Listožravec

Listožravec, též folivor, filofág nebo foliofág (folium – „list“, fág – „jíst“) je živočich, který se specializuje na konzumaci listů rostlin. Zralé listy jsou nízkokalorické (málo výživné) a obsahují vysoký podíl těžko stravitelné celulózy a často i toxické sloučeniny. Z tohoto důvodu mají listožravci tendenci mít dlouhý trávicí trakt a pomalý metabolismus. Mnozí z nich využívají též symbiotické bakterie, aby potravu lépe strávili. Například listožraví primáti dávají přednost nezralým listům, které se obvykle snáze žvýkají, mají vyšší obsah kalorií a bílkovin a naopak nižší obsah vlákniny a jedů.

K tomu, aby se živočich mohl živit těžko stravitelnými rostlinnými materiály je nezbytný komplexní soubor adaptací (modifikace zubů, čelisti, trávicího traktu aj.). Takováto specifická strava může významně ovlivnit i způsob života (životní styl či chování živočichů), jak dokazuje kupříkladu panda velká.^[1]^[2]^[3]^[4]

Příklady listožravých živočichů[editovat | editovat zdroj]

Savci: okapi, sloni, lenochodi, vačice, pandy velké, pandy malé, koaly, různé druhy opic a částečně i někteří netopýři^[5]
Ptáci: hoacin chocholatý a kakapo soví
Plazi: leguáni
Hmyz: různé druhy housenek, širopasí, brouci nebo rovnokřídlí
Ostatní: mnoho druhů suchozemských plžů (hlemýždi a slimáci)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ JONES, Steven; MARTIN, R. D.; PILBEAM, David R., et al. The Cambridge encyclopedia of human evolution. Cambridge: Cambridge University Press, 1992. 506 s. Dostupné online. ISBN 0-521-32370-3, ISBN 978-0-521-32370-3. OCLC 26096467 (anglicky)
↑ DUDLEY, R.; VERMEIJ, G. J. Do the Power Requirements of Flapping Flight Constrain Folivory in Flying Animals?. Functional Ecology. 1992, roč. 6, čís. 1, s. 101–104. Dostupné online [cit. 2023-04-03]. ISSN 0269-8463. (anglicky)
↑ SARMIENTO, E. E. Cautious climbing and folivory: a model of hominoid differentation. Human Evolution. 1995-08-01, roč. 10, čís. 4, s. 289–321. Dostupné online [cit. 2023-04-03]. ISSN 1824-310X. DOI 10.1007/BF02438967. (anglicky)
↑ ZICHA, Ondřej. folivor. www.biolib.cz [online]. BioLib: Biological library [cit. 2023-04-03]. Dostupné online.
↑ KUNZ, T. H.; INGALLS, K. A. Folivory in Bats: An Adaptation Derived from Frugivory. Functional Ecology. 1994, roč. 8, čís. 5, s. 665–668. Dostupné online [cit. 2023-04-03]. ISSN 0269-8463.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu folivor na Wikimedia Commons

[1] JONES, Steven; MARTIN, R. D.; PILBEAM, David R., et al. The Cambridge encyclopedia of human evolution. Cambridge: Cambridge University Press, 1992. 506 s. Dostupné online. ISBN 0-521-32370-3, ISBN 978-0-521-32370-3. OCLC 26096467 (anglicky)

[2] DUDLEY, R.; VERMEIJ, G. J. Do the Power Requirements of Flapping Flight Constrain Folivory in Flying Animals?. Functional Ecology. 1992, roč. 6, čís. 1, s. 101–104. Dostupné online [cit. 2023-04-03]. ISSN 0269-8463. (anglicky)

[3] SARMIENTO, E. E. Cautious climbing and folivory: a model of hominoid differentation. Human Evolution. 1995-08-01, roč. 10, čís. 4, s. 289–321. Dostupné online [cit. 2023-04-03]. ISSN 1824-310X. DOI 10.1007/BF02438967. (anglicky)

[4] ZICHA, Ondřej. folivor. www.biolib.cz [online]. BioLib: Biological library [cit. 2023-04-03]. Dostupné online.

[5] KUNZ, T. H.; INGALLS, K. A. Folivory in Bats: An Adaptation Derived from Frugivory. Functional Ecology. 1994, roč. 8, čís. 5, s. 665–668. Dostupné online [cit. 2023-04-03]. ISSN 0269-8463.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]