Trestní právo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o právním odvětví. Další významy jsou uvedeny v článku Trestní právo (rozcestník).
Právo
Právo
Tento článek se týká tématu
Právní odvětví

Trestní právo je odvětvím veřejného práva, které určuje, jaká společensky škodlivá jednání jsou trestnými činy, jaké jsou sankce za jejich spáchání a jakým způsobem stát prostřednictvím svých příslušných orgánů spáchání trestných činů zjišťuje a jejich pachatele trestá.

Trestní právo je součástí právního řádu příslušného státu. Spolu s právem ústavním a správním se řadí mezi obory práva veřejného, neboť mu dominuje vztah mezi státem a jeho orgány na straně jedné a dalšími osobami (občany státu a dalšími osobami podléhajícími pravomoci státu) na straně druhé.

V trestním právu rozlišujeme:

Sepětí trestního práva hmotného a procesního je větší než u jiných právních oborů, např. než u práva občanského, neboť zatímco se v oblasti občanského práva většina právních vztahů uskutečňuje a funguje pouze v hmotné rovině bez ingerence procesní složky, trestní právo hmotné ke své realizaci nezbytně potřebuje procesní složku. Je třeba si uvědomit, že v každodenním životě všichni jedinci, aniž si to zpravidla uvědomují, vstupují do řady občanskoprávních vztahů (např. koupě novin, jízda prostředkem hromadné dopravy), které jsou realizovány pouze mezi soukromoprávními subjekty a do kterých nikdy stát v podobě soudu v rozhodujícího v občanskoprávním řízení nebude zasahovat, neboť k tomu vůbec nevznikne důvod. V oblasti trestního práva však lze pouze v trestním procesu závazně určit, že se stal určitý trestný čin, která osoba je za jeho spáchání odpovědná a jaké to pro ni bude mít právní důsledky.

Trestní právo hmotné[editovat | editovat zdroj]

Stanoví, co je trestným činem, podmínky trestní odpovědnosti, jaké sankce (trest či ochranné opatření) lze za trestný čin uložit.

Trestný čin je protiprávní čin, který trestní zákoník označuje za trestný a zároveň naplňuje znaky skutkové podstaty uvedené ve zvláštní části trestného zákona. Trestnost se vztahuje nejen na dokonaný čin, ale i na pokus či přípravu trestného činu, je-li příprava trestná. Pachatelem je ten, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty. Spolupachatelé jsou osoby, které spáchaly trestný čin společným jednáním.

Podmínky trestní odpovědnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Protiprávnost činu
  • Typové znaky trestného činu (t.j. naplnění skutkové podstaty – objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka)
  • Obecné znaky uvedené v zákoně (věk, příčetnost a u mladistvých rozumová a mravní vyspělost)

Pachatelovo jednání je úmyslné, jestliže chtěl porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem nebo jestliže věděl, že takové porušení nebo ohrožení zákonem chráněného zájmu může způsobit. V nutné obraně jedná ten, kdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem. Z důvodu nedostatečného věku je beztrestný ten, kterému v době spáchání činu nebylo patnáct let.

Tresty a ochranná opatření[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Trest.

Trestní zákoník zná tyto druhy trestů:

Trestní zákoník zná tyto druhy ochranných opatření:

Účelem trestu je chránit společnost a zabránit pachateli v další trestné činnosti.

Trestní právo procesní[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Trestní právo procesní.

Reguluje trestní řízení (trestní stíhání), a to jak řízení přípravné, před podáním obžaloby, tak řízení před soudem po podání obžaloby. Upravuje i speciální druhy řízení (amnestie, vydávání do ciziny apod.). Zahrnuje právní normy upravující trestní řízení, tj. zákonem stanovený postup při zjišťování trestných činů a jejich pachatelů, při ukládání trestů pachatelům a při výkonu těchto trestů. Hlavním pramenem trestního práva procesního je zákon o trestním řízení soudním.

