Nobelova cena za fyziku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Nobelova cena za fyziku je jedna z Nobelových cen, je udělována za zásadní vědecký výzkum či vynález v oboru fyziky. Uděluje ji každoročně od roku 1901 Královská švédská akademie věd. Cena nebyla výjimečně udělena v letech 1916, 1931, 1934, 1940, 1941 a 1942. Až do roku 2011 ji získalo 191 vědců. Ocenění může v jednom roce získat několik lidí (nejvýše však tři).

Držitelé Nobelovy ceny za fyziku[editovat | editovat zdroj]

Rok Jméno Udělena
1901 Wilhelm Conrad Röntgen za objev záření následně pojmenovaného jeho jménem
1902 Hendrik Antoon Lorentz a Pieter Zeeman za výzkum vlivu magnetismu na záření
1903 Antoine Henri Becquerel za objev spontánní radioaktivity
Pierre a Marie Curie za výzkum záření objeveného prof. Henri Becquerelem
1904 Lord Rayleigh (John William Strutt) za výzkum hustot nejdůležitějších plynů a s tím související objev argonu
1905 Philipp Eduard Anton von Lenard za výzkum katodových paprsků
1906 Sir Joseph John Thomson za výzkum vodivosti plynů
1907 Albert Abraham Michelson za jeho přesné optické přístroje a výzkum prováděný pomocí nich
1908 Gabriel Lippmann za metodu fotografické reprodukce barev pomocí interference
1909 Guglielmo Marconi a Karl Ferdinand Braun za jejich příspěvky k rozvoji bezdrátové telegrafie
1910 Johannes Diderik van der Waals za práci na stavové rovnici plynů a tekutin
1911 Wilhelm Wien za objevy zákonů vyzařování tepla
1912 Nils Gustaf Dalén za objev automatických regulátorů používaných v plynových akumulátorech pro osvětlení majáků a bójek
1913 Heike Kamerlingh Onnes za výzkum vlastností hmoty za nízkých teplot, což vedlo, kromě jiného, k výrobě tekutého hélia
1914 Max von Laue za objev rozptylu rentgenových paprsků na krystalech
1915 Sir William Henry Bragg a William Lawrence Bragg za výzkum týkající se analýzy krystalových struktur pomocí rentgenových paprsků
1916 (Cena nebyla udělena, finanční část ceny vložena do speciálního fondu Nobelovy ceny za fyziku.)
1917 Charles Glover Barkla za objev charakteristického rentgenového záření prvků
1918 Max Planck za objev energetických kvant
1919 Johannes Stark za objev Dopplerova jevu u kanálových paprsků a štěpení spektrálních čar
1920 Charles Edouard Guillaume za objev anomálií v niklové oceli, což přispělo k rozvoji přesných měření
1921 Albert Einstein za příspěvky k teoretické fyzice, zejména za objev zákonitostí fotoelektrického jevu
1922 Niels Bohr za výzkum struktury atomů a jimi vydávaného záření
1923 Robert Andrews Millikan za výzkum elementárního elektrického náboje a fotoelektrického jevu
1924 Karl Manne Georg Siegbahn za výzkum v oblasti rentgenové spektroskopie
1925 James Franck a Gustav Ludwig Hertz za objev zákonů, kterými se řídí srážka elektronu s atomem
1926 Jean Baptiste Perrin za výzkum nespojitých stavů hmoty, zejména za objev sedimentační rovnováhy
1927 Arthur Holly Compton za objev po něm pojmenovaného jevu
Charles Thomson Rees Wilson za objev metody zobrazování trajektorií elektricky nabitých částic pomocí kondenzace vlhkosti
1928 Owen Willans Richardson za výzkum tepelné emise, zejména za objev po něm pojmenovaného zákona
1929 Louis de Broglie za objev vlnové povahy elektronů
1930 Sir Chandrasekhara Venkata Raman za výzkum světelného rozptylu a objev po něm pojmenovaného jevu
1931 (Cena nebyla udělena, finanční část ceny vložena do speciálního fondu Nobelovy ceny za fyziku.)
