Bělehrad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bělehrad
Београд
Srbská metropole Bělehrad
Srbská metropole Bělehrad
Bělehrad – znak
znak
Bělehrad – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 117 m n. m.
stát: Srbsko Srbsko
Bělehrad
Red pog.png
Bělehrad
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 359,96 km²
počet obyvatel: 1 756 534 (2007)
hustota zalidnění: 3 560 obyv. / km²
správa
starosta: Dragan Đilas
oficiální web: http://www.beograd.rs
PSČ: 11000

Bělehrad (srbsky zvuk Београд / Beograd) je hlavním a největším městem Srbska. Mezi lety 19181992 byl také hlavním městem Jugoslávie. V roce 2002 zde žilo 1 281 081 obyvatel, aglomerace čítá 1,75 milionu lidí. Město leží na soutoku řek Dunaj a Sáva.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Bělehradu.

Bělehrad, který se nachází na strategickém soutoku dvou řek, patří k velmi starým městům a místům, kde kontinuální osídlení trvá již několik tisíc let. Již v dobách Keltů zde existovala osada. Tu později Římané, kteří město nazývali Singidunum, rozšířili a přebudovali i přístav pro svoji říční flotilu. Od 6. století město patřilo Byzantské říši, po stěhování národů a úpadku Cařihradu se sem nastěhovali Slované. Město ale trpělo pod náporem jak uherských, tak benátských útoků, neboť oba státy se snažili získat tuto oblast pod svoji kontrolu.

V roce 1284 se Bělehrad stal poprvé hlavním městem Srbska. Mezi lety 13161402 byl ale také součástí Uher. V roce 1402 se Bělehrad stal hlavním městem posledního srbského státu v středověkuSrbského despotátu. Nyní tak nachází k dalšímu rozkvětu města a i srbského státu jako takového.

V období husitských válek a úpadku těžby stříbra v Českých zemích, které patřily k významným vývozcům tohoto kovu, se Srbsko stalo státem s největší těžbou stříbra, což umožnilo srbskému králi Štěpánu Lazarevičovi udělat z Bělehradu jedno z největších kulturních a hospodářských měst Evropy. Turecké obléhání Bělehradu se odehrálo mezi 4. a 22. červencem roku 1456. Město se hrdinně bránilo, nicméně počet výpadů ze strany stále agresivnějšího islámského souseda se zvyšoval.

V důsledku tureckých nájezdů řada vysoce vzdělaných lidí z Byzance, Bulharska, Řecka a Makedonie utekla do Bělehradu. V tomto důsledku se Bělehrad stal jednotným kulturním centrem, ne jen ve východní ale v celé Evropě. Jedním z těchto významných lidí byl například Bulhar Konstantin Filosof, který byl osobním životopiscem krále Štěpána.

V 15. století tu byla pohraniční pevnost Uherska, kterou však roku 1521 po mnoha neúspěšných pokusech dobyli Turci. V letech 16881690, 17171739 a 17891791 ho drželi Rakušané.

Od roku 1806 je Bělehrad hlavním městem Srbska. Nejednalo se však o samostatný stát, ale pouze o stát autonomní. Až do roku 1867 tu proto byla stále přítomna turecká vojenská posádka. Konec 19. století je ve znamení rychlého rozvoje města. Původní budovy jsou likvidovány a nahrazují je moderní stavby, budované v tehdejších populárních slozích.

Od roku 1918 byl Bělehrad hlavním městem Království SHS, které neslo od roku 1929 název Jugoslávie. Město následuje další evropské metropole v rozvoji moderní dopravních a komunikační infrastruktury. V roce 1927 je otevřeno letiště, o dva roky později začíná vysílat Radio Beograd.

Za druhé světové války byl obsazen nacistickým Německem, v říjnu 1944 Bělehrad obsadila národněosvobozenecká armáda Jugoslávie a Rudá armáda. Po válce se v Bělehradě konaly procesy s válečnými zločinci, četníky a protikomunistickými aktivisty.

Stará pohlednice Ulice knížete Michala

Jakmile boje skončily a moci se chopili komunisté, začal být Bělehrad jako metropole rozšiřován a modernizován. V rámci první pětiletky se začalo západně od historického města na zelené louce stavět rozsáhlé sídliště Nový Bělehrad. K budování byly nasazeny mládežnické brigády, které se zapojily do mnohých staveb v Jugoslávii přelomu 40. a 50. let 20. století.

Kromě masové výstavby nových sídlišť se Bělehrad stal také místem realizace moderní jugoslávské, potažmo srbské architektury. Zatímco v celé zemi vznikaly výstavní budovy, hlavní město potřebovalo také mnohé kulturní a společenské budovy vystavěné s vědomím, že se jedná o hlavní město reprezentující celou federaci. Začal se velkolepě obnovovat chrám sv. Sávy, jehož výstavba doteď probíhala velmi pomalu. Dunaj překročily nové silniční mosty, které umožnily spojení se severním okolím města. Jako vůdčí stát Hnutí nezúčastněných zemí a hlavní město relativně neutrálního státu se Bělehrad stal místem mnohých mezinárodních konferencí a častých zahraničních návštěv.

