Zenica
| Zenica |
||
|---|---|---|
|
||
| poloha | ||
| souřadnice: | 44°12' s. š., 17°56' v. d. | |
| nadmořská výška: | 316 m n. m. | |
| entita: | Federace Bosny a Hercegoviny | |
| kanton: | Zenicko-dobojský kanton | |
![]() |
||
| rozloha a obyvatelstvo | ||
| rozloha: | 499,7 km² | |
| počet obyvatel: | 127 307 (2006) | |
| hustota zalidnění: | 253 obyv. / km² | |
| správa | ||
| starosta: | Husejin Smajlović | |
| oficiální web: | www.zenica.ba | |
Zenica je město v Bosně a Hercegovině, leží ve Federaci Bosny a Hercegoviny. V současnosti je s 132 000 obyvateli 3. nějvětší město v zemi.
Obsah |
[editovat] Poloha
Město se nachází v Zenicko-dobojském kantonu, je i jeho správním centrem. Leží na řece Bosně, na jejím středním toku, 70 km severně od hlavního města Sarajeva . Právě díky údolí má město dobré spojení jak s hlavním městem tak i s Dobojem – důležitou křižovatkou v železniční síti Bosny a Hercegoviny.
[editovat] Historie
Ŕíká se[zdroj?], že Zenica je osídlená již odedávna. Ještě dnes lze zde nalézt pozůstatky starého římského města. V dobách středověku neslo název Bilino Polje, probíhaly tu boje mezi Osmany a různými katolickými vládci; přesto se Turkům podařilo Zenicu obsadit. V tomto období neplnila žádnou příliš důležitou roli. Zpočátku ovšem byla sídlem brodské kadije (až do roku 1557) a byla běžnou kasabou, kterých bylo v tehdejší Bosně mnoho. Roku 1697 město vyplenil Evžen Savojský. Během osmanské vlády vyrostly různé mešity, například Sultan Ahmedova (Čaršijská), Osman-Ćelebijna, Sejmenska a Jalijská), v roce 1737 byla otevřena i první medresa. Město mělo koncem 18. století asi 2000 obyvatel, kromě muslimů zde žili i křesťané (Srbové, Chorvati) a také židé, kterých bylo v tehdejší Bosně nemalé množství.
Habsburkové ji získali roku 1878 a nedlouho poté zde začali budovat ocelárnu (1880) a železnici (1879). Dále vznikla například také papírna. Díky tomu se sem nastěhovali další obyvatelé a Zenica tak začala růst z malé kasaby rychle vzniklo město, kde na počátku 20. století žilo necelých 8 000 obyvatel. Místo mešit se stavěly nové kostely, a to jak pravoslavné, tak i katolické. Před Druhou světovou válkou zde žilo 15 000 obyvatel.[1]
Během druhé světové války byla Zenica centrem protifašistického odporu. Rozvoj do dnešní podoby probíhá od konce konfliktu, vznikly zde domy pro horníky a okolní vesnice se připojily k městu. V dobách socialistické Jugoslávie se Zenica stala jedním z významných průmyslových center v Bosně a Hercegovině, o které se často psalo i mluvilo. Místní ocelárna zaměstnávala několik tisíc lidí. Ke konci 80. let se hodně diskutovalo o ekologické situaci v okolí Zenice, neboť došlo k významnému zhoršení kvality ovzduší.
Roku 1991 měla Zenica podle sčítání lidu 146 000 obyvatel. Jako významné průmyslové centrum se zde dařilo jak odvětvím, kterým položila základ již Rakousko-uherská okupace, vyváželo se odsud ale i mléko a potraviny.
[editovat] Reference
[editovat] Externí odkazy
| Opčiny a města Zenicko-dobojského kantonu | |
|---|---|
|
Breza | Doboj Jug | Kakanj | Maglaj | Olovo | Tešanj | Vareš | Visoko | Zavidovići | Zenica | Žepče | Usora |
|
|
|||||||||||
