Karađorđevićové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dynastie Karađorđevićů
Karađorđević.gif
Znak dynastie Karađorđevićů
Země Srbsko, Jugoslávie
Tituly jugoslávský král
srbský král
srbský kníže
Zakladatel Karađorđe Petrović
Rok založení 1804
Konec vlády 1946
Poslední vládce Petr II. Karađorđević
Současná hlava Alexandr II. Karađorđević
Větve rodu Karađorđević (hlavní linie)
Karageorgevich (vymřela roku 1920)

Dynastie Karađorđevićů (srbsky Карађорђевићи, Karađorđevići, někdy Karadjordjevićové) nebo jen Karađorđevićové byla vládnoucí dynastií v Srbsku v letech 1806-1813, 1842-1858 a 1903-1918 a později v letech 19181941Království Srbů, Chorvatů a Slovinců resp. Království Jugoslávie. Za zakladatele dynastie je považován Karađorđe Petrović vůdce prvního srbského povstání proti Osmanské říši, který zemřel roku 1817. Po jeho smrti se dostala k moci v Srbsku dynastie Obrenović a od této doby vedla dynastie Karadjordjevićů krvavý boj o vládu s dynastií Obrenovićů. Až roku 1903 po vyvraždění královské rodiny se stali (opět vládci) králi Srbska. Dynastie trůn oficiálně ztratila roku 1946, když se komunistická strana dostala v Jugoslávii k moci, ale již od roku 1941 byla v exilu kvůli nacistické okupaci. Král Petr II. nikdy neabdikoval.

Současnou hlavou dynastie je korunní princ Alexandr, syn krále Petra II.

Dynastie měla starší, ale nevládnoucí větev, která vymřela v roce 1920, když zemřel princ Alexis Karageorgevich.

Počátky dynastie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Karađorđe Petrović a Dějiny Srbska.

Po celou dobu turecké nadvlády, která trvala od roku 1389, kdy proběhla nešťastná bitva na Kosově poli, přecházela mezi Srby legenda, že po čtyři sta letech přijde ten, kdo Turky vyžene. Byla to srbská legenda, ale jak se chýlila doba, Turky zneklidňovala stále více. Zřejmě cítili, jak pod jejím vlivem sílí odpor Srbů. A tak dokonce Srbům zabíjeli novorozené chlapce. Zakladatel dynastie Karađorđe se proto podle legendy narodil potajmu v dutém stromě a tím ho matka zachránila před jistou smrtí. Přesné datum není známo, odvozuje se od toho, že se při narození tohoto muže zjevilo na obloze velké světlo. I proto ho později mnoho lidí považovalo za vyvoleného.[1]

První srbské povstání[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku První srbské povstání.
Kníže Miloš Obrenović I.

Počátkem 19. století v Srbsku došlo k dvěma významným povstáním proti Osmanské nadvládě. První vypuklo v roce 1804 jako následek dlouhodobých nepokojů, které vyvolávalo kruté prosazování slábnoucí turecké moci na svých balkánských teritoriích. Vůdcem povstání se stal obchodník s dobytkem a bojovník Đorđe Petrović (1762-1817), který byl Turky nazýván Kara Đorđe (Černý Jiří) a stal se zakladatelem vládnoucí dynastie Karađorđevićů. Jeho povstalecké oddíly se z několika set mužů rozrostly na tisíce a porážely turecké řadové jednotky, které se stále více omezovaly pouze na udržení městských pevností a po řadě bojů vytvořil na území bývalého bělehradského pašalíku vládu, nezávislou na sultánovi. Turci se dál snažili Karađorđa buď zabít, nebo alespoň podplatit a nabízeli mu poklady. Úspěchy povstání však zmařily výsledky bukurešťského míru a Karađorđe v roce 1813 uprchl do Rakouska.[2]

Zrada Miloše Obrenoviće[editovat | editovat zdroj]

V Rakousku se ale roku 1817 nechal se přesvědčit, že je třeba potajmu se vrátit do Srbska a připravit a posílit rodící se další povstání společně s knížetem Milošem Obrenovićem. Ten však byl mezitím Turky za svoji účast v protitureckém hnutí omilostněn a také měl jiný plán na osvobození Srbska, který spočíval ve smírnějším postupu proti Turecku. Charismatický a v národě oblíbený vojevůdce Karađorđe Petrović však do těchto záměrů nezapadal a velmi se příčil Istanbulu. Sultán přikázal knížeti Milošovi Obrenovićovi, aby Karađorđeho zabil, ten ho ale nemohl a nedokázal zabít a tak úkol svěřil Nikolovi Novakovićovi. Ten úkol vykonal a dne 13. července 1817 Karaďordeho zabil. Společně s kumpány mu usekl hlavu a tu na znamení loajality Miloš Obrenović poslal do Istanbulu (nikdy se už do Srbska nevrátila).[3]

Nikola Novaković, který vlastní rukou usekl Karađorđovi hlavu, se později utopil a jeho rod se v Srbsku považuje dodnes za prokletý. Miloš Obrenović sice vládl nějaký čas Srbsku, ale syna mu zabili v puči sami Srbové. Ti se dodnes jako národ stydí za to, že utlačovatelům, Turkům, Srb vydal Srba.

Podruhé na trůně[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Alexandr Karađorđević a Srbské knížectví.