Základní zásady trestního práva procesního:

  • Nikdo nemůže být trestně stíhán než ze zákonných důvodů a zákonným způsobem.
  • Trestní stíhání před soudem je možné jen na základě obžaloby podané státním zástupcem.
  • Dokud vina není vyslovena pravomocným odsuzujícím rozsudkem, nelze pohlížet na toho, proti komu se trestní řízení vede, jako kdyby byl vinen.
  • Jednání před soudy je ústní a veřejné.

Průběh trestního řízení:

  1. přípravné řízení
  2. předběžné projednání obžaloby
  3. hlavní líčení
  4. odvolací řízení
  5. vykonávací řízení

Aktuální podoba českého trestního práva[editovat | editovat zdroj]

České trestní právo je v současné době upraveno zejména v trestním zákoníku, který lze považovat za kodex trestního práva hmotného, a v trestním řádu, který je obdobnou ucelenou úpravou trestního práva procesního. Tyto dva kodexy doplňuje zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), který obsahuje normy hmotněprávního i procesněprávního charakteru týkající se trestní odpovědnosti mladistvých a trestního řízení vedeného proti nim. Dále je od 1. ledna 2012 účinný zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, který jako novinku v českém právu zavedl trestní odpovědnost právnických osob, když do té doby byly trestně odpovědné jen osoby fyzické.[1] Další dílčí normy trestního práva nalezneme i v dalších zákonech a prováděcích předpisech.

Subsidiarita trestní represe[editovat | editovat zdroj]

Trestní právo je v demokratických státech pojímáno jako nejzazší prostředek (tzv. ultima ratio), kterou je prováděna právní regulace a sociální kontrola společnosti. Použití prostředků trestního práva (hmotného i procesního) totiž představuje nejzávažnější zásahy do práv jednotlivce, a proto musí být používány zdrženlivě pouze v případech, v nichž prostředky jiných právních odvětví (např. práva občanského a správního) selhávají nebo nejsou efektivní.[2]

Opačný přístup, který byl v České republice uplatňován komunistickým režimem před Sametovou revolucí vede k přílišné kriminalizaci mnoha jednání, která je možno řešit mírnějšími prostředky. Hovoří se o tzv. hypertrofii trestní represe. Určitý pozůstatek takového přístupu lze dosud vnímat i v samotném myšlení lidí i politiků, kteří se řadu problémů snaží „řešit“ pouhým podáním trestního oznámení, aniž by využili prostředků jiných právních odvětví, které jsou primárně určeny k ochraně těch kterých vztahů a práv.[3],[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim
  2. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. II. ÚS 372/03
  3. www.novinky.cz – Rath podal trestní oznámení na Julínka
  4. www.radio.cz – Premiér zváží trestní oznámení na Topolánka za „styky s mafií“

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • D. Císařová a kol., Trestní právo a zdravotnictví. Praha : Orac, 2004
  • J. Chmelík a kol., Rukověť trestního práva hmotného a procesního. Praha : Linde, 2007
  • J. Jelínek, Poškozený v českém trestním řízení. Praha : Karolinum, 1998
  • J. Jelínek a kol., Trestní právo hmotné : obecná část, zvláštní část. Praha : Linde, 2006
  • J. Jelínek a kol., Trestní zákon a trestní řád s poznámkami a judikaturou a předpisy souvisící, v úplném znění. Praha : Linde, 2007
  • V. Kratochvíl a kol., Kurs trestního práva : trestní právo hmotné. Obecná část. Praha : C.H.Beck, 2009
  • J. Kuchta a kol., Kurs trestního práva : trestní právo hmotné. Zvláštní část. Praha : C.H.Beck, 2009
  • J. Musil a kol., Kurs trestního práva : trestní právo procesní. Praha : C.H.Beck, 2007
  • A. Sotolář a kol., Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha : C.H.Beck, 2000
  • P. Šámal a kol., Přípravné řízení trestní. Praha : C.H.Beck, 2003
  • E. Vlček, Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. Brno : Masarykova univerzita, 2006