Ke konci 80. let 20. století se ekonomická situace Jugoslávie zhoršila a problémy pocítili i obyvatelé Bělehradu. Nová politická garnitura, která reprezentovala hlavně srbské zájmy, získávala rychle podporu. Její mítinky se konaly v prostoru Ušće, tedy na soutoku Sávy a Dunaje. Celé město se stalo v dobách rozpadu jugoslávského státu dějištěm politických shromáždění, a to jak vládních, tak i opozičních. Režim Slobodana Miloševiće vedl k mezinárodním sankcím a vyústil až v bombardování města vojsky NATO v polovině roku 1999. Byly těžce poškozeny významné budovy státní správy a mosty přes Dunaj. Miloševićův režim byl svržen demonstrací, při které byl obsazen a vyrabován jugoslávský parlament.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Letecký snímek města

Bělehrad leží 116,75 m n. m. při soutoku Sávy s Dunajem na souřadnicích 44° 49' 14 s. z. š. a 20° 27' 44 v. z. d. Původní Bělehradské historické jádro se nachází v oblasti dnešní pevnosti Kalemegdan na pravém břehu řeky. Od 19. století bylo město rozšiřováno směrem na východ a jih. Po druhé světové válce bylo vystavěno na levém břehu řeky Sávy nové město v socialistickém stylu. S městem jsou spojeny menší komunity Zemun, Krnjača a Ovča. Samotný Bělehrad má rozlohu 360 km2 , zatímco rozloha s metropolitní oblastí činí 3223 km2. V historii tvořil Bělehrad důležitou křižovatku mezi západem a Orientem.

Na levém břehu Sávy má město kopcovitý terén, nejvyšším bodem města je Torlak kopec s výškou 303m.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Bělehrad má mírné kontinentální podnebí, střídají se zde čtyři roční období a jsou zde rovnoměrně rozloženy srážky. Průměrná roční teplota ve městě je 11, 7 °C, nejteplejším měsícem je červenec s průměrnou teplotou 22, 1 °C. Průměrný roční úhrn srážek v Bělehradě činí zhruba 700 milimetrů. Je zde v průměru 2 096 slunečních hodin.Nejslunnější měsíce jsou červenec a srpen. Nejvyšší oficiálně zaznamenaná teplota v Bělehradě byla 43, 1 °C, nejnižší 10. ledna 1893 činila -26,2 °C.

Měsíc Led Úno Bře Dub Kvě Čer Čec Srp Zář Říj Lis Pro Rok
Maximální teplota 3,5°C 6,4°C 11,9°C 17,5°C 22,5°C 25,3°C 27,3°C 27,3°C 23,7°C 18,1°C 11,0°C 5,3°C 16,7°C
Minimální teplota -2,3°C -0,2°C 3,3°C 7,8°C 12,1°C 15,0°C 16,3°C 16,1°C 13,0°C 8,3°C 4°C -0,2°C 7,8°C
Srážky 47mm 44mm 46mm 56mm 71mm 91mm 67mm 53mm 51mm 46mm 57mm 59mm 688mm

Ekonomika a doprava[editovat | editovat zdroj]

Jako jediné město v zemi nad 1 milion obyvatel má Bělehrad dominantní postavení v zemi. Je hospodářským, politickým i kulturním centrem státu.

Bělehrad je hospodářsky nejrozvinutější oblastí Srbska. Více než 30 % HDP země se vytváří právě v metropoli, kde je také soustředěno 30 % veškeré pracovní síly. Mezi významné podniky, které v hlavním městě sídlí, patří Národní banka Srbska, Jat Airways, Telekom Srbija, Telenor Srbija, Delta Holding a další.

Město je významné také z dopravního hlediska. Křižují se zde panevropské koridory, ústí sem mnohé železniční tratě, poloha na soutoku dvou řek je klíčová pro vnitrozemskou i mezinárodní lodní dopravu. V Surčinu se pak nachází mezinárodní letiště Nikoly Tesly. Metropole má rozsáhlý systém veřejné dopravy, jejímž základem je tramvajová síť; úvahy o vybudování podzemní dráhy trvají i nadále. Z města vedou dálnice do Záhřebu, Subotice, Noviho Sadu, Podgorice, Prištiny a do Skopje.

Na bělehradských předměstích jsou i četné, i když většinou nevelké strojírenské závody (především na výrobu obráběcích a zemědělských strojů), dále podniky textilní, kožedělné, dřevozpracující, chemické a potravinářské. V okolí města, nedaleko Smedereva a Pančeva se nachází rozlehlá průmyslová zóna.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Etnické složení[editovat | editovat zdroj]

a další...

Náboženské složení[editovat | editovat zdroj]

a další...