Potom co v roce 1815 vypuklo druhé srbské povstání, které svým rozsahem a úspěšnosti nezaostávalo za povstání prvním, vedené Milošem Obrenovićem vedly srbské vítězné akce k mírovému jednání s Turky. Obrenović dosáhl svého uznání dědičným srbským knížetem ze strany Turků.

Již následující rok však vypuklo další povstání, tentokrát úspěšnější. Bylo vedené jedním z vojenských velitelů prvního povstání Milošem Obrenovićem, které tentokrát definitivně vymanilo zemi z osmanského područí. Srbsko bylo vyhlášeno autonomním knížectvím[3] v rámci Osmanské říše, jejíž moc však byla silně omezena. I přesto se ale jednalo o velkou vzpruhu pro srbský národ. Osmané si pouze zachovali právo na nevelký roční poplatek a kontrolu nad 6 městy a 2 pevnostmi. Miloš Obrenović byl nucen abdikovat v roce 1839 a po krátké vládě jeho syna Michala Obrenoviće byl k moci povolán syn zakladatele srbského státu Alexandr Karađorđević. Roku 1858 se však role vyměnily a Obrenovićové se vrátili na trůn. Téměř 80letý Miloš Obrenović zemřel roku 1860, jeho syn Mihailo při své druhé vládě roku 1867 dosáhl úplné nezávislosti na Turecku a rozšíření území Srbska směrem na jih.

Potřetí na trůně[editovat | editovat zdroj]

Královská koruna Srbska (Karađorđevićů)
Podrobnější informace naleznete v článku Srbské království.

V roce 1889 je však nucen abdikovat. Po něm nastupuje jeho syn Alexandr I. Obrenović. Počátek jeho vlády doprovázely jeho nápady vládnout autoritativně a také sňatek s prostou vdovou, kterou byla Draga Mašínová. Krále v té době zaměstnávaly politické problémy v zemi.

Jelikož manželka prince Mirka byla vnučkou Alexaxdra Konstantinoviće a jeho ženy, srbské královny Anky Obrenovićové, bylo ustanoveno srbskou vládou, že se Mirko stane srbským korunním princem, protože manželství Alexandra Obrenoviće a jeho ženy Dragy zůstávalo bylo bezdětné.

Z obecného hnutí odporu se zformovala organizovaná skupina, která naplánovala atentát na panovnický pár. V roce 1903 byla tedy v Srbsku krvavým pučem sesazena a vyvražděna nepopulární královská dynastie Obrenovićů v čele s králem jímž byl Alexandr I. Obrenović, upřednostňujících prorakouskou politiku a k moci se dostal rod Karađorđevićů, který zaujímal protirakouské pozice. Karađorđevićové měli zřejmě zásluhu na vyvraždění Obrenovićů, který provedla organizace Černá ruka.

Po atentátu na Alexandra a Dragu ztratil Mirko šanci pro nástup na srbský trůn, ovšem v roce 1911 se stal členem společnosti Černá ruka, která usilovala o sjednocení Srbů na Balkáne, ale i předtím zabila srbského krále Alexandra I. a jeho ženu Dragu.

Dynastie Obrenovićů však skončila neslavně. Po Milanovi II., který prohlásil Srbsko královstvím, nastoupil na trůn Alexandr II. Jeho vládu poznamenaly skandály kolem královny Dragy[zdroj?], rozené Mašínové, a královská rodina byla nakonec vzbouřenci roku 1903 vyvražděna. Následně se již potřetí na trůn vrátili Karađorđevićové[3], reprezentováni nyní králem Petrem I. Ten žil téměř celý život po vyhnání svého otce Alexandra ve francouzském exilu, získal vysoké hodnosti ve francouzské armádě, zúčastnil se bosenského povstání a byl ženat s dcerou černohorského knížete Nikoly Zorkou. Za jeho panování Srbsko zažívalo velký hospodářský a kulturní rozkvět. I přesto ale zemi tížily mnohé spory, hlavně s Bulharskem, se kterým Srbsko svedlo válku v polovině 80. let 19. století. Nová generace politiků, umělců a společnost vůbec se zaměřila na Anglii a Francii a odpoutala se od Německa a Rakouska.[4]

Žijící členové rodu[editovat | editovat zdroj]

Uvedeny nejsou princezny.

Příslušníci mladší vedlejší větve. Potomci prince Arsena (bratr Petra I.) a jeho syna prince-regenta Pavla:

Panovníci z dynastie Karađorđevićů[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam představitelů Jugoslávie.

Srbská knížata[editovat | editovat zdroj]

Srbský král[editovat | editovat zdroj]

Králové Srbů, Chorvatů a Slovinců, od 1929 králové Jugoslávie[editovat | editovat zdroj]

Hlavy rodu po roce 1946[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Rodokmen[editovat | editovat zdroj]

Rodokmen Karađorđevićů, vč. starší a mladší linie

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Forum.valka.cz Pamětní medaile oslavy 60.výročí královské gardy
  2. Geografický místopisný slovník světa, Academia, heslo Srbsko, str. 754
  3. a b c Příruční slovník naučný, ČSAV, encyklopedický institut, heslo Srbsko]
  4. Geografický místopisný slovník světa, Academia, heslo Srbsko, str. 754

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce Karađorđevićové Nástupce
osmanská nadvláda Srbská knížecí dynastie
1804-1813, 1842-1858
Obrenovićové
Obrenovićové Srbská královská dynastie
1903-1918
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
Srbské království Jugoslávská královská dynastie
1918-1946, 1858-1903
republika