Zoofilie

Hokusai, Katsushika (葛飾北斎) (1760–1849) Sen rybářovy manželky

Zoofilie je v odborném pojetí trvalá nebo dlouhodobá náklonnost či reaktivita s erotickým rozměrem (orientace), převážně nebo výlučně vůči zvířeti či zvířatům.

Bývá označována jako parafilie, není však obsažena v klasifikačních seznamech poruch (MKN, DSM) a o její existenci neexistuje odborná shoda. Z amerického manuálu DSM byla zoofilie jako samostatná diagnóza vypuštěna (a zahrnuta pod zbytkový kód „parafilie jinde nespecifikované“) s vydáním DSM-III-R v roce 1987.

Terminologie

Označení pochází z řeckých slov zoon (živočich) a filia (láska, přátelství, náklonnost). Termín zavedl Richard von Krafft-Ebing zejména ve spise Psychopathia sexualis (1886). Dřívějšími termíny byly například zooerastie, bestialita, bestiosexualita, sodomie (slovo mělo širší význam), bestiofilie. Pro oblibu orgasmických aktivit s malými živočichy (šneci, žáby, hmyz) John Money (1986) používal název formikofilie (lat. formica = mravenec).

Zoofilie vs. sodomie

Někteří američtí výzkumníci a zoofilové používají termín zoofilie pro vyjádření vztahu ke zvířeti a sodomie pro samotný sexuální akt. (Termín sodomie však historicky označuje různé druhy odsuzovaného sexuálního chování, nikoliv specificky jen sexuální styk se zvířaty.)

Stephanie LaFarge, asistentka profesora psychiatrie na lékařské fakultě v New Yersy napsala, že zoofily lze dělit na dva tábory: sodomity, kteří zvířata znásilňují a jednají proti jejich vůli a zoofily, kteří mají se zvířaty emocionální a sexuální vztah .

Williams a Weinberg studovali komunity zoofilů na internetu a zjistili, že zoofilové používají termín zoofil pro označení jedince jenž zvířeti přináší potěšení, dbá na jeho emoce a spokojenost a věří že má zvířecí souhlas, zatímco termín sodomita (anglicky bestialist) je používán pro jedince zaměřené pouze na vlastní uspokojení.

Kvůli faktu, že masmédia používají slovo zoofil většinou v přesunutém, neodborném významu a nerozlišují tedy mezi zoofily, sodomity či zoosadisty, je ovšem většinovou populací termín zoofil vnímán spíše negativně, jako hanlivé označení pro člověka, který měl pohlavní styk se zvířetem.

Zoosadismus a zooerastie

Ernest Bornemann vytvořil samostatný termín zoosadismus pro ty, kteří mají potěšení ze způsobování bolesti, někdy se sexuálním podtextem.

Krafft-Ebing, stejný autor jenž zavedl termín zoofilie používal zooerastie pro parafilii kdy jsou jedinci exkluzivně přitahováni ke zvířatům, ale termín se neujal.

Nesexuální zoofilie

Láska ke zvířatům nemusí být nutně sexuálního charakteru. V psychologii a sociologii je slovo zoofilie někdy používáno bez sexuálního významu.

Láska ke zvířatům obecně či k mazlíčkům je v západní společnosti akceptována a ačkoli bývá někdy zesměšňována, je obvykle respektována a tolerována. Avšak slovo zoofilie je obvykle použito k označení sexuální preference vůči zvířatům, což je popsáno v .

Lidé, kteří sami sebe označují za zoofily často tvrdí, že jejich láska ke zvířatům je spíše romantická, nežli sexuální a říkají, že právě tento fakt je odlišuje od těch, kteří páchají čistě sexuálně motivované činy.

Antropomorfismus

Zatímco ve skutečnosti jsou termíny ne-člověk a zvíře shodné, fikce je plná antropomorfních postav a ras (které jsou něco mezi člověkem a zvířetem) jako jsou například různí vetřelci ze Star Treku či Neytiri z Avataru. Cenzura a většina lidské společnosti přijímá tyto antropomorfní bytosti jako legitimní cíle pro romantickou lásku či intimní vztah.

Z právního hlediska je ovšem v mnoha zemích tento názor v rozporu s definicí zoofilie, protože stejné právní systémy definují zvířata jako obratlovce, kteří nejsou lidmi, tudíž se i na tyto fiktivní bytosti mohou vztahovat zákony, týkající se zoofilie či pornografie, zobrazující sex se zvířaty.

Podstata, výskyt, lékařský přístup

Není dostatek poznatků k určení, zda existuje zoofilie jako vrozený sklon (parafilie, orientace) a zda v případě preferenci různých druhů zvířat může jít o různé projevy téhož sklonu. Také proto zoofilie není samostatně uvedena ani v americkém Diagnostickém a statistickém manuálu DSM (byla samostatně uvedena ještě ve verzi DSM-III vydané roku 1980, ale do verze DSM-III-R vydané roku 1987 již zahrnuta nebyla) ani v Mezinárodní klasifikaci nemocí. Někteří odborníci (např. Petr Weiss) předpokládají, že zoofilní chování je výrazně rozšířenější než případná zoofilní orientace. V naší kultuře je citový vztah ke zvířatům (pes, kočka, hlodavci, chovná zvířata) hluboce integrován^[zdroj?], takže ty projevy zoofilie, které nezahrnují genitální aktivity, nejsou považovány za příznak deviace nebo nějaké zvláštní identity.

