Andrej Čikatilo
Andrej Romanovič Čikatilo (rusky Андре́й Рома́нович Чикати́ло 16. října 1936, Jabločnoje, Sumská oblast - 14. února 1994, Novočerkassk) byl ruský sériový vrah a kanibal, známý jako rostovský řezník, rudý nebo rostovský rozparovač. V letech 1978-1990 zavraždil nejméně 53 dětí a žen, převážně v okolí Rostova. Části těl svých obětí jedl.
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte.
Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Obsah |
[editovat] Život
Narodil se ve vsi Jabločnoje na Ukrajině. Jeho otec byl vojákem Rudé armády, později byl zajat Němci a později trestán jako zrádce. Jeho dětství bylo traumatizující. Některé prameny uvádějí, že byl často bit za noční pomočování, podle jiných se však jednalo o časté poluce. Jeho starší bratr Stěpan se údajně stal obětí kanibalismu při hladomoru na Ukrajině, nebylo to ale prokázáno. Přestože v období dospívání trpěl vyloučením z kolektivu, sebenenávistí a impotencí, byl vynikajícím studentem. Měl v úmyslu studovat práva v Moskvě, neuspěl ale při přijímacích zkouškách, pracoval proto jako opravář telefonů. Jeho údajně jedinou sexuální zkušeností z dospívání byl pokus o znásilnění třináctileté kamarádky své sestry, kterého se dopustil, když mu bylo osmnáct let. V roce 1963 se oženil a přes Andrejovu impotenci se mu v roce 1965 narodila dcera Ludmila a v roce 1966 syn Jurij. V roce 1971 vystudoval korespondenčně ruskou literaturu a začal pracovat jako učitel.
[editovat] Zločiny
Několikrát se v průběhu své kariéry pokusil své studenty pohlavně zneužívat, a proto se vzdal tohoto místa a začal pracovat jako úředník v továrně. V roce 1978 se přestěhoval do menšího města Šachty poblíž Rostova, kde se dopustil první vraždy. 22. prosince téhož roku vylákal devítiletou dívku Jelenu Zakotnovovou do starého domu. Chtěl ji znásilnit, ale nepodařilo se mu dosáhnout erekce. Dívku proto uškrtil a ubodal, přičemž ejakuloval. Za tuto vraždu byl omylem zatčen a popraven muž jménem Alexandr Kravčenko, který se přiznal pod vlivem mučení. Další vraždu spáchal v roce 1981, kdy se pokusil o pohlavní styk s prostitutkou Larisou Tkačenkovou. Nepodařilo se mu ale dosáhnout erekce, prostitutka se mu začala posmívat a Čikatilo ji uškrtil. Několik vražd spáchal v roce 1982. Většinou čekal na autobusových či vlakových zastávkách, kde lákal děti obou pohlaví nebo dospělé ženy (většinou tulačky nebo prostitutky) pod příslibem alkoholu nebo peněz do blízkého lesa, kde je zabil. Orgasmu byl schopen dosáhnout pouze při vraždě. V roce 1983 bylo po nálezu šesti mrtvých těl zahájeno intenzivní vyšetřování (přestože bylo před veřejností utajováno). Několik lidí bylo kvůli vraždám neprávem zatčeno, jeden spáchal ve vězení sebevraždu. V roce 1984 byl pro jiné přestupky na krátkou dobu zatčen, odsouzen a na tři měsíce uvězněn. V té době mu také provedli testy DNA, které se však neshodovaly se stopami zachycenými na místě vražd![zdroj?] To později u soudu specialisté vysvětlovali ojedinělou chorobou. Ze spermatu získaného na některých místech vražd specialisté určili krevní skupinu pachatele, která se však neshodovala s krevní skupinou Čikatila. Při soudním jednání byl rozpor zcela vážně vysvětlen tak, že Čikatilo má vzácnou odchylku od normy a jeho sperma nese jinou krevní skupinu. Soud vysvětlení akceptoval. Skutečnou příčinou byla nedbalá práce laboratoře. Další komplikací vyšetřování bylo to, že osoby ve vedoucích pozicích sovětské policie zakazovaly zveřejnění případů, neboť by tak přiznaly, že sérioví vrazi nejsou jen v kapitalistických zemích.
Po propuštění si našel práci ve městě Novočerkassk, kde pokračoval ve vraždách. Některé vraždy se odehrály na jeho obchodních cestách. Jeho motivem bylo to, že pouze při zabíjení byl schopen dosáhnout erekce. Policejní vyšetřování bylo čím dál masivnější. Svou poslední oběť, dvaadvacetiletou Světlanu Korostikovou, zavraždil 6. listopadu 1990. V té době již policie masivně hlídkovala po celé oblasti, a to jak v uniformách, tak v civilu. Po vraždě Korostikové byl Čikatilo právě policistou v civilu přistižen, jak vychází z lesa, kde se vražda odehrála. Vymlouval se prý na to, že sbíral houby, ale protože byl příliš formálně oblečen a nesl pouze nylonovou sportovní tašku, nevhodnou ke sběru hub, byl policistou legitimován. Policista později uvedl, že se mu zdál podezřelý jak svým formálním oděvem, tak faktem, že byl velice špinavý a měl na sobě i stopy krve. Kdyby jej tehdy policista také prohledal, zjistil by, že v tašce nesl uřezané prsy své oběti.
