Vilém II. Pruský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vilém II.
německý císař
pruský král
Bundesarchiv Bild 146-2004-0096, Kaiser Wilhelm II..jpg
císař Vilém II.
Doba vlády 15. červen 18889. listopad 1918
Úplné jméno Friedrich Wilhelm Viktor Albrecht von Preußen
Narození 27. ledna 1859
Berlín, Prusko
Úmrtí 4. června 1941
Doorn, Nizozemsko
Předchůdce Fridrich III.
Nástupce -
Královna Augusta Viktorie Šlesvicko-Holštýnská
Manželky Augusta Viktorie Šlesvicko-Holštýnská
Hermína Reusská
Potomci Vilém Fridrich
Vilém Eitel Fridrich
Adalbert
August Vilém
Oskar
Jáchym
Viktorie Luisa
Dynastie Hohenzollernové
Otec Fridrich III.
Matka Viktorie Sasko-Koburská

Vilém II. Pruský (27. ledna 1859 Berlín4. června 1941 Doorn, Nizozemsko) byl od 15. června 1888 do 9. listopadu 1918 posledním německým císařem a pruským králem. Pocházel z braniborské větve rodu Hohenzollernů, jehož hlavou byl až do své smrti v roce 1941.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl německý císař a pruský král Fridrich III. z rodu Hohenzollernů a matkou Viktorie Sasko-Koburská, dcera anglické královny Viktorie. Vilém II. byl nejstarším vnukem královny Viktorie, kterou jako významnou panovnici obdivoval a poslouchal, tudíž dokud žila, napomínala Viléma za jeho špatné činy a držela ho tzv. "na uzdě".

Vilém II. se narodil s částečně ochrnutou levou rukou, což působilo na jeho výchovu a byl na něj vyvíjen větší tlak.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Když roku 1888 zemřel císař Vilém I., stal se německým císařem jeho smrtelně nemocný syn Fridrich III., který však vládl pouhých 99 dnů. Po něm nastoupil na trůn jeho 29letý ambiciózní syn Vilém II. Proto je rok 1888 nazýván jako rok tří císařů. Politické a osobní rozpory mezi Bismarckem a novým císařem, který chtěl být „svým vlastním kancléřem“, zapříčinily v roce 1890 Bismarckův pád a odchod z politiky. Vilém II. byl zastáncem imperiální a nacionalistické politiky, toužil po Německu s koloniemi jako měly Anglie či Francie. Po propuštění Otto von Bismarcka roku 1890 vedl německou politiku v duchu militarismu, k čemuž pomáhalo i veřejné mínění a hlavně němečtí generálové.

Císař Vilém II. si dobře rozuměl s Františkem Ferdinandem d´Este, který se po smrti korunního prince Rudolfa stal rakouským korunním princem. K Františkově manželce Žofii Chotkové se choval jako k budoucí císařovně, což bylo, vzhledem k jejich morganatickému manželství, velmi výjimečné. Jejich smrt při atentátu v Sarajevu ho velmi pobouřila jako přítele i jako panovníka, a proto naléhal na Františka Josefa I., aby vyhlásil Srbsku válku.

Abdikace a exil[editovat | editovat zdroj]

Vilém a jeho první manželka Augusta

Po převratu z 9. listopadu 1918, v němž se vyznamenali i pruští důstojníci a jenž se stal koncem Pruského království, pojal císař Vilém II. v posledním okamžiku v rámci Německa státoprávně nerealizovatelnou, ale z historického hlediska správnou myšlenku vzdát se císařského titulu, nikoliv ale pruské koruny.[zdroj?] Nakonec se ale pod tlakem událostí vzdal obou, čímž ukončil pětisetleté panování Hohenzollernů v Braniborsku, dvousetletého v Prusku a osmapadesátileté v Německu.[1]

Čl. 227 Versailleské smlouvy obsahoval veřejnou žalobu na Viléma II. pro „nejhrubší porušení zásad mezinárodní mravnosti a posvátné autority smluv“. Císaře měl soudit zvláštní mezinárodní tribunál. Císař však souzen a potrestán nebyl, protože se na radu maršála Hindenburga uchýlil do nizozemského exilu, poté co říšský kancléř Maxmilián Bádenský oznámil jeho abdikaci. V exilu nepřestal být nacionalistou a těšil se z Hitlerových vítězství nad Francií. S Adolfem Hitlerem a několika nacistickými pohlaváry se setkal před válkou.[zdroj?]

V roce 1941 v nizozemském exilu ve městě Doorn zemřel.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

S první manželkou Augustou Viktorií Šlesvicko-Holštýnskou (1858 - 1921), kterou si vzal v roce 1881, měl sedm dětí:

V roce 1922 se Vilémovou druhou ženou stala vdova, princezna Hermína Schönaich-Carolath, rozená princezna Reuss (18871947).

Předkové[editovat | editovat zdroj]


Tituly[editovat | editovat zdroj]

  • 27. ledna 1859 – 9. březen 1888: Jeho královská výsost, pruský princ
  • 9. březen 1888 – 15. červen 1888: Jeho císařská a královská výsost, německý a pruský korunní princ
  • 15. červen 1888 – 4. června 1941: Jeho císařské a královské veličenstvo, německý císař a pruský král

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SCHOEPS, Hans–Joachim. Dějiny Pruska. [s.l.] : Garamond, 2004. 471 s. ISBN 80-86379-59-0.  

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Fridrich
Znak z doby nástupu Německý a pruský korunní princ
13. září15. červen 1888
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Vilém
Předchůdce:
Fridrich III.
Znak z doby nástupu Německý císař
18881918
Znak z doby konce vlády Nástupce:
-
Předchůdce:
Fridrich III.
Znak z doby nástupu Pruský král
18881918
Znak z doby konce vlády Nástupce:
-
Předchůdce:
Fridrich III.
Znak z doby nástupu Hlava rodu Hohenzollernů
18881941
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Vilém Fridrich Pruský
Předchůdce:
-
Znak z doby nástupu Titulární německý císař a pruský král
19181941
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Vilém Fridrich Pruský
Předchůdce:
Arnošt August Brunšvický
Znak z doby nástupu Němečtí panovníci podle data abdikace v roce 1918
9. listopad 19183.
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ernest Ludvík Hesenský