Šarlota Meklenbursko-Střelická

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Šarlota Meklenbursko-Střelická
královna Velké Británie, Irska a Hannoveru
Králonna Šarlota
Královna Šarlota kolem roku 1776
autor portrétu Benjamin West
Doba vlády 17611818
Sňatek 8. září 1761
Korunovace 22. září 1761
Úplné jméno Sophie Charlotte von Mecklenburg-Strelitz
Narození 19. května 1744
Mirow, Německo
Úmrtí 17. listopadu 1818
Londýn, Velká Británie
Pochována Kaple svatého Jiří ve Windsoru
Předchůdce Karolina z Ansbachu
Následník Karolina Brunšvická
Panovník Jiří III.
Potomci Jiří IV.
Frederik August
Vilém IV.
Šarlota Augusta
Eduard August
Augusta Žofie
Alžběta
Ernst August I.
August Frederik
Adolf Frederik
Marie
Žofie
Oktávius
Alfréd
Amélie
Dynastie Dynastie Meklenburských
Otec Karel Ludvík Fridrich Meklenbursko-Střelický
Matka Alžběta Sasko-Hildburghausenská

Šarlota Meklenbursko-Střelická (německy Sophie Charlotte von Mecklenburg-Strelitz) (19. května 1744, Mirow – 17. listopadu 1818, Kew) byla rozená princezna meklenbursko-střelická a jako manželka britského krále Jiřího III. britská královna.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Jejími rodiči byli vévoda meklenbursko-střelický Karel Ludvík Fridrich a jeho manželka Alžběta, saská princezna. Šarlota se narodila jako osmá z jejich deseti dětí. 11. prosince roku 1752 zemřel starší bratr jejího otce, čímž se zcela změnilo postavení její rodiny – otec se stal panovníkem Meklenburska a změnila se i Šarlotina pozice jako nevěsty.

Její bratři a matka vdova pro ni hledali výhodný svazek. V 17 letech byla vybrána jako nevěsta pro mladého britského krále Jiřího III., třebaže její ruka nebyla první, o niž se ucházel – uvažoval o několikero mladých princeznách, jež však jeho matka Augusta Sasko-Gothajská i její rádci nepovažovali za vhodné partie.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Šarlota přijela do Velké Británie v roce 1761 a 8. září téhož roku se provdala za krále Jiřího III. v Královské kapli St James's Palace. O dva týdny později byli oba korunováni ve Westminsterském opatství.

Tchyně, waleská princezna Augusta Sasko-Gothajská, Šarlotu nepřivítala s otevřenou náručí a jistý čas panovalo mezi oběma ženami velké napětí. Přes tento nedostatek sympatií ze strany tchyně i přesto, že Jiří měl před manželstvím mnoho avantýr, bylo jejich manželství šťastné; po svatbě již byl Jiří Šarlotě vždy věrný. V průběhu času získala Šarlota velký vliv na Jiřího a přístup do vlády, nezneužívala jej však.

Královna Šarlota se zajímala o umění, podporovala Johanna Christiana Bacha, který byl jejím učitelem hudby, i Wolfganag Amadea Mozarta, jenž jí ve věku 8 let věnoval jedno ze svých děl. Královna byla i velmi zdatným amatérským botanikem a významně připěla k vybudování Královských botanických zahrad (Kew Gardens). Zakládala domy a nemocnice pro nastávající matky.

Velkou váhu přikládala vzdělání jako takovému, především však vzdělání a výchově dívek a žen; ona sama dohlížela na to, aby její dcery získaly lepší vzdělání než bylo běžné u mladých žen té doby.

Manželova nemoc[editovat | editovat zdroj]

Po vypuknutí Jiřího choroby, tehdy označované jako šílenství, se Šarlota ujala péče o něj, nemohla však s ním být tak často, jak by chtěla pro jeho nepříčetné chování a časté nepředvídatelné nebezpečné reakce. Přesto však Šarlota byla jeho oporou v nemoci (dnes se předpokládá, že šlo o projevy porfyrie, těžké metabolické poruchy), jež se časem zhoršovala. Třebaže jejich syn Jiří převzal panovnické povinnosti, Šarlota byla po právní stránce královou zástupkyní, a to od roku 1811 až do své smrti.

Zemřela v Dutch House v Surrey u paláce Kew 17. listopadu roku 1818 v 74 letech věku. Zhasla sedíc v křesle při malování portrétu rodiny; v okamžiku její smrti byl po jejím boku její nejstarší syn, waleský princ Jiří, budoucí král Jiří IV., který podpíral její ruku.

Pochována byla v kapli sv. Jiří na hradě Windsor.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Královna Šarlota s prvními dvěma dětmi (1765)

Šarlota a Jiří měli spolu patnáct potomků, devět synů a šest dcer, mezi nimi dva budoucí krále Velké Británie. Dva poslední synové zemřeli v útlém věku na neštovice.

Vztahy s Marií Antoinettou[editovat | editovat zdroj]

Šarlota udržovala úzké vztahy s francouzskou královnou Marií Antoinettou. Spojovala je láska k hudbě a umění, jimž se i samy věnovaly; nikdy se však osobně nesetkaly. Po vypuknutí francouzské revoluce britská královna již chystala apartmány pro Marii Antoinettu a její rodinu, předpokládajíc, že jejich údělem bude exil, vývoj událostí však spěl jinam – francouzskému královskému páru se nepodařilo prchnout ze země a byl popraven. Šarlotta byla jejich tragickým osudem zdrcena.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Královně Šarlottě se podle jedné verze připisuje autorství receptu na šarlotku, sladký dezert z jablek zapečených v těstě.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Karolina z Ansbachu
Znak z doby nástupu královna Království Velké Británie
17611801
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Předchůdce:
Karolina z Ansbachu
Znak z doby nástupu Irská královna
17611801
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Marie z Tecku
(1927 – 1936)
Předchůdce:
Znak z doby nástupu královna Spojeného království
Velké Británie a Irska

18011818
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karolina Brunšvická
Předchůdce:
Znak z doby nástupu Hannoverská královna
18141818
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karolina Brunšvická