Pancéřování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sturmgeschütz III s přídatným pancéřováním

Pancéřování je vrstva vyrobená z kovu, kompozitu, keramiky, nebo kombinací těchto materiálů určená k ochraně tanku, letadla, obrněného vozidla, lodě atp. před nepřátelskou palbou. Při výrobě pancéřování je třeba přitom volit kompromis mezi dvěma požadavky: pancíř musí být co nejodolnější a chránit vozidlo co nejúčinněji a přitom je třeba, aby byl co možná nejlehčí, aby nesnižoval rychlost a životnost chráněného stroje. Tohoto účelu se dosahuje jednak volbou vhodných materiálů, jednak nerovnoměrným umístěním pancíře. Nezanedbatelná je ovšem i výrobní cena a složitost daného typu pancíře.

Pancéřování lodí[editovat | editovat zdroj]

HMS Warrior

Prvními masivně pancéřovanými bojovými prostředky byly lodě. I když první civilní loď ze železa byla spuštěna na vodu už v roce 1821, první vážné pokusy s pancéřováním válečných lodí proběhly až kolem poloviny 19. století. První lodě s pancířem tloušťky 120 mm použila úspěšně Francie v Krymské válce. Úspěch takto chráněných lodí podnítil francouzskou admiralitu, konkrétně jejího hlavního konstruktéra Henri Dupuy de Lôme v roce 1858 ke stavbě první velké pancéřované lodi La Glorie. Tato ještě dřevěná loď měla 120 mm železný pancíř, což bylo technologické maximum, dosažitelné v té době. Británie odpověděla stavbou lodi HMS Warrior, už stavěné ze železa, která měla na železném trupu 457 mm vrstvu teakového dřeva a na ní 114 mm železný pancíř. Teakové dřevo mělo chránit trup i při velké deformaci pancíře.

Nejdůležitějším předělem ve vývoji pancéřovaných lodí byla bitva v Chesapeacké zátoce v roce 1862, kde se poprvé střetly pancéřované lodě s dřevěnými válečnými loděmi i mezi sebou navzájem. Ukázalo se, že loď bez pancéřování nemá praktickou bojovou hodnotu.

S postupným zdokonalováním materiálů i vývojem děl se měnily lodní pancíře. Kombinace železo – teakové dřevo – železo byla po zdokonalení výroby oceli nahrazena ocelo-železnými a po nalezení vhodných druhů oceli nakonec i čistě ocelovými pancíři. Svého vrcholu dosáhla konstrukce pancéřových lodí v první polovině 20. století ve formě bitevních lodí.

Pancéřování vozidel[editovat | editovat zdroj]

Homogenní pancíř[editovat | editovat zdroj]

T-34/76 - dobře je vidět zkosení pancéřových plátů.

Prvním typem pancéřování pozemních vozidel byl homogenní ocelový pancíř, který se objevil s příchodem prvních obrněných vozidel a tanků. Jeho účinnost lze podstatně zvýšit vhodným tvarováním ploch vozidla a sklonem ploch (výborně balisticky tvarované jsou např. tanky T-34, IS-1, IS-2, IS-3, T-55,M26 Pershing, Panther a Tiger II), které má vliv na úhel dopadu střely. Toto opatření má účinek proti klasickým kinetickým průbojným granátům, avšak proti kumulativním nábojům je faktorem ovlivňujícím odolnost pancíře pouze jeho tloušťka (snižuje však pravděpodobnost aktivace nálože, ke které dochází jen při zásahu pod určitým úhlem). Homogenní pancíř je vyráběn ze slitinových ocelí zpracovaných tepelným zpracováním ke zvýšení houževnatosti, pevnosti a povrchové tvrdosti. Je užit u tanků 1. a 2. generace.

Homogenní pancíř je také používán pro pancéřování vozidel pro důležité osoby (politici, klíčoví svědci atp.). Takto pancéřovaná jsou většinou vozidla osobní, která se však vnějším vzhledem neliší od běžných typů. Bývá zesílen podvozek a instalován silnější motor z důvodu nárůstu hmotnosti vozidla. Přesné hodnoty tloušťky pancíře, jeho složení a stupeň odolnosti jsou utajovány automobilkami zabývajícími se výrobou těchto vozů. Neoficiální zdroje uvádí, že pancéřovaná limuzína pro nejvyšší politiky je schopna zajistit přežití posádky i při zásahu staršími typy protitankových střel.

Během druhé světové války vylepšovaly posádky své stroje různými přídavnými pancíří, např. náhradními pásy, pytli s pískem a podobně. Také se poprvé objevil experiment s vrstveným pancéřováním, kdy na tanku M4 Sherman bylo instalováno několik kapes s křemenným pískem.

Vrstvený pancíř[editovat | editovat zdroj]

Nehomogenní vrstvený pancíř se skládá z vícero vrstev, jako je ocel, hliníkové slitiny, keramické destičky, uhlíkových vláken, plastických hmot. Objevil se v 80. letech (americký M1 Abrams a britský Challenger 1). Nazývá se Chobham a byl vyvinut v Anglii.

