Hlad
Hlad je pocit (nepodmíněná reakce organismu), vyvolaná nedostatkem potravy. Hlad je důležitým signálem, sdělující tělu potřebu příjmu potravy a energie z ní.
Obsah |
Vznik pocitu hladu [editovat]
Hlad vzniká, když hladina glukózy v krvi poklesne pod určitou hranici. Potřeba přijímat potravu je ovšem ovlivněna také signály z trávicí soustavy a působením některých hormonů, svou roli hraje také psychické rozpoložení, stav pozornosti aj., takže pocit hladu se dostavuje u různých jedinců s různou rychlostí a intenzitou a je také různě snášen – někteří lidé snášejí pocitu hladu dobře, u někoho se dostavují změny nálady jako podrážděnost nebo rozmrzelost. Při delším hladovění dochází k odbourávání zábran a zásad (kanibalismus z nouze), mohou je provázet halucinace či paranoia.
Fyziologie [editovat]
Řídícím orgánem ovládající hlad je část mozku zvaná hypothalamus, který sleduje obsah glukózy v krvi. Je-li jeho správné fungování narušeno, mluvíme o poruchách příjmu potravy. Ty mají psychosomatický charakter – může se jednat o ignorování potřeby jíst, přejídání se nebo periodický nadměrný a nedostatečný příjem potravy, vyvolaný špatnou nebo zpožděnou indikací sytosti.
Hladovění [editovat]
Pocit hladu se u člověka dostavuje již po několika hodinách od posledního nasycení. Zdravý člověk může přežít okolo 50 dní bez jídla při dostatku tekutin (při tzv. irské hladovce v roce 1981 v severním Irsku byl zaznamenán případ člověka hladovějícího 74 dnů). Tělo je schopno zpracovávat látky z posledního příjmu potravy zhruba tři dny, poté při upotřebení energie přechází z glukózy na proces zvaný ketóza, ve kterém játra začínají odbourávat, zpracovávat a spotřebovávat tělesný tuk. Po třech týdnech se tělo přepíná do „režimu hladovění“ – v této fázi bere energii ze svalů a vnitřních orgánů; dochází i k úbytku kostní dřeně, který začíná ohrožovat život.
Na světě zemře každý den přibližně 25 000 lidí hlady[1] a to převážně v chudých rozvojových zemích. Podíl lidí trpících hladem (vyjádřený například pomocí GHI - Global Hunger Index) však dlouhodobě klesá.
Související články [editovat]
Reference [editovat]
Literatura [editovat]
- HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-303-X. s. 189.
- SILLAMY, Norbert. Psychologický slovník. Olomouc : Univerzita Palackého, 2001. ISBN 80-244-0249-1. s. 171.
- VONDRÁČEK, Vladimír; HOLUB, František. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava : Columbus, 1993. ISBN 80-7136-030-9. s. 30-31.