Hlad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: film z roku 1966 dánského režiséra Henninga Carlsena, viz Hlad (film, 1966).
Ilustrační obrázek nasyceného dítěte.

Hlad je pocit (nepodmíněná reakce organismu), vyvolaná nedostatkem potravy. Hlad je důležitým signálem, sdělující tělu potřebu příjmu potravy a energie z ní.

Vznik pocitu hladu[editovat | editovat zdroj]

Hlad vzniká, když hladina glukózykrvi poklesne pod určitou hranici. Potřeba přijímat potravu je ovšem ovlivněna také signály z trávicí soustavy a působením některých hormonů, svou roli hraje také psychické rozpoložení, stav pozornosti aj., takže pocit hladu se dostavuje u různých jedinců s různou rychlostí a intenzitou a je také různě snášen – někteří lidé snášejí pocitu hladu dobře, u někoho se dostavují změny nálady jako podrážděnost nebo rozmrzelost. Při delším hladovění dochází k odbourávání zábran a zásad (kanibalismus z nouze), mohou je provázet halucinace či paranoia.

Fyziologie[editovat | editovat zdroj]

Řídícím orgánem ovládající hlad je část mozku zvaná hypothalamus, který sleduje obsah glukózy v krvi. Je-li jeho správné fungování narušeno, mluvíme o poruchách příjmu potravy. Ty mají psychosomatický charakter – může se jednat o ignorování potřeby jíst, přejídání se nebo periodický nadměrný a nedostatečný příjem potravy, vyvolaný špatnou nebo zpožděnou indikací sytosti.

Hladovění[editovat | editovat zdroj]

Pocit hladu se u člověka dostavuje již po několika hodinách od posledního nasycení. Zdravý člověk může přežít okolo 50 dní bez jídla při dostatku tekutin (při tzv. irské hladovce v roce 1981 v severním Irsku byl zaznamenán případ člověka hladovějícího 74 dnů). Tělo je schopno zpracovávat látky z posledního příjmu potravy zhruba tři dny, poté při upotřebení energie přechází z glukózy na proces zvaný ketóza, ve kterém játra začínají odbourávat, zpracovávat a spotřebovávat tělesný tuk. Po třech týdnech se tělo přepíná do „režimu hladovění“ – v této fázi bere energii ze svalů a vnitřních orgánů; dochází i k úbytku kostní dřeně, který začíná ohrožovat život.

Na světě zemře každý den přibližně 25 000 lidí hlady[1] a to převážně v chudých rozvojových zemích. Podíl lidí trpících hladem (vyjádřený například pomocí GHI - Global Hunger Index) však dlouhodobě klesá.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Kategorie Hunger ve Wikimedia Commons
  • Téma hlad ve Wikicitátech
  • Slovníkové heslo hlad ve Wikislovníku

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1234

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-303-X. S. 189.  
  • SILLAMY, Norbert. Psychologický slovník. Olomouc : Univerzita Palackého, 2001. ISBN 80-244-0249-1. S. 171.  
  • VONDRÁČEK, Vladimír; HOLUB, František. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava : Columbus, 1993. ISBN 80-7136-030-9. S. 30-31.