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Národní divadlo

Bělehrad každoročně hostí několik významných kulturních akcí, festivalů (FEST - Bělehradský filmový festival, BITEF - Bělehradský divadelní festival, BEMUS - Bělehradský hudební festival aj.), ale také veletrhy a pod.. Ivo Andrić, nositel Nobelovy ceny za literaturu zde napsal jedno ze svých nejznámějších děl - Most na Drině. K dalším velkým bělehradským spisovatelům patří i Branislav Nušić, Miloš Crnjanski, Meša Selimović a další. Většina srbského filmového průmyslu se nachází v Bělehradě. Jedním z nejznámějších je film oceněný v roku 1995 na cenách Palme d'Or s názvem Underground (Podzemí) od režiséra Emira Costuricy.

K význačným rockovým skupinám patří Riblja Čorba, Bajaga i Instruktori aj.. Během 90. let bylo město hlavním centrem hudebního stylu turbofolk,[zdroj?] k jehož nejznámějším představitelům patřila Ceca Ražnatovićová. Dnes je Bělehrad centrem srbské hip-hopové scény, působí zde umělci jako Beogradski Sindikat, Škabo, Marčelo.

Nachází se zde mnoho divadel, přední místa mají Srbské národní divadlo, Jugoslávské dramatické divadlo nebo Ateliér 212. V Bělehrade sídli Srbská akademie vědy a umění nebo Srbská národní knihovna.

Muzea[editovat | editovat zdroj]

Národní muzeum
  • Srbské národní muzeum bylo založeno roku 1844 a návštěvníkům nabízí pohled na více než 400 000 exponátů. Mj. se zde nachází také rukopis Miroslavljevo Jevanđelje (Miroslavovo evangelium).
  • Vojenské muzeum nadchne především zahraniční turisty. K exponátům muzea patří i letecká stíhačka F-117, která byla sestřelená jugoslávskou armádou. Kromě ní se v muzeu nachází přes 25 000 exponátů, které sahají až do Doby římské.
Ulice knížete Michala
  • Muzeum Nikoly Tesly bylo založeno roku 1952 a hostí osobní předměty vynálezce. V muzeu leží přes 160 000 originálních dokumentů a okolo 5 700 jiných předmětů.

K dalším muzeum patří např. Muzeum Vuk a Dositej nebo velice známé Muzeum Afrického umění.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

V Bělehradě se nachází dvě státní a více soukromých vysokých škol. Bělehradská univerzita (Универзитет у Београду, Univerzitet u Beogradu) byla založená roku 1808 jako Hlavní akademie. Patří k nejstarším vzdělávacím institucím tohoto typu v zemi a studuje na ní přibližně 90 000 studentů.

Ve městě je 195 základních a 85 středních škol. Dále je zde 14 speciálních, 15 hudebních škol a 4 školy pro dospělé.

Významné historické budovy[editovat | editovat zdroj]

Detail Bílého paláce

V městské části Dedinje se nachází komplex královských rezidencí, dělících se na Královský palác a Bílý palác, které jsou sídlem pro současnou srbskou královskou rodinu korunního prince Alexandra III..

Kostel sv. Marka je jedním z největších pravoslavných chrámů ve městě.

Budova Srbského parlamentu se nachází na třídě Bulvár krále Alexandra.

Chrám svatého Sávy se řadí k největším svého druhu na Balkáně.

Budova parlamentu (vlevo) a budova Srbské pošty (vpravo)

Avalská televizní věž stojí na stejnojmenném kopci a měří 204,5 m. Stojí na místě původní věže, zničené bombardováním NATO v roce 1999.

Sídlo kapitána Miši dnes hostí rektorát Bělehradské univerzity.

Genex Tower je bělehradský mrakodrap, měřící 115 metrů. Je to třetí nejvyšší budova v Jižní Evropě.

Palác Srbska je obrovská vládní budova na novém městě, hostící 6 vládních ministerstev.

Starý palác leží na rohu ulic Krále Milana a Jaroslava Jovanoviće. Původně se jednalo a královský palác dynastie Obrenovićů, nyní je v něm městský úřad.

Starý palác

Bělehradská aréna byla otevřena 30. července 2004 a je ve vlastnictví města. Cena výstavby přesáhla 70 milionů EUR a navrhl ji Vlada Slavica.

Beogradska zadruga, secesní budova a nejstarší banka ve městě.

Ve městě je dále mnoho kostelů, jedna mešita, několik menších mrakodrapů, hotelů, akademií, vládních budov a pod.



Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOSTIĆ, Đorđe. Falling in love with a city: European travelers to Belgrade, 1815-1914.. Belgrade : [s.n.], 2007. 194 s. ISBN 978-86-80619-41-5.  
  • LUKAVEC, Jan. O „odchodu ze země živých do země mrtvých“: Bělehrad. In Od českého Tokia k exotické Praze. Praha : Malvern, 2013. 317 s. ISBN 978-80-87580-61-5.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Belgrade ve Wikimedia Commons