Petr I. Karađorđević
| Petr I. | ||
|---|---|---|
| král Srbů, Chorvatů a Slovinců (od 1918) srbský král (do 1918) |
||
 |
||
| Král Petr I. Karađorđević | ||
| Doba vlády | 11. červen 1903 – 16. srpen 1921 | |
| Korunovace | 15. červen 1903 | |
| Narození | 29. červen 1844 | |
| Bělehrad | ||
| Úmrtí | 16. srpen 1921 | |
| Bělehrad | ||
| Předchůdce | Alexandr I. Obrenović | |
| Nástupce | Alexandr I. Karađorđević | |
| Královna | Zorka Petrović-Njegoš | |
| Potomci | Alexandr I. Karađorđević Jiří Karađorđević princezna Helena |
|
| Dynastie | dynastie Karadjordjevićů | |
| Otec | Alexandr Karađorđevič | |
| Matka | Persida Nenadovičová | |
Petr I. Karađorđević (1. červenec 1844, Bělehrad – 16. srpen 1921, tamtéž) byl král Srbska (v letech 1904–1918. V letech 1918 - 1921 byl králem Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (od roku 1929 nazývané Království Jugoslávie) od roku 1918 až do své smrti v roce 1921. Patřil do Dynastie Karađorđevičů.
Jeho otcem byl Alexandr Karađorđevič a matka byla Persida Nenadovičová. Narodil se v roce 1844. Po sesazení svého otce Alexandra žil v emigraci, sloužil jako důstojník ve francouzské armádě. Zastával protirakouskou politiku.
Obsah |
Návrat Karadjordjevićů na trůn a Petr I. králem [editovat]
Vládnoucí dynastie Obrenovićů skončila neslavně a královská rodina byla nakonec roku 1903 vzbouřenci z tajné vojenské organizace Černá ruka vyvražděna. Následně se již potřetí na srbský trůn vrátili Karađorđevićové, reprezentováni nyní králem Petrem I. Ten žil téměř celý život po vyhnání svého otce Alexandra ve francouzském exilu, získal vysoké hodnosti ve francouzské armádě, zúčastnil se bosenského povstání a byl od roku 1883 ženat s dcerou černohorského knížete a později krále Nikoly - Zorkou. Za jeho panování Srbsko zažívalo velký hospodářský a kulturní rozkvět. I přesto ale zemi tížly mnohé spory, hlavně s Bulharskem, se kterým Srbsko svedlo válku v polovině 80. let 19. století. Nová generace politiků, umělců a společnost vůbec se zaměřila na Anglii a Francii a odpoutala se od Německa a Rakouska, jehož vliv byl díky blízkosti rakousko-uherských hranic u hlavního města Bělehradu nesporný. Srbsko se stalo spojencem států Dohody.
Srbsko v balkánských válkách [editovat]
V letech 1912-1913 se Srbsko zúčastnilo první balkánské války spolu s Černou Horou, Bulharskem a Řeckem. Srbská 1. armáda pod vedením prince Alexandra zvítězila nad tureckou armádou v bitvě u Kumanova, Turci byli definitivně vyhnáni z Balkánu a Srbsko dosáhlo rozšíření svého území o většinu Kosova a část Makedonie (v údolí řeky Vardar, dnešní území republiky Makedonie). Následně ve druhé balkánské válce zvítězilo nad Bulharskem. V roce 1914 byl v Sarajevu srbskými nacionalisty proveden atentát na Františka Ferdinanda d'Este a po vypršení ultimáta 28. července vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku.
Srbsko a první světová válka [editovat]
Atentát na Ferdinanda d'Este, jehož hlavními pachateli byli mladí srbští nacionalisté z Bosny, postavili Srbsko do obtížné situace. Rakousko-Uhersko vyvolalo ostrou kampaň proti Srbsku a proti Srbům žijících na území monarchie. Srbští politici se snažili vyvrátit obvinění a proto atentát ostře odsoudili. Rakouské ultimátum, jehož přijetí by ze Srbska fakticky učinilo rakouského vazala, však odmítli a válku přijali. Srbský premiér Nikola Pašić po přečtení zprávy o vyhlášení války prorocky zvolal: "Rakousko nám vyhlásilo válku. To bude jeho konec!"
