Kamenina
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kamenina je ideálním materiálem pro výrobu užitkové keramiky i pro venkovní použití, díky svým unikátním vlastnostem (trvanlivosti, pevnosti a malé nasákavosti). Je vhodný i pro keramické plastiky.
Kameninové výrobky se vypalují na teplotu dostatečně vysokou na to, aby došlo k tzv. slinování (tj. vzniku skelné nebo sklu podobné látky). Se zvyšováním teploty dochází k rozkladu hydrátů a k dalším chemickým změnám vedoucím k slinování a zhutňování (slepení ostatních částic taveninou) a tvorbě koheretního (souvislého) produktu. Protože vypálením jílu by bylo potřeba teploty vyšší než 1600 °C, přidává se pro její snížení snáze tavitelná látka jako:
- Živec, který je základem tvrdé kameniny (1300 stupňů Celsia).
- Vápenec obsahuje tzv. vápencová kamenina (1100 stupňů Celsia).
- Kaolín společně s bílým žáruvzdorným jílem dá vzniknout bíle se vypalujícímu kameninovému jílu.
Tyto látky se roztaví a spojí (slinou) částice jílu.
[editovat] Historie kameninové keramiky
Kamenina pochází z východní Asie, pravděpodobně z Číny ze 4. století. Byla velmi světlá vzhledem podobná porcelánu.
Díky Arabským obchodníkům se do Evropy dostala v 16. století. Stala se velmi využívanou, protože ložiska kameninových jílů jsou zde častější, než kaolinu, imitoval se jí porcelán. V Porýní se zpracování kameniny vyvinulo bez návaznosti na čínské vzory již v 8. stol. O její zdokonalení a rozšíření se zasloužil v 18. století anglický keramik Josiah Wegwood. Jeho vylepšená kamenina byla bez polevy a zdobená jemným reliéfem. Vyráběl proslavenou Qeen´s ware (královninu kremiku) ze žlutavé hmoty a také černé kameninové předměty připomínající bazalt. Nejznámější byla jeho jaspisová keramika Jasperware s bílými reliéfy na modrém podkladě.
V České republice má tradici výroba kameninové keramiky např. v Týnci nad Sázavou, a proto se v městském muzeu se nachází trvalá expozice týnecké keramiky. Zdejší raná keramika byla ovlivněna rokokem i anglickou reliéfní kameninou.