1932 Werner Heisenberg za vytvoření kvantové mechaniky, jejíž aplikace vedla kromě jiného k objevu alotropických forem vodíku
1933 Erwin Schrödinger a Paul Dirac za objev nových forem atomové teorie
1934 (Cena nebyla udělena, finanční část ceny vložena 1/3 do společného fondu Nobelových cen, 2/3 do speciálního fondu Nobelovy ceny za fyziku.)
1935 Sir James Chadwick za objev neutronu
1936 Victor Franz Hess za objev kosmického záření
Carl David Anderson za objev pozitronu
1937 Clinton Joseph Davisson a George Paget Thomson za experimentální objev rozptylu elektronů na krystalech
1938 Enrico Fermi za potvrzení existence nových radioaktivních prvků vytvořených neutronovým ozařováním a s tím spojený objev jaderných reakcí způsobených pomalými neutrony
1939 Ernest Orlando Lawrence za vynález cyklotronu a jím získané výsledky, zejména týkající se umělých radioaktivních prvků
1940 (Cena nebyla udělena, finanční část ceny vložena 1/3 do společného fondu Nobelových cen, 2/3 do speciálního fondu Nobelovy ceny za fyziku.)
1941
1942
1943 Otto Stern za příspěvek k vývoji metody molekulárních paprsků a objev magnetického momentu protonu
1944 Isidor Isaac Rabi za jeho rezonanční metodu pro zjišťování magnetických vlastností atomových jader
1945 Wolfgang Pauli za objev Pauliho vylučovacího principu
1946 Percy Williams Bridgman za vynález přístroje pro vytvoření extrémně vysokého tlaku a s ním vytvořené objevy v oboru vysokotlaké fyziky
1947 Sir Edward Victor Appleton za výzkum fyziky vyšších vrstev atmosféry, zejména za objev tzv. Appletonovy vrstvy
1948 Patrick Maynard Stuart Blackett za rozvoj Wilsonovy metody mlžné komory a s tím spojené objevy v oblasti jaderné fyziky a kosmického záření
1949 Hideki Jukawa (湯川 秀樹) za předpověď existence mezonů na základě teoretického výzkumu jaderných sil
1950 Cecil Frank Powell za vývoj fotografické metody výzkumu jaderných procesů a pomocí ní učiněné objevy týkající se mezonů
1951 Sir John Douglas Cockcroft a Ernest Thomas Sinton Walton za průkopnický výzkum transmutace atomových jader pomocí uměle urychlených atomových částic
1952 Felix Bloch a Edward Mills Purcell za rozvoj nových metod pro přesná měření jaderného magnetismu a s tím spojené objevy
1953 Frits Zernike za objev fázově kontrastní metody, zejména za vynález fázově kontrastního mikroskopu
1954 Max Born za zásadní výzkum v kvantové mechanice, zejména za statistickou interpretaci vlnové funkce
Walther Bothe za vynález koincidenční metody a s ní vytvořené objevy
1955 Willis Eugene Lamb za objevy týkající se jemné struktury vodíkového spektra
Polykarp Kusch za přesné určení magnetického momentu elektronu
1956 William Bradford Shockley, John Bardeen a Walter Houser Brattain za výzkum polovodičů a objev tranzistorového jevu
1957 Jang Čen-ning (楊振寧 Pinyin: Yáng Zhenníng) a Li Čeng-tao (李政道 Pinyin: Li Zhengdao) za průlomový výzkum zákonů parity, který vedl k důležitým objevům týkajících se elementárních částic
1958 Pavel Alexejevič Čerenkov (Павел Алексеевич Черенков), Ilja Frank (Илья Михайлович Франк) a Igor Jevgeněvič Tamm (Игорь Евгеньевич Тамм) za objev a interpretaci Čerenkovova-Vavilova jevu
1959 Emilio Gino Segrè a Owen Chamberlain za jejich objev antiprotonu
1960 Donald Arthur Glaser za vynález bublinkové komory
