Rentgen (zařízení)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Princip rentgenky: A - anoda, K- katoda, C - vodní chlazení. X - Rentgenové záření, Ua - anodové a Uh - žhavicí napětí
Klasické rentgeny v Karlových Varech (1940)
Digitální rentgen

Rentgen je zařízení na vyšetřování, případně i terapii pomocí Rentgenového záření. Užívá se hlavně v lékařství (skiagrafie, radiologie), ve fyzice, v krystalografii, v průmyslu a v bezpečnostních zařízeních. Název podle objevitele záření Wilhelma C. Röntgena.

Princip[editovat | editovat zdroj]

Pronikavé elektromagnetické záření o velmi krátké vlnové délce 10-9 až 10-12 m prochází většinou látek, které je v různé míře pohlcují. Tak vzniká stínový obraz jejich vnitřku. Rentgenový přístroj se skládá ze zdroje záření, zdroje vysokého napětí, stojanu a zobrazovacího zařízení. Zdrojem záření je rentgenka, vakuová trubice s nejméně dvěma elektrodami a obvykle wolframovým terčíkem. Mezi katodu a anodu je přivedeno vysoké napětí (typicky 25 až 150 kV), které urychluje elektrony, emitované z katody. Vysoká energie těchto elektronů se při dopadu na anodu promění v pronikavé záření. To prochází zkoumaným tělesem a dopadá na světélkující stínítko, elektronický detektor nebo citlivý film. Stojan slouží k nastavení zdroje a stínítka vůči pacientovi nebo zkoumanému předmětu.

Lékařská použití[editovat | editovat zdroj]

  • Diagnostický rentgen slouží k vyšetřování osob (skiagrafie) a používá nižší energie (delší vlnové délky) záření. Nejběžnější je konstrukce pro snímkování stojícího pacienta ze štítu, pro jiná účely leží pacient na stole. Zvláštní případ je zubní rentgen, který se přikládá k tváři pacienta a citlivý film si pacient přidržuje v ústech. Přímé pozorování ohrožuje rentgenologa ozářením, proto se stojany pro přímé pozorování na stínítku od poloviny 20. století nahrazují snímkováním na fotografický film nebo elektronickými detektory (CCD), které umožňují pozorování na dálku (digitální rentgen).
  • CT (Computed Tomography, počítačová tomografie) je metoda, která rentgenový signál z pohybujícího se zdroje složitě zpracovává na počítači, takže poskytuje trojrozměrný obraz vnitřku těla pacienta.
  • Ozařování rentgenem se užívá k léčbě nádorových onemocnění, což vyžaduje podstatně větší dávky.

Jiná použití[editovat | editovat zdroj]

  • Krystalografie užívá paprsky rentgenova záření ke zkoumání atomové struktury látek, krystalových mřížek atd.
  • Rentgenová spektroskopie zkoumá vlastnosti látek na základě charakteristického spektra Rentgenova záření, které vysílají.
  • Průmyslový rentgen slouží ke kontrole velkých strojírenských výrobků, zejména tlakových nádob a kotlů, resp. jejich svarů. Pracují s vysokými energiemi.
  • Bezpečnostní rentgeny jsou od začátku 21. století běžné na letištích, u vstupu do vládních budov a podobně a slouží ke kontrole zavazadel. Používají poměrně malé dávky záření o vysoké energii. Mohou poškodit citlivý (nevyvolaný) film, digitálním zařízením a počítačům však neškodí a záření je pečlivě odstíněno, aby neohrožovalo cestující ani obsluhu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Radiography ve Wikimedia Commons

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Röntgenová therapie. Sv. 10, str. 730
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Röntgenová spektroskpie. Sv. 10, str. 726

Související články[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické a německé Wikipedie.