Prostituce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Legální je prostituce v Amsterdamu

Prostituce (z lat. prostituere) je poskytování sexuálních služeb (obvykle manuální stimulace, orální sex, pohlavní styk nebo anální sex) za úplatu nebo jakoukoli jinou protihodnotu.[1][2] České označení pro muže takovou službu poskytující je prostitut (srovnej s termínem gigolo), pro ženu prostitutka nebo archaicky nevěstka (srovnej s termínem společnice). Prostituci může organizovat kuplíř, slangově "pasák".

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Většinu prostituujících tvoří ženy. To je dáno poptávkou. I většina prostitutů má mužskou klientelu. Služby nabízejí různými způsoby, například přímo na ulici, ve specializovaných podnicích – nevěstincích, či v barech a nočních podnicích. Rozšířené jsou také služby označované jako escort servis, kdy tzv. callgirl, resp. callboy (dívky, chlapci na zavolání), přijíždějí přímo za zákazníkem a poskytují mu sexuální služby v jeho prostorách.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Prostituce je často označována jako „nejstarší řemeslo“. Je známa z většiny rozvinutých kultur. V některých kulturách, například již v Babyloně, existovala i její posvátná forma.

Starověký Řím prostituci strpěl mimo jiné s ohledem na situaci ženy, jejíž význam pro reprodukci byl díky adopci nižší a o to větší důraz byl kladen na její sexuální schopnosti - neuměla-li svého muže uspokojit, musel mít možnost hledat jinde. V Evropě 15. a 16. století se nevěstince vyskytovaly jako povolená a kontrolovaná součást městského života, využívaná muži všech sociálních vrstev. Prostituce byla vnímána jako jakási ochrana manželek, prostředek k omezování cizoložství. Od 17. st. však byly nevěstince zakazovány, částečně z obav před šířením chorob. Kinsey ve svých výzkumech v USA poloviny 20. st. zjistil, že 70 % mužů mělo zkušenosti s prostitutkou.[3]

Obdoba prostituce se objevuje i u člověku nejbližšího živočišného druhu, šimpanze bonobo, u kterého se běžně vyměňuje poskytnutí sexu samcům za kvalitní potravu.[4]

Přístup státu k prostituci[editovat | editovat zdroj]

     Prostituce legální a regulovaná      Prostituce (směna sexu za peníze) legální, ale organizované aktivity jako nevěstince, kuplířství a pasáctví ilegální; prostituce není regulována      Prostituce ilegální      neznámo

Prostituce bývá označována za nejstarší řemeslo lidstva. Politici se s ní odedávna snaží vypořádat. Existují tři přístupy:

  • reglementace – stát se v oficiální snaze o „kontrolu“ situace stává spoluorganizátorem prostituce. Relativním a sporným přínosem této varianty je menší prostor pro kuplířské mafie, případně možnost zdanění prostituce. Podle kritiků reglementace stát de facto legalizuje kuplířství a pasáctví a stává se největším pasákem[5]. Tím se však dostává stát do rozporu s mezinárodní Úmluvou o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob.
  • abolice – státní instituce se zaměřují na průvodní jevy prostituce, jako je obchod se ženami či kuplířství, problém prostituce jako takové zůstává neřešen.
  • represe – prostituce je považována za společensky nežádoucí, trestnou činnost a pokud existuje, tak jen ilegálně.

Situace v Česku[editovat | editovat zdroj]

Země patří mezi oblíbené cíle sexuálních turistů. Nejrozšířenější je prostituce při státní hranici s Německem (Dubí, Hora Sv. Šebestiána, Dolní Dvořiště, Cheb, Domažlice, Železná Ruda), Rakouskem, na mezinárodních silničních tazích do Polska (Náchod, Karviná) a v Praze.[6]

Platná právní úprava prostituce: Podle § 15 zákona č. 241/1922 Sb. z. a n., o potírání pohlavních nemocí, jsou orgány státní správy oprávněny zřizovat ústavy, ve kterých by se dostalo řemeslným prostitutkám dočasného útulku a příležitosti k nápravě.

Trestní zákoník potírá prostituci ustanovením o trestnosti kuplířství (§ 189) a obchodování s lidmi (§ 168). Česká republika je od 14.3. 1958 rovněž vázána Mezinárodní úmluvou o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a vykořisťování prostituce jiného (úmluva nebyla nikdy publikována ve Sbírce zákonů).

Podle § 6 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí se sociálně-právní ochrana zaměřuje mj. na děti, které se živí prostitucí.

Mnohé obce regulují nabízení sexuálních služeb na veřejných prostranstvích obecními vyhláškami v rámci ochrany veřejného pořádku. Ústavní soud ČR se zpočátku držel výkladu, že takové omezení může obec vyhlásit jen pro přesně vymezená prostranství, později ve svých nálezech připustil i vymezení obecnou charakteristikou (zastavěné části obce) či zákaz týkající se všech veřejných prostranství na celém území obce.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Kurva je ženská, která z ouplaty, ze mzdy nebo zisku se propůjčuje buď jednomu, od něhož se živí, nebo každému krásu svou za peníze prodává, každému svolí.
— Daniel Adam z Veleslavína, 1598
Prostituce nejsou jen padlé ženy, nýbrž i stejně padlí mužové.
— T. G. Masaryk, 1899

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. text připravovaného trestního zákona dochází § 413 k definici prostituce
  2. Stanovisko OBP MV ČR k otázce výkladu ustanovení § 232a zákona č. 140/1961 Sb., Trestního zákona (dále jen TZ)
  3. KALOUSKOVÁ, Martina. Mládež a nevěra. Brno : FSS MU, 2006. Dostupné online. Kapitola 2. (česky) 
  4. http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2003102106
  5. Josef Vít, Legalizace prostituce a její následky, Britské Listy, 26.7.2005
  6. mapa Výskytu pouliční a silniční prostituce, rok 2000, Ministerstvo vnitra České republiky

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]