Keramika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Cihly

Keramika (řecky „pro hrnčířství“) je anorganický nekovový materiál nebo uhlíkový materiál, vyrobený za vysokých teplot. Keramika se využívá pro výrobu nádobí, ale také v sochařství a stavebnictví.

V dnešní době se názvem keramika dále označují i některé hi-tech materiály, používané například v armádě jako součásti pancéřování. Obvykle se jedná o slinuté karbidy kovů (wolframu, titanu, chromu, molybdenu, tantalu, niobu a jiných), oxid hlinitý (Al2O3), různé nitridy a boridy. Mají pochopitelně i své civilní využití, karbidy kovů se používají například na různých vrtácích nebo pilách a jiných nástrojích jako takzvané hroty nebo vložky z tvrdokovu – nejběžnějším příkladem je vrták do betonu s hrotem z „vidia“.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Hrnčířství.

První keramika se objevuje v mladém paleolitu, konkrétně gravettienu, resp. pavlovienu. Šlo o hliněné sošky, které se však vyskytovaly pouze izolovaně a brzy vymizely.[1][pozn. 1] (V 8. století př. n. l. se objevují první výrobky užité keramiky - tedy nikoli už jen sošky pravěkých umělců.[2])

Charakteristické vlastnosti keramických materiálů[editovat | editovat zdroj]

Dělení keramiky[editovat | editovat zdroj]

Tradiční
  • hrubá keramika - cihlářské výrobky
  • jemná keramika - ostatní keramické výrobky.
Dle chemického složení
  • silikátová
  • bezsilikátová
  • oxidová
  • bezoxidová

Využití[editovat | editovat zdroj]

Domácí použití
  • nádobí – hrnky, talíře, mísy, tácy, zapékací mísy atd.
  • čepele nožů
  • květináče, dózy, dekorativní předměty ap.
Stavebníctví
Technické účely
  • pro izolátory a součástky silnoproudé elektrotechniky
  • pro součástky odolné vůči náhlým změnám teploty
  • pro vysokofrekvenční techniku - konstrukční materiál
  • pro vysokofrekvenční techniku – kondenzátorové materiály

Výroba keramického džbánku[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Např. věstonická venuše, která je světoznámá právě tím, že je vypálená z hlíny a nikoli, jako všechny ostatní, vyrytá z mamutoviny či kamene. Jediným a nejstarším místem výskytu mladopaleolitické keramiky na světě jsou lokality pod Pavlovskými vrchy (Dolní Věstonice, Pavlov) na Moravě.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JÍLEK, František; KUBA, Josef; JÍLKOVÁ, Jaroslava. The World Inventions in Dates. Praha : Nár. tech. muzeum, 1979. S. 15. (anglicky) 
  2. JÍLEK, František; KUBA, Josef; JÍLKOVÁ, Jaroslava. The World Inventions in Dates. Praha : Nár. tech. muzeum, 1979. S. 18. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]