Lenochodi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Lenochodi

Lenochod hnědokrký (Bradypus variegatus)
Lenochod hnědokrký (Bradypus variegatus)
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída: čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: chudozubí (Xenarthra)
Podřád: lenochodi (Folivora)
Delsuc, Catzeflis, Stanhope, and Douzery, 2001
Čeledě

Lenochodi (Folivora) je kategorie dvou monotypických čeledí (každá o jediném rodu) stromových savcůřádu chudozubých.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Společný předek těchto zvířat žil asi před 40 tisíci léty, kdy se obě čeledě od sebe oddělily; v současnosti jsou od sebe vzdáleny více než jejich vzhled naznačuje. Lenochodovití dvouprstí byli po dlouhou dobu pozemními živočichy, ke stromovému životu přešli někdy po období doby ledové, asi před 10 tisíci roky. Lenochodovití tříprstí po sobě nezanechali průkaznější historické stopy a předpokládá se, že přešli k životu na stromech mnohem dříve. Obě čeledě jsou příkladem konvergentního vývoje.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Zvířata obou čeledí žijí na území Střední Ameriky a na severní polovině Jižní Ameriky. Areál výskytu se mnohdy prolíná, někdy na jednom stromě žijí i dva rozličné druhy. Jejich hlavním biotopem jsou tropické deštné pralesy od Amazonské nížiny až po Guayanskou vysočinu a Andy.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jsou to zvířata o velikosti 50 až 70 cm a váze 4 až 8 kg s krátkým ocasem nebo bez, převážně šedě zbarvená. Jejich dlouhá a hrubá srst vyrůstá směrem od břicha k zádům a visí jim podél těla. Jejich hlava je kulatá a neochlupený čenich krátký. Končetiny mají poměrně dlouhé, zadní jsou vždy kratší. Na předních mají dva nebo tři srostlé prsty a na zadních vždy tři; prsty jsou zakončeny silnými zahnutými drápy o délce až 10 cm. Mezi samcem a samici někdy bývá rozeznatelný rozdíl jen ve vybarvení nebo žádný. V tlamě mají 18 zubů bez skloviny, nemají řezáky ani špičáky. Krčních obratlů bývá různý počet, od šesti do devíti, krk mají pružný a hlavu mohou otáčet o 180°. V jejich kožichu žije mnoho parazitů a jako rarita i drobná zelená řasa která jim propůjčuje nazelenalé zbarvení. Mají kolísavou nízkou tělesnou teplotu, v korunách se vyhřívají na slunci. Jejích zrak a sluch nejsou dokonalé smysly.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Tato stromová zvířata tráví téměř celý svůj život ve větvích vysokých a hustých stromů, kde spí, páří se i vychovávají mladé. V korunách se pohybují velmi málo, převážně jen za další potravou a to lezením, kdy jsou na větvi zavěšeni za hákovité drápy všech končetin. Při spěchu ulezou asi 4 m za minutu a jen výjimečně spadnou a následně uhynou. K úpatí stromů slézají jen se vyprázdnit (jednou za týden až měsíc) nebo při potřebě přestěhovat se za potravou na další strom. Po zemi se spíš vlečou než chodí, dokážou však plavat.

Mimo období páření jsou samotáři. Mnoho času prospí, uvádí se doba od 10 do 18 hodin denně. Spí převážně zaháknutí za své drápy na větvích hlavou a hřbetem dolů, stejnou polohu zaujímají i když nespí. Před případným predátorem se obvykle účinně brání ostrými drápy a zuby. Svým pomalými pohyby při lezení unikají pozorností šelmám a dravým ptákům kteří registrují ve větvoví hlavně pohyb.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Jsou býložravci, žerou listy, mladé větvičky, květy i plody. Uvádí se, že příležitostně sežerou i hmyz nebo bezobratlého živočicha. Jejich strava složená hlavně z listí je málo energetická a její strávení v několikadílném žaludku za pomoci celulózu rozkládajících bakterií trvá několik dnů. Svou potravu si hledají ve dne nebo v noci hlavně výborným čichem.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Tato polygamní zvířata se páří dle klimatických podmínek oblasti ve které žijí. Samec po kopulaci odchází a o mláďata se nestará. Samice po 6 až 11 měsíční březosti vrhne obvykle jediné mládě které se ji ihned přidržuje svými drápy, kojí ho z prsních žláz na hrudi. Za měsíc až dva již potomek počíná spásat listí a do roku nebo dvou je matkou opuštěn.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Lenochodi žijí na velkém areálu a přímé vyhynutí jednotlivým druhům nehrozí, nejvíce je ohrožuje, mimo přirozených predatorů, lov a pak likvidace přirozených biotopů. Výjimkou je lenochod trpasličí vyskytující se pouze na neobydleném ostrůvku v Karibiku o rozloze cca 5 km² jehož populace nedosahuje ani 500 jedinců.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Lenochodi se taxonomicky dělí:

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • ABC 08/2012: Lenochod není líný! Nejpodivnější savec světa [online]. Ringier, Axel Springer.cz, rev. 08/2012, [cit. 2013-11-28]. Dostupné online. (česky) 
  • MYERS, Phil. Animal Diversity Web: Bradypodidae [online]. University of Michigan Museum of Zoology, MI, USA, [cit. 2013-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • MYERS, Phil. Animal Diversity Web: Megalonychidae [online]. University of Michigan Museum of Zoology, MI, USA, [cit. 2013-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Other Free Encyclopedias, Animal Life Resource: Bradypodidae [online]. NET Industries, Kingston, Ontario, CA, [cit. 2013-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Other Free Encyclopedias, Animal Life Resource: Megalonychidae [online]. NET Industries, Kingston, Ontario, CA, [cit. 2013-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Encyclopedia of Life: Bradypodidae [online]. EOL, Smithsonian Institution, Washington, DC, USA, [cit. 2013-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Encyclopedia of Life: Megalonychidae [online]. EOL, Smithsonian Institution, Washington, DC, USA, [cit. 2013-11-28]. Dostupné online. (anglicky)