Srbské království

Srbské království
Краљевина Србија
Kraljevina Srbija

←

1882–1918

→

vlajka

znak

Hymna: Bože Pravde

geografie

Srbské království v roce 1914

obyvatelstvo

státní útvar

vznik:

6. březen 1882 (vyhlášení království)

zánik:

1. prosinec 1918 (vznik království SHS)

Státní útvary a území

Předcházející:

	Srbské knížectví
	Černohorské království

Nástupnické:

Království Srbů, Chorvatů a Slovinců

Srbské království (Srbsky: Краљевина Србија, Kraljevina Srbija) byl nezávislý stát vzniklý z Srbského knížectví po Berlínském kongresu v roce 1878 a zaniklý spojením se Státem SHS do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců v roce 1918.

Historie[editovat]

Hlavní článek: Dějiny Srbska

Vznik[editovat]

V roce 1804 bylo Srbsko bylo vyhlášeno autonomním knížectvím v rámci Osmanské říše, jejíž moc však byla silně omezena. Osmané si pouze zachovali právo na nevelký roční poplatek a kontrolu nad 6 městy a 2 pevnostmi. Po Berlínském kongresu v roce 1878 bylo 6. březen 1882 knížetem Milanem, vyhlášeno Srbské království a dosavadní kníže Milan byl korunován králem Milanem I., po něm nastoupil na trůn jeho syn Alexandr I. Jeho vládu poznamenaly skandály kolem královny Dragy, rozené Mašínové, a královská rodina byla nakonec vzbouřenci roku 1903 zavražděna. Následně se již potřetí na trůn vrátili Karađorđevićové v osobě krále Petra I., který byl v roce 1903 korunován srbským králem. Ten žil téměř celý život po vyhnání svého otce Alexandra ve francouzském exilu, získal vysoké hodnosti ve francouzské armádě, zúčastnil se bosenského povstání a byl ženat s dcerou černohorského knížete a později krále Nikoly - Zorkou. Za jeho panování Srbsko zažívalo velký hospodářský a kulturní rozkvět, rovněž se odpoutalo od předchozí orientace na Rakousko a stalo se spojencem států Dohody.

V letech 1912-1913 se Srbsko zúčastnilo první balkánské války spolu s Černou Horou, Bulharskem a Řeckem. Srbská 1. armáda pod vedením prince Alexandra zvítězila nad tureckou armádou v bitvě u Kumanova, Turci byli definitivně vyhnáni z Balkánu a Srbsko dosáhlo rozšíření svého území o většinu Kosova a Makedonie. Následně ve druhé balkánské válce zvítězilo nad Bulharskem.

První světová válka[editovat]

Generál Živojin Mišić

V roce 1914 byl v Sarajevu srbskými nacionalisty proveden atentát na Františka Ferdinanda d'Este a po vypršení ultimáta 28. července vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku.

Atentát na Ferdinanda d'Este, jehož hlavními pachateli byli mladí srbští nacionalisté z Bosny, postavili Srbsko do obtížné situace. Rakousko-Uhersko vyvolalo ostrou kampaň proti Srbsku a proti Srbům žijících na území monarchie. Srbští politici se snažili vyvrátit obvinění a proto atentát ostře odsoudili. Rakouské ultimátum, jehož přijetí by ze Srbska fakticky učinilo rakouského vazala, však odmítli a válku přijali. Srbský premiér Nikola Pašić po přečtení zprávy o vyhlášení války prorocky zvolal: "Rakousko nám vyhlásilo válku. To bude jeho konec!"

Válku proti habsburské monarchii ze začátku Srbsko s pomocí černohorských vojáků vedlo úspěšně. První ofenzívu Rakušanů odrazilo a srbské oddíly dokonce pronikly na území Bosny a dobyly Sarajevo. Rakousko-uherská linie na řece Kolubaře zakolísala a rozpadla se. Vzápětí byl osvobozen Bělehrad, který byl pod nadvládou Habsburků pouze 13 dní. Srbové se díky vítězství nad mnohonásobnou přesilou stali středem obdivu spojenců ze západu i z východu. Vydrželi se úspěšně bránit ještě celý rok, ale koncem roku 1915 vstoupily do války proti Srbsku také Bulhaři a Rakušanům dorazila na pomoc také silná německá armáda pod velením generála von Mackensena.

Na přelomu roku 1915 a 1916 byla srbská armáda zatlačena na jih země a území státu bylo rozděleno mezi Rakousko a Bulharsko. Zatímco Rakušané ve své okupační zóně neplánovali trvalé připojení, protože se obávali vyhrocení národnostních rozporů v říši, Bulharsko se snažilo srbskou národnost kompletně zlikvidovat a na jím okupovaném území začala silná bulharizace. Srbská armáda ustupovala v kruté zimě přes Albánii a s pomocí francouzského loďstva se znovu shromáždila na Korfu a dalších řeckých ostrovech. Následně bylo asi 40 000 vojáků převezeno do Řecka na soluňskou frontu.

V září 1918 se armádě Srbska s pomocí spojenců a povstalců v bulharském týlu podařilo prorazit nepřátelské linie a proniknout znovu na srbské území, kde doplňovala stavy nově naverbovanými vojáky. Bulharská a rakouská nadvláda se rychle zhroutila a po měsíci ofenzívy dosáhla vítězná srbská vojska Bělehradu. Ihned po válce se začalo utvářet Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Království Srbů, Chorvatů a Slovinců[editovat]

Po skončení první světové války se 24. listopadu 1918 u k Srbsku připojil Srem a jen o den později 25. listopadu i oblast tehdejší Vojvodiny, která byla také součástí Státu SHS a 26. listopadu se k Srbsku připojila i samostatná Černá Hora, kde byl král Nikola I. zbaven funkce. 1. prosince 1918 Stát SHS připojil k Srbskému království a poté došlo ke sjednocení Státu SHS se Srbským královstvím a vyhlášení Království Srbů, Chorvatů a Slovinců jako společného státu všech Jihoslovanů; hlavním městem nového státu se stal Bělehrad a státním zřízením monarchie pod vládou Karađorđevičů. Prvním králem se stal Petr I. Karađorđevič