Kanibalismus

Kanibalismus je v přírodě poměrně rozšířený

Kanibalka – Leonard Kern, 1650

Kanibalismus je požírání jedinců vlastního druhu.

Původ názvu

Původ názvu je odvozen od jména středoamerického kmene Karibů, kde byl rituální kanibalismus významnou součástí jejich animistického náboženství.

Kanibalismus v živočišné říši

Kanibalismus se vyskytuje v přírodě nejčastěji u dravých živočichů , kteří mohou například požírat své zraněné druhy. Velmi zajímavým případem je nitroděložní kanibalismus u vejcoživorodých žraloků , kdy embryo , které dospěje dříve, sežere uvnitř matky své sourozence. U některých druhů se může kanibalismus vyskytovat v rámci rodiny. Například samec medvěda ledního i jiných šelem může často ulovit své vlastní mládě. Samice některých psovitých druhů zase mohou požírat svá mláďata v případě svého vlastního ohrožení. Kanibalismus se vyskytuje i u hlodavců, např. u myší. U členovců se vyskytují případy, že samička po s páření sežere samečka ( sklípkani a další pavouci , kudlanky atd.). Požírání vlastních mláďat je nazýváno pedofágie nebo kronismus. U ptáků, zvláště dravců sov, napadají silnější jedinci své slabší sourozence. V případě nedostatku potravy je zpravidla usmrtí a sežerou. Toto “bratrovražedné” chování se někdy označuje jako kainismus. Ve farmových chovech kuřat bažantů i domácí drůbeže se vyskytuje oštipování peří slabších kuřat silnějšími. Pokud jedno kuře najednou začne oštipovat celá skupina, může dojít k jeho usmrcení. Zvláště nebezpečné je oštipování kolem řiti, které může snadno vyvolat krvácení. Kuřata na krev v tomto případě reagují obdobně jako piraně - svého druha rychle uklovou a sežerou. Jsou známy i případy kanibalismu mezi domácími prasaty, chovanými ve velkých farmách s mnoha tisíci kusy pohromadě. Méně se ví, že i v domácím chovu někdy prasnice sežere čerstvě narozená selata, zvlášť pokud je předtím náhodnou zalehla.

Kanibalismus u lidí

V lidské společnosti byl v minulosti praktikován rituální kanibalismus (např. pozření srdce nepřátelského bojovníka bylo vnímáno jako získání části fyzické a duševní síly, kterou disponoval); jeho stopy byly výrazně zachyceny i na našem území u populací střední doby bronzové. Často ovšem patrně mohl souviset i s úsporností; není zřejmě náhodou, že se kanibalistické rituály vyvíjely nejčastěji u komunit v oblastech s omezenými zdroji vhodné masité potravy. V moderní společnosti byl kanibalismus prakticky vymýcen, známy jsou jen případy zapříčiněné hladem (obležení, hladomor) a výjimečné činy některých vyšinutých jedinců. V oblastech málo zasažených západní kulturou se kanibalismus udržoval ještě dlouho v 20. století, jako například na Papui-Nové Guinei. Provozovali ho patrně i někteří afričtí diktátoři 20. století, např. Jean-Bédel Bokassa a Idi Amin, ale i vojáci Charlese Taylora. Jeden z nejpozdnějších případů kanibalismu ve společnosti byl pozorován v Severní Koreji během rozsáhlého hladomoru mezi lety 1995 a 1997.

V moderní společnosti se kanibalismus vyskytuje ojediněle a je považován za závažný zločin spojený s duševní patologií. Někteří z největších masových vrahů 20. století kanibalismus praktikovali (např. Andrej Čikatilo).

