Kanibalismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kanibalismus je v přírodě poměrně rozšířený
Kanibalka – Leonard Kern, 1650

Kanibalismus je požírání jedinců vlastního druhu. Autofágie je pak pojídání sebe sama.

Původ názvu[editovat | editovat zdroj]

Původ názvu je odvozen od jména středoamerického kmene Karibů, kde byl rituální kanibalismus významnou součástí jejich animistického náboženství.

Kanibalismus v živočišné říši[editovat | editovat zdroj]

Kanibalismus se vyskytuje v přírodě nejčastěji u dravých živočichů, kteří mohou například požírat své zraněné druhy. Velmi zajímavým případem je nitroděložní kanibalismus u vejcoživorodých žraloků, kdy embryo, které dospěje dříve, sežere uvnitř matky své sourozence. U některých druhů se může kanibalismus vyskytovat v rámci rodiny. Například samec medvěda ledního i jiných šelem může často ulovit své vlastní mládě. Samice některých psovitých druhů zase mohou požírat svá mláďata v případě svého vlastního ohrožení. Kanibalismus se vyskytuje i u hlodavců, např. u myší. U členovců se vyskytují případy, že samička po s páření sežere samečka (sklípkani a další pavouci, kudlanky atd.). Požírání vlastních mláďat je nazýváno pedofágie nebo kronismus. U ptáků, zvláště dravců sov, napadají silnější jedinci své slabší sourozence. V případě nedostatku potravy je zpravidla usmrtí a sežerou. Toto “bratrovražedné” chování se někdy označuje jako kainismus. Ve farmových chovech kuřat bažantů i domácí drůbeže se vyskytuje oštipování peří slabších kuřat silnějšími. Pokud jedno kuře najednou začne oštipovat celá skupina, může dojít k jeho usmrcení. Zvláště nebezpečné je oštipování kolem řiti, které může snadno vyvolat krvácení. Kuřata na krev v tomto případě reagují obdobně jako piraně - svého druha rychle uklovou a sežerou. Jsou známy i případy kanibalismu mezi domácími prasaty, chovanými ve velkých farmách s mnoha tisíci kusy pohromadě. Méně se ví, že i v domácím chovu někdy prasnice sežere čerstvě narozená selata, zvlášť pokud je předtím náhodnou zalehla.

Kanibalismus u lidí[editovat | editovat zdroj]

Kanibalismus u lidí se oznažuje jako antropofágie neboli lidojedství. V lidské společnosti byl v minulosti praktikován rituální kanibalismus (např. pozření srdce nepřátelského bojovníka bylo vnímáno jako získání části fyzické a duševní síly, kterou disponoval); jeho stopy byly výrazně zachyceny i na našem území u populací střední doby bronzové např. v únětické kultuře. Ne vždy se tedy kanibalismus vyvíjel u komunit v oblastech s omezenými zdroji vhodné masité potravy, ale mohl mít spíše rituální motivaci. Ještě i v novověku byl v Evropě kanibalismus přítomen například jako léčebný prostředek.[1] V moderní společnosti byl kanibalismus prakticky vymýcen, známy jsou jen případy zapříčiněné hladem (obležení, hladomor) a výjimečné činy některých vyšinutých jedinců. V oblastech málo zasažených západní kulturou se kanibalismus udržoval ještě dlouho v 20. století, jako například na Papui-Nové Guinei. Provozovali ho patrně i někteří afričtí diktátoři 20. století, např. Jean-Bédel Bokassa a Idi Amin, ale i vojáci Charlese Taylora.[2] Jeden z nejpozdnějších případů kanibalismu ve společnosti byl pozorován v Severní Koreji během rozsáhlého hladomoru mezi lety 1995 a 1997 a znovu v roce 2013.[3][4]

V moderní společnosti se kanibalismus vyskytuje ojediněle a je považován za závažný zločin spojený s duševní patologií. Někteří z největších masových vrahů 20. století kanibalismus praktikovali (např. Andrej Čikatilo).

Tradiční rozšíření kanibalismu[editovat | editovat zdroj]

Důvody pro kanibalismus[editovat | editovat zdroj]

Příčiny lidského kanibalismu by se daly rozdělit do několika skupin:

  1. konvence (u rituálního kanibalismu), např. víra v převzetí síly poraženého bojovníka a jeho důsledné zničení,
  2. duševní porucha (u masových vrahů apod.),
  3. nezbytnost pro přežití při kritickém nedostatku jiné potravy - hladomor, obležené město nebo havárie letadla nebo ztroskotání lodi v pustině.

Japonský historik Kyubara Džicudo dělí lidský kanibalismus do pěti méně zřetelných kategorií:[5]

Zdravotní důsledky[editovat | editovat zdroj]

Závažným důsledkem kanibalismu je, že usnadňuje přenos některých nemocí – příkladem může být nemoc kuru (prionová porucha), velice rozšířená mezi papuánskými kanibaly; ta prakticky vymizela poté, co byl u nich kanibalismus potlačen.

Obecně organismus totiž nemusí mít schopnost zpracovat veškerý materiál přijatý s potravou: některé látky se do něj buď vůbec nevstřebají, nebo jsou sice přijaty např. do krve, ale pak jsou zpravidla buď metabolizovány, nebo vyloučeny. Ovšem některé zůstávají v těle nezpracovány a bez mechanismu jejich vyloučení se mohou hromadit (olovo, priony) a následně i škodit. Konkrétně lidský organismus nemá evolučně dánu schopnost zpracovat všechny látky z lidského těla, není na takovou potravu adaptován.

Kanibalismus v populární kultuře[editovat | editovat zdroj]

Jedním z nejznámějších kanibalů, jenž se v populární filmové a knižní kultuře objevil, byl jistě dr. Hannibal Lecter, sériový vrah z knih T. Harrise a filmů, kde dr. Lectera ztvárnil Anthony Hopkins.

Dr. Lecter (také hrabě Hannibal Lecter, neboť původem dr. Lecter pochází z litevské šlechtické rodiny) byl sériový vrah, původně psychiatr, který vraždil některé své pacienty a následně je pojídal. Ovšem sám sobě vinu nepřiznává, tvrdí, že zabíjel jen ty, co si to zasloužili (pedofilové, násilníci…) a tím, že je jedl, prokazoval své pohrdání jimi.

Po několika vraždách byl ovšem chycen a uvězněn v léčebně v Baltimore. Nikdy jej však nedokázali psychicky vyšetřit (sám se tomu bránil) a policie dokonce využívala jeho služeb při chytání dalších vrahů.

Někteří známí kanibalové[editovat | editovat zdroj]

Dopadení a usvědčení kanibalové, přesněji antropofágové:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.national-geographic.cz/detail/medicinsky-kanibalismus-v-evrope-44970/ - Medicínský kanibalismus v Evropě
  2. http://www.denik.cz/ze_sveta/taylor_vojaci_kanibalismus.html
  3. http://www.washingtonpost.com/ac2/wp-dyn/A41966-2003Oct3?language=printer
  4. http://ampontan.wordpress.com/2009/05/12/cannibalism-and-torture-part-of-everyday-life/
  5. Mass Consumption: Consumerism, Capitalism and Cannibalism, časový kód 19:29

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kanibalové vraždící monstra, Autor: Martingalová Moira, Nakladatelství: XYZ, ISBN 80-87021-24-X, Vyšlo: 09/2006, Překlad: Kamil Petrák

Související články[editovat | editovat zdroj]