Gravettien

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gravetský hrot
Gravetský hrot s řapem typu Font-Robert

Gravettien je archeologická kultura, která zaujímala střední část mladého paleolitu (přibližně 30 - 20 tis. let BP, těžiště zhruba 27 - 24 tis. let BP). Období je pojmenováno dle stejnojmenné lokality La Gravette (Dordogne, Francie).

Dějiny bádání[editovat | editovat zdroj]

Rozšíření a rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Gravettien je znám z širokého geografického prostoru od Portugalska k Německu, od Belgie k Rusku. Můžeme jej rozdělit na dvě facie, které souvisí mimo jiné s jeho sídlení dynamikou. Starší - zvaná pavlovien (zhruba 30 - 25 tis. let BP) - je charakterizována osídlením centrálních oblastí (střední Podunají). Mladší willendorf-kostěnkien (přibližně 25 - 20 tis. let BP) zaujímá širší geografický prostor. [1]

Klima[editovat | editovat zdroj]

Glaciální (würmské) období je v tomto období charakteristické častými klimatickými výkyvy, přičemž obecně jej můžeme označit za studené a suché (vrchol studeného klimatu - cca 24 až 18 tis. let BP). Letní období bylo krátké, ale relativně teplé, což způsobovalo tání permafrostu a následný půdotok.

Hmotná kultura[editovat | editovat zdroj]

Nejčastějším archeologickým pramenem (platí pro celý paleolit) je kamenná štípaná industrie. Pro gravettien je typická retušovaná čepelová industrie - mezi nástroji se hojně vyskytují rydla, škrabadla, hroty s otupeným bokem (zastoupení či podoba nástrojů může být regionálně specifická). Dalším pramenem je četná a značně vyspělá kostěná a parohová industrie.

Umění gravettienu[editovat | editovat zdroj]

Umění gravettienu je vysoce rozvinuté. Patří sem zejména ženské plastiky (tzv. venuše), které mohou být i silně stylizované. K nejznámějším plastikám patří Věstonická venuše (pavlovien), dále venuše z Moravan nad Váhom (Slovensko), venuše z Lespugue, hlavička z Brassempouy (Francie), venuše z Grimaldi (Itálie), Willendorfská venuše (Rakousko) či venuše z lokality Kostěnki (Rusko). Četné jsou i plastiky zvířat a skalní umění. Ke skalnímu umění patří například malby v podobě negativních otisků rukou z francouzské jeskyně Pech Merle či stovky rytin zvířat na lokalitě Foz Côa v Portugalsku).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Svoboda, J. a kol. 2002: Paleolit Moravy a Slezska, Brno.