Johannes Georg Bednorz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Johannes Georg Bednorz
Narození 15. května 1950 (64 let)
Neuenkirchen, Severní Porýní-Vestfálsko, Německo
Národnost Německo Německo
Obor Fyzika
Známý díky Vysokoteplotní supravodivost
Získaná ocenění Nobelova cena za fyziku (1987)

Johannes Georg Bednorz (* 16. května 1950) je fyzik pracující v laboratořích IBM. Podílel se na objevu vysokoteplotní supravodivosti, za což roku 1987 spolu s Karlem Alexanderem Müllerem získal Nobelovu cenu za fyziku.

V roce 1968 začal studovat mineralogii na Univerzitě v Münsteru. Poté, co chvíli pracoval v laboratořích IBM v Curychu, začal studovat na ETH Curych. V roce 1982 se vrátil do laboratoří IBM a přidal se k výzkumu supravodivosti vedeném Karlem Alexanderem Müllerem.[1]

V roce 1983 se tito dva začali soustředit na elektrické vlastnosti keramických materiálů a v roce 1986 se jim podařilo navodit supravodivé vlastnosti u materiálu LaBaCuO již při teplotě 35 K. Tento objev výrazně podnítil další výzkum v oblasti vysokoteplotní supravodivosti. V roce 1987 získal Bendorz s Müllerem Nobelovu cenu za fyziku „za průlomový objev supravodivosti v keramických materiálech“.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. J. G. Bednorz and K. A. Müller. Possible high Tc superconductivity in the Ba−La−Cu−O system. Z. Physik, B. 1986, roč. 64, čís. 1, s. 189–193. DOI:10.1007/BF01303701.  
  2. Nobel prize website

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johannes Georg Bednorz na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]