Sexuologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Sexuologie je vědecký obor zabývající se všemi aspekty pohlavního života (fyziologickým, lékařským, pedagogickým, psychologickým, etickým, atp.).

Jde o vědecký obor, rozvíjený v některých zemích Evropy (jinde je rozvíjena sexuologie jako součást tzv. základních oborů - sexuální medicína), která se zabývá všemi aspekty lidské sexuality a lidského sexuálního chování. Vyjadřuje se k tendencím sexuality v kontextu znalostí všech vědeckých oborů. Zabývá se fyziologickým vývojem a funkcí pohlavních orgánů, vývojem, rozvojem lidského sexuálního chování, chování v párech, problematikou sexuálně rizikového chování včetně výzkumu, diagnostiky a léčby pohlavních a pohlavně přenosných chorob. Zvláštní kapitolou je tzv. deviantologie, zabývající se parafilním sexuálním chováním. Jejím předním představitelem je emeritní primář Slavoj Brichcín (Praha-Bohnice).

Problémy české sexuologie[editovat | editovat zdroj]

Přesto, že česká sexuologie má v podmínkách střední Evropy výsadní postavení (spolu s berlínským ústavem jde v případě sexuologického ústavu v Praze o tradiční sexuologické pracoviště známé přelomovými pracemi Freuda, Hynieho, Rabocha, Pondělíčkové, Weisse, Zvěřiny, mimo Sexuologický ústav byla zmíněna práce Brichcína v problematice deviantologie, Ladislava Procházky - soudní sexuologie, Žourková - sexuologie v onkologii, u psychiatricky nemocných a spol.), je dnešním trendem rozvíjet sexuologii v rámci jednotlivých oborů bez potřeby sexuologické atestace. Tím však dochází k atomizaci oboru a riziku poskytnutí "přísně specializované", avšak nekomplexní péče u nemocných se sexuálními problémy. Možná je důvodem nesoulad mezi základními obory, které jsou z části nutnou znalostí každého sexuologa - psychiatrie, gynekologie a porodnictví, urologie, mikrobiologie, psychologie, kdy je sexuologie nelogicky chápána jako "psychiatrický" obor, což staví sexuology atestující z jiných oborů do zvláštního postavení a klientovi se dostává rozdílný rozsah vyšetření i terapeutických postupů podle toho, jaký základ "jeho sexuolog" má (rozsah fyzikálního vyšetření, laboratorních odběrů,psychologických testů, rozsah medikace a její pravidelný upgrade) (Segraves a Balon, 2003). Sexuologie má význam jen jako komplexní obor, který abstrahuje problematiku sexuální medicíny ze všech zmíněných lékařských i nelékařských oborů a klient tak dostává komplexní a kvalifikovanou péči s nezbytnou nelékařskou péči - psychologická diagnostika a léčebné postupy[1]. Podle informací ÚZIS 2009 nepřesahuje počet atestovaných sexuologů - lékařů / lékařek v České republice číslo 20, z nich je část výrazně důchodového věku. Nejlépe odráží situaci v české sexuologii učebnice Petra Weisse "Sexuologie"[2], kde většina autorů sexuologické monografie nejsou sexuologové, což znamená, že buď v České republice nejsou sexuologové odborníci, nebo je hlavní autor a editor nepovažuje v rámci vlastního oboru za dostatečně kvalifikované. V České republice nevychází český odborný sexuologický časopis (na Slovensku vychází 2 krát ročně Sexuológia zaplněna za Českou republik především profesorem Weissem - člen redakční rady - a jeho žáky), ale je možné publikovat v rámci časopisů psychiatrických, gynekologických, urologických a podobně.

Problémy sexuologie jako oboru[editovat | editovat zdroj]

V sexuologii není definovaná normalita, nýbrž stavy, které jsou z různých důvodů (biologické, psychologické, sociální, právní, náboženské) považovány za "abnormální", či patologické, nebo společensky nepřijatelné (Seifertová a kol., 2008). V oblasti sexuálního chování jsme odkázání na psychiatrické a psychologické metody práce, které mají své limity jak diagnostické, tak v poznání etiopatogeneze (Smolík, 2002). Sexuologie je v rámci kurikula vysokých škol, především lékařských fakult, minoritním oborem (paradoxně se jí dostává více prostoru na nelékařských fakultách). Výrazně negativním trendem pro komplexní pojetí sexuologie jako vědního oboru, je rozvoj sexuální medicíny v rámci základních lékařských oborů bez potřeby znalostí sexuálně podložených problémů dalších oborů (specialisté na mužský orgasmus, ženský orgasmus, mozkové receptory...)(Kockott a Fahrnerová, 2001)

Interdisciplinární vztahy[editovat | editovat zdroj]

Sexuologie, tak jak je nyní definována, je velký fenomén 20. a 21. století.

Sexuologie souvisí s množstvím jiných studijních oborů:

Sexuologie se také dotýká veřejných témat, jako jsou debata o potratech, antikoncepci, pohlavním zneužívání či reprodukčních technologiích.

Slavní sexuologové[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KRATOCHVÍL, S.. Sexuální dysfunkce. 3. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2008. 301 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-2476-8.  
  2. Sexuologie. Příprava vydání Petr Weiss a kolektiv. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2010. 724 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-2492-8.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související článek[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]