1961 Robert Hofstadter za průkopnický výzkum rozptylu elektronů na atomových jádrech a tím dosažené objevy týkající se struktury nukleonů
Rudolf Ludwig Mössbauer za výzkum rezonanční absorpce gama záření a s tím spojený objev po něm pojmenovaného jevu
1962 Lev Davidovič Landau (Лев Давидович Ландау) za průkopnický výzkum kondenzovaných stavů hmoty, zejména tekutého hélia
1963 Eugene Paul Wigner za příspěvky k teorii atomového jádra a elementárních částic, zejména objev a aplikaci fundamentálních principů symetrie
Maria Göppert-Mayer a J. Hans D. Jensen za jejich objevy týkající se orbitalů v atomových jádrech
1964 Charles Hard Townes, Nikolaj Gennadijevič Basov (Николай Геннадиевич Басов) a Alexandr Prochorov (Александр Михайлович Прохоров) za zásadní výzkum v oboru kvantové elektroniky, který vedl ke konstrukci oscilátorů a zesilovačů založených na principu maserů a laserů
1965 Šin'ičiró Tomonaga (朝永 振一郎), Julian Schwinger a Richard P. Feynman za zásadní práci na kvantové elektrodynamice s hlubokými důsledky pro fyziku elementárních částic
1966 Alfred Kastler za objev a rozvoj optických metod pro studium hertzovských rezonancí v atomech
1967 Hans Albrecht Bethe za příspěvky k teorii jaderných reakcí, zejména objevy týkající se získávání energie ve hvězdách
1968 Luis Walter Alvarez za rozhodující příspěvky k fyzice elementárních částic, zejména objev velkého množství rezonančních stavů, umožněné jeho předchozím rozvojem technik vodíkové bublinkové komory a datové analýzy
1969 Murray Gell-Mann za příspěvky a objevy ohledně klasifikace elementárních částic a jejich interakcí
1970 Hannes Olof Gösta Alfvén za zásadní práci a objevy v oboru magnetohydrodynamiky, s plodným uplatněním v různých částech plazmové fyziky
Louis Eugène Félix Néel za zásadní práci a objevy týkající se antiferromagnetismu a ferrimagnetismu, které vedly k důležitým aplikacím ve fyzice pevné fáze
1971 Dénes Gábor za objev a rozvoj holografie
1972 John Bardeen, Leon Neil Cooper a John Robert Schrieffer za jejich společnou teorii supravodivosti, obvykle nazývanou „BCS teorie“
1973 Leo Esaki (江崎 玲於奈) a Ivar Giaever za experimentální objevy týkající se tunelování v polovodičích a supravodičích
Brian David Josephson za teoretické předpovědi vlastností proudu vedeného skrz tunelovanou bariéru, zejména jevu známého jako Josephsonův jev
1974 Sir Martin Ryle a Antony Hewish za průkopnický výzkum v oblasti rádiové astrofyziky: Ryle za pozorování a vynálezy, zejména techniku aperturové syntézy, Hewish za rozhodující úlohu při objevu pulsarů
1975 Aage Niels Bohr, Ben Roy Mottelson a Leo James Rainwater za objev vztahů mezi pohybem jádra a pohybem částic uvnitř jádra a rozvoj teorie struktury atomových jader na základě těchto vztahů
1976 Burton Richter a Ting Čao-čung (丁肇中 Pinyin: Ding Zhaozhong) za průkopnickou práci při objevu nového druhu těžké elementární částice
1977 Philip Warren Anderson, Sir Nevill Francis Mott a John Hasbrouck van Vleck za zásadní teoretické výzkumy elektronové struktury magnetických a neuspořádaných systémů
1978 Pjotr Leonidovič Kapica (Пётр Леонидович Капица) za zásadní vynálezy a objevy v oblasti fyziky nízkých teplot
Arno Allan Penzias a Robert Woodrow Wilson za objev reliktního mikrovlnného záření
1979 Sheldon Lee Glashow, Abdus Salam a Steven Weinberg za příspěvky k teorii sjednocené elektroslabé interakce mezi elementárními částicemi, včetně předpovědi neutrálních proudů
