Věstonická venuše

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Věstonická venuše

Věstonická venuše je keramická soška nahé ženy vyrobená z pálené hlíny pocházející z mladého paleolitu a datovaná do období 29 000 – 25 000 př. n. l. Je považována za nejstarší dochovanou keramickou sošku na světe. Její objev vyvrátil dosavadní domněnku, že keramika nebyla v době paleolitu ještě známá.

Nalezení sošky[editovat | editovat zdroj]

Soška byla nalezena 13. července 1925 v popelišti v horní části pravěkého naleziště mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem. Paleolitický nález uskutečnil tým archeologa Karla Absolona, který zde prováděl výzkum v letech 1924–1938. Absolon u samotného nálezu nebyl přítomen, ačkoliv je většinou za objevitele označován. Ten byl v okamžiku nálezu ve Francii. Sošku nalezli dělník Josef Seidl a technický vedoucí výzkumů Emanuel Dania. Ve zbytcích pravěkého ohniště o průměru asi 10 m ležela soška společně s kamennými nástroji a zvířecími kostmi. Byla rozlomena na dva kusy ležící asi 10 cm od sebe. Nejprve se nepředpokládalo, že patří k sobě. Po očištění se ukázalo, že se celek podobá ženské postavě. Kromě venuše byly na místě nalezeny i další keramické plastiky, většinou vyobrazení zvířat.

Podoba sošky[editovat | editovat zdroj]

Je 11,5 cm vysoká a v bocích 4,3 cm široká. Použitý materiál je pravděpodobně směsí hlíny a vápence, obdobné drobné plastiky byly přitom většinou zhotovovány z kamene nebo kostí. Zajímavostí je výrazná stylizace obličeje (pouze oči jsou naznačeny krátkými šikmými rýhami), nepřítomnost krku, mohutnost povislého poprsí (levé ňadro je větší) a boků. Na zadní straně jsou patrné rýhy znázorňující zřejmě tukové zářezy.

Zkoumání sošky[editovat | editovat zdroj]

V létě 2004 byla soška zkoumána pomocí tomografu ve Fakultní nemocnici u sv. Anny. Do té doby se badatelé čtyřikrát pokoušeli zjistit složení materiálu, z něhož byla vyrobena. Poslední výsledky potvrdily, že plastika je z jemné hlíny smíchané s vodou. Jsou v ní ale navíc i malá bílá zrníčka, což může být vysrážený vápenec nebo úlomky kostí. Žádný z předchozích výzkumů tak jednoznačnou odpověď nedal. Byl také objeven další detail. Na hýždích sošky se byl nalezen otisk prstu asi desetiletého dítěte.

Umístění[editovat | editovat zdroj]

Soška je uložena v Moravském zemském muzeu v Brně ve sbírkách ústavu Anthropos. Vystavována je pouze ojediněle a v běžné expozici je nahrazena kopií. Její hodnotu stanovili v roce 2004 američtí starožitníci na 40 milionů dolarů.[1]

Na konci 2. světová války byla Věstonická venuše s částí sbírek brněnského muzea uschována v mikulovském zámku. Protektorátními úřady měly obavy z poškození při bombardování. Muzejníci však nejcennější část sbírky i s venuší převezli zpět do Brna pod záminkou fotografování.[2] Část, která zůstala v Mikulově byla zničena během osvobozovacích bojů, když zámek 22. dubna 1945 vyhořel.

Od roku 2008 je archeologické naleziště Dolní Věstonice a soubor nejvýznamnějších nálezů, včetně Věstonické venuše, národní kulturní památkou.[3][4][5]

Další nálezy[editovat | editovat zdroj]

Venuše z Dolních Věstonic není ojedinělou ukázkou umění pravěkých lidí. Jiné plastiky z pálené hlíny jsou známy také ze sousedního Pavlova a z Předmostí u Přerova. Proslulá je rovněž Landecká venuše (nazývaná také petřkovická) nalezená v roce 1953 na ostravském vrchu Landek. Tato 4,6 cm vysoká soška z krevele je torzem a nemá hlavu. Její výjimečnost spočívá v netypicky štíhlých proporcích, které milovníkům moderního umění dokonce připomínají kubistickou sochu.[zdroj?]

Za jednu z nejdokonalejších sošek paleolitu je kromě Věstonické venuše považována i Willendorfská venuše z Rakouska. Ve francouzském Lespuque byla zase nalezena venuše vyrobená z klu mamuta. Obdobné figurky starší doby kamenné spatřily světlo světa i v řadě dalších zemí, například v Německu, v Itálii, na Ukrajině, v Rusku nebo na Slovensku.

Odrazy v umění[editovat | editovat zdroj]

  • Vznik a výrobu Věstonické venuše popsal Eduard Štorch ve svém románu pro mládež Lovci mamutů
  • Z roku 1958 pochází obraz Zdeňka Buriana, který zachycuje výrobu Věstonické venuše pravěkým umělcem. Obraz o rozměrech 62×43 cm je malován olejem na plátně a byl použit i jako ilustrace knihy Lovci mamutů.
Njan má před sebou na plochém kameni hrudku jílu a modeluje nějakou figurku. Už dvakrát jí uhodil o zem, když se mu nepovedla, jak chtěl, a začal potřetí znovu. Tentokrát přimíchal do hlíny hodně moučky z rozdrcených mamutích kostí. Válí se jich množství kolem všech stanů a Njan si z nich nadrobil na zaječí kůží hromádku prášku. Spálené kosti se snadno drtily. Njan do nich nemusil ani mnoho bušit kamenem. Zubří roh plný vody má zapíchnutý vedle sebe v zemi.
— Eduard Štorch: Lovci mamutů

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ONDRŮŠKOVÁ, Pavla. Návrat Věstonické venuše ohlídali muži s puškami. Mladá fronta DNES. 2007-09-05, s. B1-B2. Dostupné online [cit. 2007-09-05].  
  2. NOVÁK, Jan. Tajemné krásky z pravěku. Naše rodina [online].  [cit. 2014-08-05]. Dostupné online.  (česky) 
  3. SMYČKOVÁ, Lenka. Co je národní památka? Slavná Venuše kupodivu ne [online]. aktualne.cz, 2.12.2007, [cit. 2013-03-29]. Dostupné online.  
  4. Věstonická Venuše na výletě. Londýnská výstava začíná [online]. ČT24, 7.2.2013, [cit. 2013-03-29]. Dostupné online.  
  5. Archeologické naleziště Dolní Věstonice včetně souboru nejvýzn. nálezů z období kultury lovců mamutů (Dolní Věstonice) [online]. MonumNet, [cit. 2013-03-29]. Dostupné online.