Alexandr Prochorov
| Alexandr Prochorov | |
 |
|
| Narozen | 11. července 1916 Atherton, Queensland, Austrálie |
|---|---|
| Zemřel | 8. ledna 2002 Moskva, Rusko |
| Národnost | Ruská |
| Obor | Fyzika |
| Známý díky | Lasery a masery |
| Získaná ocenění | Nobelova cena za fyziku (1964) |
Alexandr Michajlovič Prochorov (rusky: Алекса́ндр Миха́йлович Про́хоров; 11. července 1916 – 8. ledna 2002) byl sovětský fyzik ruského původu známý jako průkopník ve výzkumu laserů a maserů, za což v roce 1964 spolu s Charlesem Townesem a Nikolajem Basovem získal Nobelovu cenu za fyziku. V roce 1950 se stal členem Komunistické strany Sovětského svazu.
Obsah |
[editovat] Biografie
Narodil se v roce 1916 v Athertonu (Queensland) do rodiny ruských revolucionářů, kteří emigrovali z Ruska, aby unikli útisku ze strany carské vlády. V roce 1923 se po Říjnové revoluci vrátili zpět do Ruska. V roce 1934 začal Prochorov studovat fyziku na Petrohradské státní univerzitě, kde v roce 1939 absolvoval s vyznamenáním. Pak se přestěhoval do Moskvy a začal pracovat na Lebeděvově fyzikálním institutu. Zkoumal šíření radiových vln v ionosféře. V červnu 1941 se přidal k Rudé armádě. Během druhé světové války sloužil v pěchotě, dvakrát se zranil a dostal tři medaile.[1] V roce 1944 z vojska odešel a vrátil se na Lebedědův institut, kde v roce 1946 získal titul Ph.D.[2][3][4]
V roce 1959 se stal profesorem na Moskevské státní univerzitě, nejprestižnější univerzitě v Sovětském svazu; v tomto roce také získal Leninovu cenu. O rok později se stal členem Ruské akademie věd. Prvním Leninovým řádem byl vyznamenám v roce 1967 (za život jich získal 5).
Od roku 1969 působil jako redaktor Velké sovětské encyklopedie. V roce 2000 získal Děmidovovou cenu.[5]
[editovat] Výzkum
V roce 1947 začal zkoumat radiaci vydávanou elektrony obíhajícími v synchrotronu (urychlovač částic). Ukázal, že radiace jsou většinou v rozsahu mikrovln. Okolo roku 1950 vytvořil skupinu mladých vědců, která začala zkoumat kvantovou elektroniku.
V roce 1957 ho při zkoumání rubínu napadlo, že by mohl tento prvek použít jako aktivní prostředí laseru. V roce 1964 získal spolu s Nikolajem Basovem a Charlesem Townesem Nobelovu cenu za fyziku "za zásadní výzkum v oboru kvantové elektroniky, který vedl ke konstrukci oscilátorů a zesilovačů založených na principu maserů a laserů".
[editovat] Knihy
- (anglicky) A. M. Prokhorov (Editor in Chief), J. M. Buzzi, P. Sprangle, K. Wille. Coherent Radiation Generation and Particle Acceleration, 1992, ISBN 0-88318-926-7. Research Trends in Physics series published by the American Institute of Physics Press (presently Springer, New York)
- (anglicky) V. Stefan and A. M. Prokhorov (Editors) Diamond Science and Technology Vol 1: Laser Diamond Interaction. Plasma Diamond Reactors (Stefan University Press Series on Frontiers in Science and Technology) 1999 ISBN 1-889545-23-6.
- (anglicky) V. Stefan and A. M. Prokhorov (Editors). Diamond Science and Technology Vol 2 (Stefan University Press Series on Frontiers in Science and Technology) 1999 ISBN 1-889545-24-4.
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ Основные даты жизни и деятельности академика А.М. Прохорова (v ruštině)
- ↑ Aleksandr M. Prokhorov, The Nobel Prize in Physics 1964
- ↑ Прохоров Александр Михайлович ve Velké sovětské encyklopedii (v ruštině)
- ↑ Прохоров Александр Михайлович na warheroes.ru (v ruštině)
- ↑ Сост. И. Г. Бебих, Г. Н. Михайлова, А. В. Троицкий. Александр Михайлович Прохоров, 1916-2002 (Материалы к биобиблиогр. ученых) 2-е изд., доп.. М. : Наука, 2004. Dostupné online. ISBN 5020331767. S. 442. (Ruština)
- V tomto článku je použit překlad textu z článku Alexander Prokhorov na anglické Wikipedii.
