Pisoár
Pisoár (lidově nazývaný též mušle, močítko) je hygienické zařízení, určené k močení pro muže ve stoje. Oproti běžnému záchodu má několik výhod, mezi něž patří zejména to, že je menší a má mnohonásobně nižší spotřebu vody. Často do něj bývají vkládány tablety pro potlačení zápachu s desinfekčními účinky. Pisoár bývá umístěn zejména na veřejných toaletách, občas se vyskytuje i v privátních obydlích.
Slovo pisoár sice pochází z francouzského pisser = močit, které je však chápáno jako neslušné, někdy i sprosté. Slušně se močení řekne uriner a proto je lepší v cizích zemích používat slova jako urinoir, Urinal, nebo orinatoio.
Obrácený pisoár také použil Marcel Duchamp jako umělecké dílo nazvané Fontána.
Obsah |
Rozdělení[editovat]
- pisoárové stěny - tvoří se stěnou, která je do minimálně do 120 cm opatřena nepromokavým nátěrem. Pod stěnou je vyspádovaný žlábek k vpusti, která odvádí moč do vnitřní kanalizace
- pisoárové boxy - z pravidla keramické boxy s rozměry 120 cm výška a 60 - 65 cm šířka. Ty se upevňují na stěnu v úrovni podlahy. Několik boxů může být opatřeno jednou vpustí, nebo každá má svoji.
- pisoárové mísy - většinou jsou vyrobeny z keramiky v různých velikostech a tvarech. Osazují se tak, aby dolní hrana mísy byla ve výšce 65 cm nad podlahou.
Splachování[editovat]
Většina pisoárů má svůj splachovací systém, který odvádí moč z mísy a zabraňuje zápachu. Splachování probíhá zpravidla jedním z těchto způsobů:
Ruční splachování[editovat]
Tento typ splachování je poněkud zastaralý, ale stále ještě je poměrně dost rozšířený. K jeho aktivaci je potřeba stisknout tlačítko, případně zatáhnout za splachovadlo po použití pisoáru. Od používání tohoto způsobu se v poslední době upouští zejména proto, že kontakt s tlačítkem/splachovadlem bezprostředně po použití pisoáru je nehygienický.
Časované splachování[editovat]
Oproti Velké Británii se v Česku tento systém prakticky nepoužívá, funguje na principu splachování v pravidelných časových intervalech a nebere v potaz, zda byl pisoár během intervalu použit, či nikoliv.
Automatizované splachování[editovat]
Funguje zpravidla na principu infračerveného senzoru, který registruje osobu stojící u pisoáru zpravidla déle než 5 sekund, po jejím odchodu je spuštěn splachovací systém a pisoár je spláchnut.
Teplotní splachování[editovat]
Tento typ splachování funguje na principu teplotního čidla umístěného v těle pisoáru a splachuje při zvýšení teploty. Často bývá doplněn i časovým splachováním, takže se pisoár spláchne i např. po 3 hodinách bez použití.
Nesplachující pisoáry[editovat]
Pisoáry bez splachovacího systému bývají zpravidla využívány v mobilních toaletách, ve kterých by bylo umístění zásobníku vody problematické.
Nově se nesplachující pisoáry - tzv. bezvodé pisoáry využívají i v místech, kde je cílem snížení nákladů a větší ekologičnost. Pisoáry bez vody se ošetřují speciálním přípravkem, nezapáchají a jsou i designově pěkné.
Rozšíření pisoárů[editovat]
Pisoáry bývají používány zejména ve veřejných budovách, jako jsou např. továrny, nákupní centra, restaurační zařízení, letiště, nebo třeba kina. Zpravidla společně s obyčejnými záchody, a tak přispívají ke zvýšení kapacity. Někdy bývá jeden, nebo dva pisoáry, zpravidla na okraji řady, umístěn níže než ostatní - pro děti, nebo osoby na invalidních vozících.
Pravděpodobně nejslavnější pisoár najdeme v románu Gabriela Chevalliera Zvonokosy (Fr. Clochemerle), jehož zápletku tvoří stavba obecního pisoáru. V hovorové řeči se můžeme také setkat s termínem zvonokosy jako synonymem pro veřejný záchod.
Zoologická recese o pisoárech[editovat]
Skupina několika brněnských zoologů z recese pojala pisoáry jako skupinu měkkýšů a hovoří o nich jako o taxonu Univalvia. Pisoáry v ČR popsali jako jednotlivé rody a druhy a vytvořili určovací klíč (vydaný ve fiktivním časopise Folia Hajzlpapiriana), podle kterého lze většinu pisoárů určit do druhu [1]. Díky tomu mohou všichni zoologové určovat pisoáry a posílat faunistická data o jejich výskytu, která jsou průběžně zpracovávána. Tato recese je mezi českými biology hojně rozšířena a výsledky "výzkumů" jsou prezentovány například na konferenci Zoologické dny.
