Občanské právo
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Právo |
| Tento článek se týká tématu Právní odvětví |
Občanské právo hmotné, popřípadě zkráceně jen občanské právo (jehož součástí však není občanské právo procesní), je patrně nejrozsáhlejší právní odvětví právního řádu. Původně se rozsah tohoto pojmu v podstatě kryl se soukromým právem, postupně se však z něho začaly některé oblasti vydělovat jako samostatná právní odvětví. Dnes je v České republice zpravidla považováno za samostatné právní odvětví například rodinné právo, obchodní právo a pracovní právo, v minulosti bylo za relativně samostatné právní odvětví označováno také družstevní právo.
Občanské právo hmotné upravuje zejména:
- základní otázky soukromého práva
- věcná práva
- závazkové právo
- dědické právo
- duševní vlastnictví
Základním pramenem občanského práva hmotného je občanský zákoník.
[editovat] Hlavní zásady občanského práva
- „Co není zákonem výslovně zakázáno, je dovoleno“ – vytváří právem neregulovaný volný prostor pro realizaci právních vztahů
- Smluvní svoboda – svoboda rozhodnutí, jestli učinit či neučinit právní úkon, svoboda výběru jeho adresáta, svoboda volby obsahu i formy právního úkonu
- Zachování právní jistoty:
- Pacta sunt servanda – smlouvy se mají dodržovat
- Lex retro non agit – zákony nepůsobí zpětně, retroaktivně
- ochrana práv třetích osob – např. smlouvy zavazují pouze strany, které je uzavřely
- ochrana dobré víry (bona fides) – je poskytována ochrana těm subjektům, které konaly v dobré víře
- Zákaz zneužití práv – typ protiprávního jednání, který formálně nepřekračuje hranice subjektivního práva, ale překračuje hranice zneužití
- Výkon práv v souladu s dobrými mravy – morální pravidla korigující výkon subjektivních práv
- Prevence – každý má předcházet ohrožování a porušování práv druhých, aby nevznikla škoda