Hrnčířský kruh

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hrnčířská dílna
Hrnčíř tvaruje hlínu použitím různé rychlosti otáčení na elektrickém hrnčířském kruhu
Kopací kruh

Hrnčířský kruh je stroj k vytváření keramiky. Byl pravděpodobně první známou formou kola a dodnes se používá k vytáčení kruhových hliněných nádob - amfor, mís, váz či hrnců.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hrnčířský kruh se poprvé objevil zhruba ve 2 tisíciletí př. n. l. v Egyptě, na Středním východě (Mezopotámie) a v Asii, ale kořeny nacházíme v Číně.

Kotouče se vyráběly z kamene nebo dřeva a točilo se jimi pomocí osy zasunuté do zářezu v horní části kola. Ve Středozemí otáčeli kruhem pomocníci, kteří tahali za řemenice nebo otáčeli jím nohama. Časem se prodloužením hřídele stal pohodlnějším a jednodušším nástrojem s výš zvednutým talířem, což umožnilo při práci sedět.

Od roku 1878 se k pohonu hrnčířského kruhu používá také strojní a později elektrický pohon.

Technologie výroby[editovat | editovat zdroj]

  • V současné době jde o dva souběžně se otáčející dřevěné nebo železné kotouče propojené kolmou osou poháněné elektrickým zařízením. Dnešní stroje umožňují snižovat i zvyšovat otáčky pákou či pedálem. Větší spodní disk - šajba - je určen k pohonu hrnčířského kruhu, na střed horního menšího disku se pokládá hrouda jílovité hlíny. Ta se otáčí a umožňuje tak rovnoměrně vytvářet tvar nádoby:
    • z volné ruky (tvaruje se jednou nebo oběma rukama)
    • pomocí šablony či formy
  • Někteří výrobci keramiky stále dávají přednost tzv. kopacímu (nožnímu) kruhu. Začíná vytáčet po rozkopání spodního talíře. Vytáčení se provádí při zpomalování otáčení kruhu. Keramik rukou otáčení ještě více zpomaluje.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu