Wilhelm Conrad Röntgen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wilhelm Conrad Röntgen
Wilhelm Conrad Röntgen
Wilhelm Conrad Röntgen
Narození 27. března 1845
Lennep dnes Remscheid, Severní Porýní-Vestfálsko, Prusko - dnes Německo
Úmrtí 10. února 1923
Mnichov, Bavorsko, Německo
Občanství Německo
Alma mater Švýcarský federální technologický institut v Curychu a Universita v Curychu
Povolání fyzik
Zaměstnavatel Mnichovská univerzita a würzburská universita
Ocenění Nobelova cena za fyziku a Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Podpis
Wilhelm Conrad Röntgen - podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wilhelm Conrad Röntgen (27. března 1845 Lennep, Prusko10. února 1923 Mnichov, Německo)[1] byl německý fyzik, jeden z nejtalentovanějších experimentátorů 19. století. Uznání svých kolegů se dočkal až ve čtyřiceti letech, a když šťastnou náhodou objevil paprsky, které potom dostaly jeho jméno, tak mu bylo ještě o deset let více.

Německý fyzik s holandskými předky se narodil 27. března 1845 v Lennep jako jediné dítě v rodině obchodníka.[1] V jeho třech letech se rodina přestěhovala do nizozemského Apeldoornu.[1]

V roce 1901 mu byla za objev rentgenového záření udělena první Nobelova cena za fyziku. Jako jediný se vzdal přednášky při jejím přebírání.

Jím objevené rentgenového záření našlo brzy uplatnění v lékařství a dalších oborech. Protože si však svůj objev Röntgen nepatentoval, zemřel v chudobě 10. února 1923 v Mnichově na rakovinu střev.[1][2]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Život nadaného fyzika[editovat | editovat zdroj]

Spolu s rodinou se přestěhoval do Holandska. V šestnácti letech ho rodiče poslali za dalším vzděláním do Utrechtu, kde žil ve spřátelené rodině u profesora chemie místní univerzity Jana Willema Guninga. Návštěva utrechtské technické školy měla být přípravou na Röntgenovo povolání. Avšak nebyla tam vyučována latina ani řečtina, u absolventů se tedy nepředpokládalo, že by chtěli později studovat na univerzitě. Chybějící znalosti klasických jazyků působily Röntgenovi v akademické kariéře nemalé těžkosti.

Podle známek na vysvědčení si vedl velmi dobře v technických předmětech, ve francouzštině, angličtině i „hochdeutsch“. Přesto studia nedokončil. Důvodem byla karikatura jednoho z pedagogů, nakreslená křídou na zástěně ke kamnům. Autorem byl někdo jiný, přesto však byl Röntgen ze studií vyloučen.[1] Událost měla rozhodující vliv na celý další Röntgenův osud. Bez maturity se nemohl totiž zapsat na žádnou německou vysokou školu. Nikdo mu však nebránil navštěvovat ze zájmu na utrechtské univerzitě přednášky z matematiky, fyziky, chemie, zoologie a botaniky.

Jako absolvent technické školy by se nestal věhlasným fyzikem, ale jen tuctovým podnikatelem. Přestože Röntgen vyloučení ze školy považoval za křivdu, od svého cíle mít maturitu neupustil. Čím promyšleněji lidé jednají, tím účinněji je může postihnout náhoda. To se také stalo. Jeden člen zkušební komise pro privátní zkoušku dospělosti náhle onemocněl a náhradní examinátor přišel ze školy, která Röntgena předtím vyloučila. Maturita dopadla, jak se dalo čekat: uchazeč propadl.

Krátce nato se dověděl o Vysoké škole technické v Curychu, která přijímala zájemce i bez maturitního vysvědčení, pouze na základě vstupní zkoušky. Přihlásil se a od podzimu 1865 byl přijat. Po šesti semestrech studia stavby strojů získal diplom strojního inženýra a rok nato ještě doktorát filozofie na curyšské univerzitě. I když se později věnoval experimentální fyzice, byla mu inženýrská kvalifikace velmi užitečná. Protože měl znalosti konstruktéra i technologa, mohl většinu pokusů, které vymyslel, také sám s běžnými prostředky realizovat.

Další Röntgenův život ovlivnilo setkání s profesorem fyziky Augustem Kundtem. V roce 1869 se stal jeho asistentem, po roční spolupráci v Curychu s ním odešel do Würzburgu a o dva roky později (1872) na nově zřízenou univerzitu ve Štrasburku.[1] Tam podal habilitační práci a začal působit jako soukromý docent univerzitního ústavu (1874). Následující rok (1875) nastoupil na místo profesora matematiky a fyziky na Vysoké škole zemědělské v Hehenheimu. Protože mu tam ale chyběla možnost pracovat experimentálně, vrátil se (jako mimořádný profesor matematické fyziky) už za dva semestry zase ke Kundtovi do Štrasburku. Po třech letech (1879) byl pak povolán za řádného profesora a ředitele Fyzikálního ústavu univerzity v Giessenu, tam zůstal až do roku 1888. Dalších dvanáct let působil na würzburské univerzitě. Řídil nejen její nový fyzikální ústav, ale jedno funkční období (1894) jako rektor dokonce celou školu. Poslední rok devatenáctého století přešel do Mnichova, kde také 10. února 1923 zemřel. Pohřben je v Giessenu.

Vědecká práce[editovat | editovat zdroj]

Svou první vědeckou práci, která se týkala plynů, publikoval Röntgen v roce 1870.[1] Později zveřejnil práce z oblasti piezoelektrických a pyroelektrických vlastností krystalů. Röntgen mimo jiné popsal jev, kdy rotující dielektrikum v elektrickém polimagnetické vlastnosti. Toto zjištění přispělo k formulování Lorentzovy elektronové teorie.

