo - 21. května 1946, Göttingen, Německo) byl německý nositel Nobelovy ceny za fyziku za rok 1925, jejíž druhou polovinu obdržel jeho kolega Gustav Ludwig Hertz.

J. Franck vyrůstal v bohaté židovské rodině. Začal sice v Heidelbergu studovat chemii, ale svá univerzitní studia navázal fyzikou na univerzitě v Berlíně, kde i získal doktorát a taktéž profesuru. Profesorem experimentální fyziky se stal v roce 1921 na univerzitě v Gottingenu, kde působil, než nastoupil Adolf Hitler k moci. Tehdy se odstěhoval do USA na univerzitu v Chicagu, kde opět působil jako profesor.

V době svého působení v Berlíně Franck sledoval, spolu s Hertzem, závislost stupně ionizace na energii elektronů v parách rtuti. Dokázali, že atomy rtuti pohlcují energii elektronů po kvantech a dále studoval kvantový charakter fotochemických reakcí.

V USA pokračoval ve své práci na využití kvantové mechaniky k výkladu mezimolekulárních sil. Tato jeho poslední významná práce byla potvrzena i experimentálně. Již jako držitel Nobelovy ceny, kterou získal společně s Hertzem v roce 1925, se postavil v roce 1945 do čela vědců, protestujících proti použití atomové bomby.

Obsah 1 Ocenění a pocty 2 Související články 3 Externí odkazy 4 Literatura 5 Reference

[editovat] Ocenění a pocty

• 1925 Nobelova cena za fyziku
• 1951 Medaile Maxe Plancka^[1]
• 1953 Čestný občan Göttingenu^[1]
• 1955 Rumfordova Medaile za svou práci na fotosyntéze^[1]
• 1964 Zvolen zahraničním členem Royal Society of London^[1]

[editovat] Související články

• Franck-Condonův princip
• Franck-Hertzův experiment

[editovat] Externí odkazy

• Nobel.org
• Alsos Digital Library for Nuclear Issues
• American Philosophical Society
• Franck Nobel Lecture - 1926

[editovat] Literatura

• Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2

[editovat] Reference

1. ↑ ^{a b c d} Nobel Prize Biography

Seznam nositelů Nobelovy ceny za fyziku