1980 James Watson Cronin a Val Logsdon Fitch za objev narušení fundamentálních principů symetrie při rozpadu neutrálních K-mezonů
1981 Nicolaas Bloembergen a Arthur Leonard Schawlow za příspěvky k rozvoji laserové spektroskopie
Kai Manne Boerje Siegbahn za příspěvek k rozvoji elektronové spektroskopie s vysokým rozlišením
1982 Kenneth G. Wilson za teorii kritických jevů v souvislosti s fázovými přechody
1983 Subrahmanyan Chandrasekhar za teoretický výzkum fyzikálních procesů důležitých pro strukturu a vývoj hvězd
William Alfred Fowler za teoretický a experimentální výzkum jaderných reakcí důležitých pro vývoj chemických prvků ve vesmíru
1984 Carlo Rubbia a Simon van der Meer za rozhodující příspěvky k rozsáhlému projektu vedoucímu k objevu intermediálních částic Částice W a Částice Z, zprostředkovatelů slabé interakce
1985 Klaus von Klitzing za objev kvantového Hallova jevu
1986 Ernst Ruska za zásadní práci v elektronové optice a za návrh prvního elektronového mikroskopu
Gerd Binnig a Heinrich Rohrer za návrh řádkovacího tunelového mikroskopu
1987 Johannes Georg Bednorz a Karl Alexander Müller za průlomový objev supravodivosti v keramických materiálech
1988 Leon Max Lederman, Melvin Schwartz a Jack Steinberger za metodu neutrinového svazku a demonstraci existence leptonových dubletů objevem mionového neutrina
1989 Norman Foster Ramsey za vynález metody separovaných oscilujících polí a její použití ve vodíkových maserech a jiných atomových hodinách
Hans Georg Dehmelt a Wolfgang Paul za vývoj metody iontové pasti
1990 Jerome Isaac Friedman, Henry Way Kendall a Richard Edward Taylor za průkopnický výzkum týkající se hlubokých nepružných rozptylů elektronů na protonech a vázaných neutronech, které měly zásadní význam pro vývoj kvarkového modelu částicové fyziky
1991 Pierre-Gilles de Gennes za objev, že metody vyvinuté pro studium jevů v jednoduchých uspořádaných systémech lze zobecnit na složitější formy hmoty, zejména tekuté krystaly a polymery
1992 Georges Charpak za vynález a vývoj částicových detektorů, zejména drátěné komory
1993 Russell Alan Hulse a Joseph Hooton Taylor Jr. za objev nového typu pulsaru, který otevřel nové možnosti pro studium gravitace
1994 Bertram Neville Brockhouse, Clifford Glenwood Shull za příspěvky k rozvoji studia kondenzovaných stavů hmoty pomocí spektroskopie neutronů: Brockhouse za rozvoj neutronové spektroskopie, Shull za rozvoj techniky difrakce neutronů
1995 Martin Lewis Perl, Frederick Reines za průkopnické experimentální příspěvky leptonové fyzice: Perl za objev leptonu tau, Reines za detekci neutrina
1996 David Morris Lee, Douglas Dean Osheroff a Robert Coleman Richardson za objev supratekutosti v héliu 3
1997 Steven Chu, Claude Cohen-Tannoudji a William Daniel Phillips za rozvoj metod ochlazování a záchytu atomů pomocí laserového světla
1998 Robert B. Laughlin, Horst Ludwig Störmer a Cchuej Čchi (崔琦, pinyin: cuī qí) za objev nového druhu kvantové kapaliny s neceločíselnými excitacemi (viz Kvantový Hallův jev)
1999 Gerardus 't Hooft a Martinus J. G. Veltman za objasnění kvantové struktury elektroslabých interakcí
2000 Žores Ivanovič Alfjorov (Жорес Иванович Алферов) za zásadní práci v oboru informační a telekomunikační technologie