Poté, co bylo v lese objeveno tělo zavražděné Korostikové, policie zaměřila svoji pozornost na právě na něj a začala jej prověřovat. Bylo zjištěno, že byl již nejméně jednou v minulosti nepřímo spojován s obdobnou vraždou (v roce 1978 byl krátce před činem spatřen ve společnosti své první oběti). K tomu, aby byl zatčen, však chyběly potřebné důkazy. Proto jej začala policie nepřetržitě sledovat. 20. listopadu 1990 opustil svůj byt a procházel se po městě. Cestou opakovaně oslovoval cizí osamělé děti. Policie se tedy rozhodla konat a zatkla jej.
Po zatčení byl objeven další nepřímý důkaz proti němu - jeho předposlední oběť byl silný šestnáctiletý chlapec, Viktor Tišenko, který se před smrtí zuřivě bránil – policie našla na místě činu známky prudkého zápasu. Při lékařském vyšetření bylo zjištěno, že zranění na jeho prstu pochází od lidských zubů – měl ukousnutý nehet, ránu do živého masa a zlomenou prstní kůstku. Přes tak relativně vážné poranění si nenechal Čikatilo v době před svým zatčením ruku ošetřit. Policie však přesto měla velmi málo důkazů. Proto se policisté rozhodli namluvit mu, že je velice nemocný člověk a potřebuje pomoc, chtěli tak v něm vzbudit dojem, že nebude za svoje činy souzen, protože je šílený. Pomohl psychologický profil vypracovaný během let honu na maniaka. Byl natolik přesný, že se Čikatilo údajně po rozhovoru s psychologem rozplakal a přiznal k vraždě celkem 56 lidí.
[editovat] Soud a trest
Soud s maniakem byl velmi sledovanou událostí. Vstup do soudní síně byl pro velký zájem povolen jen nejbližším příbuzným obětí. I těch však bylo tolik, že soudní síň byla naplněna k prasknutí. Zatímco ve vazbě se choval velmi slušně a normálně, při soudním procesu byl hrubý a patrně se snažil vyvolat dojem blázna – ukazoval své genitálie, zcela bez souvislosti vykřikoval, že není homosexuál, tvrdil, že je těhotný a že kojí. Soud byl provázen hysterickými výpady se strany příbuzných obětí, zejména ve chvílích, kdy naturalisticky líčil otřesné vraždy a to, jak poté vařil jednotlivé části těl. Vzhledem k reálnému riziku napadení vraha otřesenými rodinnými příslušníky obětí byl Čikatilo po celou dobu soudu uzavřen v kleci. Byl odsouzen k trestu smrti, ruský prezident Boris Jelcin zamítl 4. ledna 1994 žádost o milost a 14. února 1994 byl ve věznici v Novočerkassku jedinou kulkou za pravé ucho zastřelen.
[editovat] Rodina
Čikatilova manželka dodnes tvrdí, že o zvěrských činech svého muže neměla ani ponětí. Po manželově zatčení spolu s dětmi změnila své příjmení na Odnačeva, jak se jmenovala za svobodna. Čikatilův syn Jurij často v médiích prohlašoval, že jeho otec byl nevinný. Stal se údajně obětí komunistického vykonstruovaného honu na pachatele. V jednom rozhovoru Jurij Čikatilo (Odnačev) uvedl: "Možná že nějaké ty oběti byly, ale ne padesát šest." Poté se ale on sám dostal do konfliktu se zákonem.
[editovat] Další maniaci po Čikatilovi
Jiný slavný ruský sériový vrah Alexander Pičuškin, nazývaný podle místa svých činů též Bitsevský maniak, sám sebe u soudu označil za "Čikatilova nástupce". Když se tuto informaci dozvěděl Čikatilův syn Jurij, údajně se mu rozzářily oči a řekl jen: "Vyprávějte mi, co přesně říkal!" Pičuškin se dále vychloubal s tím, že zvládl pokořit Čikatilův rekord v počtu obětí na 62. Litoval pouze toho, že mu do "šachovnicové sbírky" chyběly dvě vraždy...
[editovat] Filmové zpracování
O Čikatilovi bylo napsáno několik knih. Podle jedné z nich The Killer Department od Roberta Cullena byl roku 1995 natočen televizní film Občan X v hlavní roli s Stephenem Ream jako Bukarov, Donaldem Sutherlandem jako Fetisov a Jeffreym DeMunnem jako Čikatilo. V roce 2004 natočil italský režisér David Grieco film Evilenko, který je taktéž inspirován Čikatilem. Fiktivní příběh založený na sérii vražd spáchaných Čikatilovem napsal anglický spisovatel Tom Rob Smith román Child 44.
[editovat] Seznam obětí
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte.
Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
|
|
[editovat] Externí odkazy
- Muzeum zla, Vyšší policejní škola Ministerstva vnitra v Brně
- Ruský sexuální maniak a kanibal zabil 52 žen, byl popraven, TV Nova
V tomto článku je použit překlad textu z článku Andrei Chikatilo na anglické Wikipedii.
