Železniční trať Bělehrad–Bar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Schéma trati
Viadukt Mala Rijeka
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Železniční trať Bělehrad - Bar prochází celým Srbskem, od jeho metropole až k jižním hranicím a zajišťuje železniční spojení Černé Hory se zbytkem Evropy.[1]

Jedná se o trať standardního rozchodu, dlouhou celkem 454,8 km, většina trasy je jednokolejná. Z toho 277,6 km se nachází v Srbsku, 9,8 km v Bosně a Hercegovině a 167,4 km v Černé Hoře.[2] Je kompletně elektrizovaná. Vzhledem k hornatému charakteru krajiny, kterou prochází, bylo nutné vybudovat celkem 254 tunelů a přes 435 mostů.

Nejdelšími tunely jsou Sozina (6,17 km) a Zlatibor (také 6,17 km). Nejdelším viaduktem (nejen na trati, ale v kategorii železničních mostů i v Evropě) je pak Mala Rijeka, který je dlouhý 498 m; trať je zde umístěná 198 m nad úrovní terénu v nejvyšším místě. Nejvyšším bodem, kudy trať vede, je černohorské město Kolašin, nejvyšší sklon pak na úseku PodgoricaBijelo Polje (25 promile).

Sny o spojení Bělehradu s Jadranem nejkratší cestou, tedy přes velká pohoří, se objevovaly již v 19. století.[3] Teprve až po druhé světové válce bylo možné v atmosféře bujarého rozvoje infrastruktury socialistického státu nastínit představu, kudy by měla být trať vedena. Hospodářská rada vlády SFRJ vytipovala úsek z Bělehradu do Baru přes Valjevo a Užici jako nejvhodnější v roce 1951; hned příštího roku byly započety stavební práce. Výstavbu tratě korigoval později zákon vydaný v roce 1966. Jednotlivé úseky byly zprovozňovány postupně, od obou konců, v následujícím chronologickém pořadí:

První vlak vyjel z Bělehradu do Baru v Černé Hoře slavnostně 30. května 1976; dva dny předtím po trati celosvazového významu projel i legendární "plavi voz" s jugoslávským vůdcem Titem.[3]

Železnice utrpěla velké škody hlavně v 90. letech. Jednak vinou nedostatečných investic na obnovu (vzhledem k problematické hospodářské situaci tehdejší Jugoslávie), jednak kvůli bombardování silami NATO v roce 1999. Po železničním neštěstí u města Bioče, kdy zahynulo 47 cestujících, začaly být prováděny rozsáhlé rekonstrukce, aby byla zvýšena úroveň bezpečnosti dopravy. Současná cestovní rychlost na dráze je pod evropskými standardy, neboť na řadě míst byla drasticky omezena rychlost z důvodů bezpečnosti a nevyhovujícího stavu trati. Zamýšlená modernizace a přestavba trati, která bude probíhat až do roku 2015, má výrazně zlepšit celou situaci.[4]

V roce 2014 byla železniční trať poničená během rozsáhlých povodní, především v úseku Bělehrad - Valjevo. Rekonstrukce poškozeného úseku byla zahájena na konci května 2014[5]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Belgrade - Bar railway na anglické Wikipedii a Пруга Београд-Бар na srbské Wikipedii.

  1. Mapa železniční sítě FNRJ s čerchovaně vyznačenou tratí Bělehrad-Bar
  2. Večernje novosti, 28. ledna 2010 Voz "tutnji" 30 na sat
  3. a b PILČEVIĆ, Đorđe. Trideset godina pruge Beograd – Bar. [Kolubara] [online].  [cit. 2010-08-14]. Dostupné online.  
  4. Prugom Beograd-Bar 100 km na sat!. [online] [online].  [cit. 2010-08-14]. Dostupné online.  
  5. Článek na portálu b92.net (srbsky)