Vypuštění z DSM bylo v roce 1987 a později zdůvodněno tím, že sexuální kontakt se zvířaty téměř nikdy není klinicky významným problémem sám o sobě , výhradní tužba zaměřená na zvířata více než na člověka je považována za vzácnou parafilii, a osoba, která jí trpí, často má současně s touto i jiné parafilie , krom toho zoofilové obvykle nevyhledávají kvůli svému stavu pomoc a nedostávají se do péče psychiatrů kvůli samotné zoofilii . Vypuštění z DSM bylo spojeno s výraznou změnou diagnostických kritérií zbývajících parafilií a přejmenováním některých z nich, vypuštěním egodystonní homosexuality a přidáním frotérismu.

Kinseyovy zprávy (1948, 1953) uvádějí alespoň jednorázovou sexuální zkušenost se zvířetem u 8 % mužů a 5 % (3,6 %?) žen. Crepault a Couture (1980) zjistili zoofilní sexuální fantazie u 5 % ze vzorku zkoumaných mužů. Mezi obyvateli venkova (farem) se podle Kinseyho (1953) sexuální aktivity se zvířaty vyskytovaly až u 40–50 % z nich.

Kniha Moje tajemná zahrada, která byla v roce 1973 napsána spisovatelkou jménem Nancy Friday, a která se týkala ženské sexuality, zahrnovala okolo 190 fantazií od různých žen, z nichž 23 zahrnovalo i zoofilní aktivity.

Sexuální fantazie, týkající se zoofilních aktů, mohou nastat i u lidí, kteří je nechtějí zažít v reálném životě. Nancy Friday popisuje, že zoofilie jako fantazie může těmto lidem poskytovat únik z kulturních předpokladů, omezení a názorů, týkajících se sexu.

Zájem a sexuální vzrušení při pozorování páření zvířat je v knize R.E.L. Masters: Forbidden Sexual behavior and Morality. citováno jako indikátor skryté zoofilie.

V této knize je rovněž k nalezení zmínka, že dámy z nevěstinců pořádaly představení, zobrazující páření zvířat, jelikož zjistily, že to u mnoha jejich klientů vyvolává vzrušení a u některých dokonce může vyůstit i v to, že se sami zoofilního aktu zúčastní.

Alvarez a Freinhar (1991) zjistili výrazně vyšší podíl zoofilních fantazií a aktivit u psychiatrických pacientů než u srovnávacího vzorku.^[zdroj?]

Se zoofilií není totožný, ale může s ní souviset fetišismus, kdy předmětem erotického zájmu nebo reakce mohou být i například srst, drápy nebo parohy zvířete, někdy jen uzda, houně, sedlo, bičík atd.

Právní souvislosti

Ve většině zemí je zoofilie klasifikovaná jako zneužívání zvířat, nebo zločin proti přírodě a to i v těch případech, kdy není zvířeti ublíženo.

České trestní právo za určitých dalších podmínek označuje jako trestné výrobu a šíření pornografických materiálů, které zobrazují pohlavní styk se zvířetem. Při doslovném výkladu by trestné bylo i zobrazení pohlavního styku mezi zvířaty. Samotný pohlavní styk člověka se zvířetem bývá někdy stíhán jako týrání zvířat podle zákona o ochraně zvířat. V jednom z případů zoofilie v Česku byl například pachatel odsouzen za narušování domovní svobody a poškozování cizí věci.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zoophilia na anglické Wikipedii.

Související články

• Furry fandom
• parafilie
• sexuální orientace

Literatura

• DEKKERS, Midas. Dearest Pet: On Bestiality. Londýn : Verso, 2000. 208 s. ISBN 978-1859843109. (anglicky) 
• MILETSKI, Hani. Understanding Bestiality and Zoophilia. Bethesda : Hani Miletski, 2002. 273 s. ISBN 978-0971691704. (anglicky) 
• PODBERSCEK, Anthony L.; BEETZ, Andrea M. Bestiality and Zoophilia: Sexual Relations with Animals. Oxford : Berg, 2009. 144 s. ISBN 978-1847883544. (anglicky) 
• WEISS, Petr. Sexuální deviace: Klasifikace, diagnostika a léčba. Praha : Portál, 2002. 351 s. ISBN 80-7178-634-9.  

Externí odkazy

• Informace o zoofilii, české stránky věnující se informování o zoofilii.
• Peter Singer - Heavy Petting, filozofická esej na téma zoofilie.
• Equality For All, web občanského sdružení, které si dalo za cíl změnit přístup lidské společnosti k lidem, kteří zvířata milují "o něco víc".
• Podmínka za soulož s ovcí aneb zoofilie, porucha sexuální preference, sexuálně.cz, anonymní článek, týkající se sodomie, s komentářem MUDr. Martina Hollého, nedatováno, první komentář v diskusi 30. 7. 2007