Válku proti habsburské monarchii ze začátku Srbsko s pomocí černohorských vojáků vedlo úspěšně. První ofenzívu Rakušanů odrazilo a srbské oddíly dokonce pronikly na území Bosny a dobyly Sarajevo. Na podzim nastal zlom. Rakousko-Uhersko 6. listopadu zaútočilo na celé frontě a srbská armáda se prakticky zhroutila. Záhy se však vzpamatovala a již 3. prosince armáda pod vedením generála Živojina Mišiće vyrazila do protiofenzivy. Rakousko-uherská linie na řece Kolumbaře zakolísala a rozpadla se. Vzápětí byl osvobozen Bělehrad, který byl pod nadvládou Habsburků pouze 13 dní. Srbové se díky vítězství nad mnohonásobnou přesilou stali středem obdivu spojenců ze západu i z východu. Vydrželi se úspěšně bránit ještě celý rok, ale koncem roku 1915 vstoupily do války proti Srbsku také Bulhaři a Rakušanům dorazila na pomoc také silná německá armáda pod velením generála von Mackensena.
Na přelomu roku 1915 a 1916 byla srbská armáda zatlačena na jih země a území státu bylo rozděleno mezi Rakousko a Bulharsko. Zatímco Rakušané ve své okupační zóně neplánovali trvalé připojení, protože se obávali vyhrocení národnostních rozporů v říši, Bulharsko se snažilo srbskou národnost kompletně zlikvidovat a na jím okupovaném území začala silná bulharizace, ničení dokumentů a knih v srbštině a bulharština se stala úředním jazykem na úřadech a ve školách. Srbská armáda ustupovala v kruté zimě přes Albánii a s pomocí francouzského loďstva se znovu shromáždila na ostrově Korfu. Následně bylo asi 40.000 vojáků převezeno do Řecka na soluňskou frontu.
V září 1918 se armádě Srbska s pomocí spojenců a povstalců v bulharském týlu podařilo prorazit nepřátelské linie a proniknout znovu na srbské území, kde doplňovala stavy nově naverbovanými vojáky. Bulharská a rakouská nadvláda se rychle zhroutila a po měsíci ofenzívy dosáhla vítězná srbská vojska Bělehradu. Ihned po válce se začalo utvářet Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců [editovat]
11. listopadu 1918 byly ukončeny všechny vojenské operace – první světová válka skončila. Po válce se Srbsko spojilo s Černou Horou a k nim byla připojena bývalá rakousko-uherská území Chorvatsko, Slovinsko, Bosna a Hercegovina (stát SHS). Vzniklo tak Království Srbů, Chorvatů a Slovinců jejíž králem se stal Petr I. Karađorđević.
Po skončení první světové války se Srbsko stalo součástí Království SHS. Stalo se zcela klíčovou částí státu, který zahrnoval skoro polovinu Balkánského poloostrova. Bylo však tvrdě postiženo následky války, hospodářskou krizí a vyčerpaností. Ekonomice neprospěla ani skutečnost, že nový stát se nacházel v zcela nových nehistorických hranicích a infrastruktura na toto nebyla připravena - železniční sítě byly oddělené, úroveň jednotlivých služeb v různých oblastech Srbska se drasticky lišila. Nový stát ovládla hlavně politická nestabilita, která pramenila z mnohonárodnostní povahu celého státu. I Srbsko samotné bylo víceméně národnostně nehomogenní; Vojvodinu obývali také Maďaři a Němci, na jihu se pak nacházela i albánská menšina.
Petr I. zemřel v roce 1921 a na jeho místo nastoupil jeho mladší syn Alexandr I. Karađorđević.
| Předchůdce: Alexandr I. Obrenović |
 |
Srbský král 1903 – 1918 |
|
Nástupce: - |
| Předchůdce: - |
 |
Jugoslávský král 1918 – 1921 |
|
Nástupce: Alexandr I. Karađorđević |