Tradiční rozšíření kanibalismu

• Papua-Nová Guinea - dříve rozšířen po celém ostrově, nejdéle přežil u kmene Kukuku (případy ještě z 60. let 20. století).
• Melanésie - zejména Fidži, Nové Hebridy, Šalamounovy ostrovy.
• Některé oblasti Polynésie - hlavně Markézy, Nový Zéland a Rapa Nui. V současnosti se již neprovozuje.
• Austrálie - některé skupiny Aboriginců.
• Indonésie - Toradžové na ostrově Sulawesi, Dajákové na Kalimantanu, batakové na ostrově Sumatra aj. V současnosti se už neprovozuje.
• Indiánské kmeny v oblasti Amazonie - Tupinambové, Kulinové, Kašivové, Huitotové, v současnosti asi už pouze kmen Yanomamo - rituální endokanbalismus jako součást tradičních pohřebních obřadů.
• Indiánské kmeny v oblasti Karibiku - Karibové
• zřejmě Aztékové a další etnika Mezoameriky. V souvislosti s lidskými oběťmi.
• některé Indiánské kmeny Severní Ameriky - Anasaziové, Pónyové, Atakapové a zejména Kwakiutlové, u nichž přežil rituální kanibalismus až do 19. století.
• Střední a západní Afrika - například Azandové, Ašantové, Lundové, bratrstvo Leopardích mužů v Libérii.

Důvody pro kanibalismus

Příčiny lidského kanibalismu by se daly rozdělit do několika skupin:

• konvence (u rituálního kanibalismu), např. víra v převzetí síly poraženého bojovníka,
• duševní porucha (u masových vrahů apod.),
• nezbytnost pro přežití (např. pro kritický nedostatek jiné potravy) - hladomor, havárie letadla, ztroskotání lodi, obležené město.

Japonský historik Kyubara Džitsudzo dělí lidský kanibalismus do pěti kategorií:

• kanibalismus během hladomoru, při ztroskotání lodi, pádu letadla apod,
• kanibalismus v obklíčených městech (např. v Leningradu během blokády v zimě 1942/43),
• pojídání masa ze zvyku,
• kanibalismus poháněný animozitou (odporem, nepřátelstvím),
• pojídání lidského masa jako léku - lidská játra v Číně, žlučník ve Vietnamu, Laosu..

Zdravotní důsledky

Závažným důsledkem kanibalismu je, že usnadňuje přenos některých nemocí – příkladem může být nemoc kuru (prionová porucha), velice rozšířená mezi papuánskými kanibaly; ta prakticky vymizela poté, co byl u nich kanibalismus potlačen.

Obecně organismus totiž nemusí mít schopnost zpracovat veškerý materiál přijatý s potravou: některé látky se do něj buď vůbec nevstřebají, nebo jsou sice přijaty např. do krve, ale pak jsou zpravidla buď metabolizovány, nebo vyloučeny. Ovšem některé zůstávají v těle nezpracovány a bez mechanismu jejich vyloučení se mohou hromadit (olovo, priony) a následně i škodit. Konkrétně lidský organismus nemá evolučně dánu schopnost zpracovat všechny látky z lidského těla, není na takovou potravu adaptován.

Kanibalismus v populární kultuře

Jedním z nejznámějších kanibalů, jenž se v populární filmové a knižní kultuře objevil, byl jistě dr. Hannibal Lecter, sériový vrah z knih T. Harrise a filmů, kde dr. Lectera ztvárnil Anthony Hopkins.

Dr. Lecter (také hrabě Hannibal Lecter, neboť původem dr. Lecter pochází z litevské šlechtické rodiny) byl sériový vrah, původně psychiatr, který vraždil některé své pacienty a následně je pojídal. Ovšem sám sobě vinu nepřiznává, tvrdí, že zabíjel jen ty, co si to zasloužili (pedofilové, násilníci…) a tím, že je jedl, prokazoval své pohrdání jimi.

Po několika vraždách byl ovšem chycen a uvězněn v léčebně v Baltimore. Nikdy jej však nedokázali psychicky vyšetřit (sám se tomu bránil) a policie dokonce využívala jeho služeb při chytání dalších vrahů.

Odkazy

Literatura

• Kanibalové vraždící monstra, Autor: Martingalová Moira, Nakladatelství: XYZ, ISBN: 80-87021-24-X, Vyšlo: 09/2006, Překlad: Kamil Petrák

Související články

• Masožravost
• Býložravost
• Jeffrey Dahmer, Ed Gein – američtí sérioví vrazi a kanibalové
• kanibal Armin Meiwes a snědený Bernd Brandes, německý případ souhlasného kanibalismu