Objev století[editovat | editovat zdroj]

Dva hlavní Röntgenovy vědecké úspěchy jsou spojeny s jeho univerzitní kariérou v Giessenu a Würzburgu. Nejvýznamnější prací z giessenského období je důkaz, že při pohybu polarizovaného dielektrika vzniká magnetické pole. Mnozí z velkých fyziků hodnotili tuto práci jako objev rentgenových paprsků. Pohybující se polarizované dielektrikum bylo holandským fyzikem Lorentzem nazváno Röntgenův proud. Tím se stalo Röntgenovo jméno nesmrtelným v teorii elektřiny a magnetismu. Pro Röntgenův samotářský způsob práce je příznačné, že se jeho tehdejší asistent dověděl o tomto objevu teprve z odborného tisku. I když při pokusu pomáhal, netušil, o co vlastně jde.

V roce 1894 začal Röntgen ve své würzburské laboratoři systematicky zkoumat katodové paprsky. Třeba proto, že se o ně tehdy zajímala většina světových fyzikálních laboratoří, možná z toho důvodu, že předpokládal najít jejich další, dosud neznámé vlastnosti. Röntgen byl neobyčejně důkladný experimentátor. Když se dal do práce v nové oblasti fyziky, nejdříve všechny předešlé pokusy zopakoval. Nešlo o projev nedůvěry, ale o získání konkrétních zkušeností a o návaznost na práci předchůdců.

Co bylo skutečným cílem Röntgenova výzkumu večer 8. listopadu 1895, se už nedovíme. Snad experimentoval jen z božské zvědavosti, jak říkal Einstein. Jisté je, že katodovou trubici obalil černým papírem, aby ho při pozorování světelných jevů vyvolaných katodovými paprsky vystupujícími z trubice tenkým hliníkovým okénkem nerušilo světlo výboje. Pak sehrála svou roli náhoda. Přestože neprůsvitný obal nemohl žádné viditelné ani ultrafialové záření z výbojky propustit, krystalky platnatokyanidu barnatého, ležící na experimentátorově stole, se ve tmě laboratoře bledězeleně rozzářily.

Nebylo pochyb, že v místě, kam na sklo výbojky dopadalo katodové záření, vznikaly neznámé paprsky, které dokázaly prostupovat neprůhlednými látkami. K prvním rentgenovým fotografiím patřily stínové obrazy ruky objevitelovy manželky a část hlavně lovecké pušky. Neviditelné paprsky začaly tak sloužit medicíně a technické defektoskopii už v době, kdy byly ještě označeny symbolem X.

Rentgen ruky Alberta von Köllikera z roku 1896

V prosinci 1901, při prvním udílení Nobelových cen, se nejvyššího uznání za vynález nebo objev v oblasti fyziky dostalo právě objeviteli rentgenového záření. Spolu s medailí a diplomem mu bylo při slavnostním ceremoniálu ve Stockholmu předáno i 150 800 švédských korun. Žádnou jinou finanční odměnu Röntgen v souvislosti s objevem nepřijal. Chtěl, aby dílo vykonané na univerzitní půdě s pomocí veřejných prostředků sloužilo zdarma úplně všem. Paprsky würzburského profesora se staly v uplynulém století nástrojem k výzkumům, za něž bylo fyzikům, chemikům i biologům uděleno více než 20 dalších Nobelových cen. Díky rentgenovému záření známe nejen stavbu mnoha desítek tisíc anorganických krystalických látek (kovů, slitin, polovodičů, minerálů apod.), ale např. i strukturu globulárních bílkovin, nukleových kyselin, penicilinu, cholesterolu, vitaminu B12 nebo nukleoproteinů.

Třebaže dobře chápal praktický význam svého objevu, nikdy nepožádal o jeho patentování a neměl zájem ani o nabídky firem, které mu za spoluúčast při výrobě lékařských diagnostických zařízení slibovaly výhodné podmínky.

Byl prý asketicky skromný, odřekl dobře placenou hodnost akademika Berlínské akademie věd stejně jako vedení tzv. Helmholtzovy katedry fyziky na berlínské univerzitě nebo funkci prezidenta Fyzikálně-technického říšského ústavu. Nepřijal dokonce ani Korunní řád, kterým ho v roce 1896 princ Luitpold, hlava tehdejšího Bavorska, povýšil do šlechtického stavu. Přesto má seznam medailí, čestných titulů a vyznamenání udělených mu vysokými školami a učenými společnostmi celého světa 89 položek. Je mezi nimi doktorát Lékařské fakulty univerzity ve Würzburgu, čestné občanství rodného města Lennepe, dekret dopisujícího člena Mnichovské akademie, zlatá Rumfordova medaile od Royal Society v Londýně, Bernardova medaile z Columbijské univerzity a samozřejmě i první Nobelova cena za fyziku.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Röntgen se oženil v roce 1872 s Annou Berthou Ludwig z Curychu, dcerou místního kavárníka. Ta byla sestřenicí básníka Otta Ludwiga. Röntgen se svou manželkou neměl vlastní děti, ale v roce 1887 adoptovali Josephinu Berthu Ludwig, dceru Annina bratra.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • Bührke T.: Převratné objevy fyziky. Academia, Praha 1999
  • Weinlich R.: Laureáti Nobelovy ceny za fyziku, Nakladatelství Alda, Olomouc 1998
  • Kraus I.: Dějiny evropských objevů a vynálezů, Academia, Praha 2001

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kraus I.: Wilhelm Conrad Röntgen – dědic šťastné náhody, Prometheus, Praha 1997

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g [1]| Biografie na stránkách Nobelovy nadace
  2. Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]