Presumpce neviny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Presumpce neviny je právní domněnka, podle které je na účastníka trestního řízení v jeho různých fázích (podezřelého, obviněného i obžalovaného) nahlíženo jako na nevinného, dokud není pravomocným rozsudkem soudu rozhodnuto o opaku. Je jedním z principů právního státu a výkonu soudnictví.

Odpovědnost za dokazování viny leží na státních zástupcích, obžalovaný svou nevinu dokazovat nemusí. Tato domněnka je závazná pouze pro orgány činné v trestním řízení, neomezuje svobodu názoru a myšlení osob nezúčastněných v řízení ani například práci vědců či novinářů. Na druhou stranu je objektivní povahy, tzn. k trestně stíhanému je třeba se chovat jako k nevinnému, a nesouvisí se subjektivním přesvědčením orgánů činných v trestním řízení, neboť v opačném případě by nemohli předpokládanou vinu dokazovat.

Právní zakotvení[editovat | editovat zdroj]

Presumpce neviny je mj. uvedena v oddílu Právo na soudní a jinou právní ochranu, čl. 40 odst. 2, Listiny základních práv a svobod: „Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.“

Podobně hovoří i čl. 6 odst. 2 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod: „Každý, kdo je obviněn z trestného činu, se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem.“

Související články[editovat | editovat zdroj]