Základem je homogenní pancíř, avšak uvnitř je keramická deska v kompozitovém pouzdře. Toto má za následek prudký růst odolnosti pancéřových desek proti kinetickým a zejména kumulativním střelám. Kompozitové pouzdro tlumí rázy vznikající v pancíři. Za nevýhodu je nutno považovat fakt, že některé typy (zejména ty rané typy) nelze tvarovat tak dobře jako homogenní pancíř (na tanku je lze rozeznat podle rovných ploch). Typickým příkladem je tank M1 Abrams a německý Leopard 2. I ruské tanky mají některá exponovaná místa kryta tímto pancířem (T-80, T-90). Vrstvený pancíř je široce užit u tanků 3. a 3,5. generace.

Vrstvený pancíř složený z desek oceli a aluminia lze najít např. na vozidle M2 Bradley. Tento pancíř není tak odolný jako keramický, ale vykazuje lepší vlastnosti než homogenní. Jeho pozitivem je nižší cena.

Reaktivní pancéřování[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Reaktivní pancéřování.
Polský tank PT-91 Twardy ověšený schránkami reaktivního pancéřování

Reaktivní pancéřování (někdy též Aktivní pancéřování) tvoří kovové schránky naplněné trhavinou mezi dvěma ocelovými plechy, rozmístěné na exponovaných místech tanku (jedná se tady o přídavné pancéřování tanku). Při dopadu protitankové kumulativní střely na aktivní pancíř přivede kumulativní paprsek trhavinu k explozi, a ta vrhne ocelové plechy šikmo vzhůru. Při pohybu těchto plechů dochází k tomu, že se paprsku kumulativní střely staví do cesty stále další vrstva oceli (dokud se plechy nepropálí do konce) a tím se spotřebovává energie kumulativního paprsku střely a narušuje se jeho kontinuita. Tak prudce klesne účinek střely na hlavní pancíř tanku pod reaktivním pancířem. Tento pancíř lze najít např. na modernizovaných verzích tanku T-80. Tento pancíř má ale zásadní nevýhody a proto je jeho použití omezené. Jednak nefunguje proti tandemovým střelám (celý se vybije na první), jednak mají destičky sklon masakrovat pěchotu doprovázející tanky, což je vysoce nežádoucí. Průkopníky v použití reaktivního pancéřování byla Izraelská armáda.

Budoucnost pancéřování[editovat | editovat zdroj]

Merkava s extrémně zkoseným pancéřováním

U tanků 4. generace se počítá s několika variantami.

Britská armáda uvažuje o celokompozitovém pancéřování, které vykazuje zvýšenou odolnost oproti keramickému vrstvenému a má mnohem nižší hmotnost.

Americká armáda testuje systém elektromagnetického pancéřování. Pancéřování vozidla tvoří pancéřové desky, které fungují jako velký kondenzátor. Pokud senzorický systém zjistí přilétající střelu, vydá povel k vybití energie kondenzátoru do přibližující se střely. Dochází k deformaci nebo roztavení střely vlivem vysoké teploty. Tento systém funguje především proti kumulativním střelám, které obsahují velké množství vodivé mědi.

Pancéřování letadel[editovat | editovat zdroj]

Pancéřování letadel je silně omezeno požadavkem na minimální hmotnost. Proto jsou jím vybaveny jen některé druhy letadel - speciálně bitevní letouny. První pokusy s pancéřovou ochranou prováděly válčící strany za 1. světové války. Vznikly jak typy letadel, vybavené jen odnímatelnými pancéřovými pláty, chránícími posádku, tak i kompletně pancéřovaná letadla. Angličané sestrojili v roce 1915 těžký hydroplán s pancéřovou kabinou včetně neprůstřelných skel (A.D. 1000), ale ten se nevznesl výše než 10 m nad hladinu. V dalším roce války přišli Němci s letouny, vybavenými přídavnými pláty kolem prostoru posádky, nádrží a motoru. Než se stačilo pancéřování více vyvinout, válka skončila. Za druhé světové války se stalo pancéřování standardem pro bitevní letouny a je tomu tak dodnes. Silné pancéřování má například americký bitevník A-10 Thunderbolt II, kdy se uvádí, že část pilotní kabiny tzv. "titanová vana" je odolná proti vysoce explozivním granátům až do ráže 23 mm (což byla ráže rychlopalného samohybného protiletadlového komplexu ZSU-23-4 Šilka). Jeho sovětskou obdobou byl letoun Suchoj Su-25. Silně pancéřované jsou rovněž bitevní vrtulníky, jako je například AH-64 Apache nebo Mil Mi-28. Některé jejich části mají podobně účinné pancéřování, zejména se jedná o kabinu a rotor. Méně účinné pancéřování, odolné proti běžným pěchotním zbraním najdete i u lehkého bitevního letadla L-159 Alca z Aera Vodochody.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]