Herbert Kroemer za vývoj heterogenních polovodičových struktur používaných ve vysokorychlostní elektronice a optoelektronice
Jack St. Clair Kilby za jeho podíl na vynálezu integrovaného obvodu
2001 Eric Allin Cornell, Wolfgang Ketterle a Carl Edwin Wieman za dosažení Bose-Einsteinova kondenzátu na zředěných parách alkalických atomů a principiální výzkum vlastností tohoto kondenzátu
2002 Raymond Davis Jr. a Masatoši Košiba (小柴 昌俊) za průkopnické příspěvky k astrofyzice, zejména detekci kosmických neutrin
Riccardo Giacconi za průkopnické příspěvky astrofyzice, které vedly k objevu kosmických zdrojů rentgenového záření
2003 Alexej Alexejevič Abrikosov (Алексей Алексеевич Абрикосов), Vitalij Lazarevič Ginzburg (Виталий Лазаревич Гинзбург) a Sir Anthony James Leggett za průkopnické příspěvky k teorii supravodičů a supratekutin
2004 David Jonathan Gross, H. David Politzer a Frank Wilczek za objev asymptotické volnosti v teorii silné interakce
2005 Roy Glauber, John Hall a Theodor Hänsch za různé objevy v oblasti optiky (za příspěvek k rozvoji laserové spektroskopie–Hall, Hänsch resp. kvantové teorie optické koherence – Glauber)
2006 John C. Mather a George F. Smoot za objev toho, že reliktní záření pocházející z vesmíru má podobu záření absolutně černého tělesa, a zjištění anizotropie v tomto záření (viz též COBE)
2007 Albert Fert a Peter Grünberg za objev obří magnetorezistence (GMR)
2008 Jóičiró Nambu za objev mechanismu spontánního narušení symetrie v subatomové fyzice
Makoto Kobajaši a Tošihide Masukawa za objev původu narušené symetrie a předpověď existence nejméně tří rodin kvarků
2009 Charles Kao za průlom v oblasti přenosu světla v optických vláknech
Willard Boyle a George E. Smith za vynález CCD
2010 Andre Geim a Konstantin Novoselov za objev grafenu
2011 Saul Perlmutter, Brian P. Schmidt a Adam G. Riess za objev zrychlujícího se rozpínání vesmíru pozorováním vzdálených supernov
2012 Serge Haroche a David J. Wineland za průlomové experimentální metody umožňující měření jednotlivých kvantových systémů a manipulaci s nimi
2013 Peter Higgs a François Englert za předpověď existence tzv. Higgsova bosonu
2014 Isamu Akasaki, Hiroši Amano, a Šúdži Nakamura za vývoj modrých světelných diod umožňujících vytvoření nového, ekologického světelného zdroje.

Neudělení[editovat | editovat zdroj]

Například Lise Meitnerová pro svůj židovský původ nebyla uváděna na publikacích, a tak výbor udělil cenu pouze Ottu Hahnovi.[1]

Spor o Nobelovu cenu za rok 2008[editovat | editovat zdroj]

Proti udělení Nobelovy ceny protestují někteří italští vědci, podle kterých měl cenu dostat italský fyzik Nicola Cabibbo. Sergio Bertolucci, ředitel výzkumu Evropská organizace pro jaderný výzkum (CERN) uvádí, že Cabibbo už v roce 1963 formuloval myšlenky, za které byla udělena Nobelova cena za rok 2008. Prezident Italského ústavu jaderné fyziky Roberto Petronzio, tvrdí, že „zásluhou Kobajašiho a Masukawy je to, že zevšeobecnili ústřední myšlenku, jejímž otcem je Cabibbo“. Cabibbovi zásluhy přiznal i časopis New Scientist, podle kterého práce italského fyzika umožnila objev obou Japonců.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.osel.cz/index.php?clanek=6533 - Je tragédie nedostat Nobelovu cenu?
  2. Nobelovu cenu za chemii dostali vědci za výzkum fluorescenčního proteinu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]