Kachlová kamna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Současná kachlová kamna
Současná kachlová kamna

Kachlová kamna jsou zařízení používané pro vytápění, vyrobené z keramických materiálů (šamot, kamnářská hlína, kachle). Bývají dominantou interiéru a tak bývají zajímavě designově ztvárněna. Skládají se z topeniště, tahového systému a teplosměnné plochy (pláště). V topeništi dochází k přeměně energie uložené v palivu (dřevo, uhlí) na tepelnou energii. Tato ve formě horkých spalin prochází tahovým systémem (systém kanálů), který ze spalin odebírá telenou energii, jež je následně pláštěm kamen předávána do vytápěných prostor sáláním. Díky dobré akumulační schopnosti keramických materiálů používaných k výrobě kamen, je v nich energie zadržena a postupně vyzařována do prostoru. Topeniště jsou konstruována tak, aby v nich bylo za krátký čas spáleno velké množství paliva (uvolněno velké množství energie). Vyrobené teplo je pak postupně předáváno do vytápěného prostoru několik hodin. Dříve stála kamna v každé místnosti. Dnes je možné kamna konstruovat tak, aby vytápěla více místností najednou.

Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Uzavřená kamna se vyvinula postupným zvětšováním obezdívky kolem otevřeného ohně. Setkáváme se s nimi na konci středověku v alpských oblastech Švýcarska a Itálie. Z této doby také pocházejí první kachle. Kachlová kamna byla často umělecky zpracována, jak o tom svědčí zachovalé unikáty ze starých sídel. Kamna podléhala svým současným uměleckým směrům, a tak můžeme podle doby jejich vzniku najít kamna gotická, barokní, secesní, kubistická atd. Až do 19. století byla každá kachlová kamna originální výrobek. Ve druhé polovině 19. století dochází k průmyslové výrobě kachlů a kamen. Od té doby byla kachlová kamna součástí prakticky každého městského bytu. Kamna ze začátku 20. století jsou často zachována do současnosti. Podle jejich místa výroby či vzhledu a konstrukce známe kamna tahovky, sloupová, kamna se středovou římsou, Plzeňky. Ve 30. letech 20. století začíná průmyslová výroba přenosných kachlových kamen (Spora, Tropical, Kolinorky, Hornobřízky[1]).

Vývoj topeniště[editovat | editovat zdroj]

Během doby docházelo k vývoji a zdokonalování jak topeniště, tak tahového systému. Původní obestavěné otevřené topeniště pro spalování dřeva bylo v průběhu doby opatřeno roštem, z důvodu možnosti spalování uhlí. Nejdříve vznikají topeniště univerzální, později přímo určená pro spalování uhlí. V polovině 20. století vlivem energetické krize dochází k výraznému vývoji v oblasti spalování dřeva, převážně v Rakousku a Německu. Československu se díky komunistickému režimu tento vývoj vyhnul a kamnářství bylo prakticky zničeno. V této době dochází k vývoji bezroštového topeniště vhodného pro hoření dřeva s vysokou účinností. Toto topeniště je později zdokonaleno pomocí přívodu předehřátého vzduchu pro dokonalé prohoření spalin. Posledním typem topeniště jsou topeniště s dvoukomorovým spalováním. V současné době jsou topeniště vyráběna průmyslově. Oproti individuálně stavěným topeništím mají své plusy i minusy.

Vývoj tahového systému[editovat | editovat zdroj]

První kamna byla jen obestavěný prostor pro hoření, který ústil do komína. Později byly do cesty spalinám uvnitř kamen kladeny vodorovné přepážky, aby prodloužily jejich cestu a mohlo z nich být odebráno více energie. Ve sloupových kamnech je nejdříve používán vodorovný tahový systém (kamna tahovky), kdy jsou spaliny nad topeništěm usměrňovány přepážkami v patrech střídavě z jedné strany kamen na druhou a postupně nahoru ke komínovému průduchu. Při přechodu na spalování uhlí dochází k vývoji horizontálního tahového systému, kdy je půdorys kamen rozdělen na několik svislých kanálů, jimi spaliny procházejí střídavě nahoru a dalším dolů a tak dále až posledním nahoru a do komína. Při návratu ke spalování dřeva vlivem energetické krize, dochází ke zdokonalení ležatého (horizontálního) tahového systému, lepe vyhovujícímu spalinám vznikajícím při spalování dřeva. V současné době různí výrobci dodávají i modulární tahové systémy různých typů, jak po tvarové, tak materiálové stránce.

Plášť kamen[editovat | editovat zdroj]

Povrch kamen je důležitý pro předání tepla do prostoru. U kachlových kamen k tomu dochází sáláním. Tradičně bývá povrch kamen tvořen keramickými kachly. Díky vývoji kamnářských omítek je však možné tvořit povrch kamen i omítanými plochami, tak jako na přiložené fotografii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Václav Morávek: Odborné příručky pro stavebnictví – Kamnářství. Státní nakladatelství technické literatury : Praha, 1955.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu