Amnestie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Amnestie (z řeckého amnéstia, zapomenutí) je rozhodnutí o hromadném, a to úplném nebo částečném prominutí trestu, a současně o zahlazení odsouzení pro trestný čin. Neruší tedy rozsudek ani občanskoprávní odpovědnost odsouzeného (například povinnost nahradit škodu), ale pouze trest. V České republice bývá doprovázena abolicí, to jest rozhodnutím o zastavení nebo nezahájení trestního řízení pro činy, na něž se vztahuje.

Historie a právo[editovat | editovat zdroj]

Historicky je amnestie výsadní právo panovníka, který ji uděloval obvykle při nástupu na trůn. Až do středověku se často týkala odpuštění dluhů, to jest oddlužení zemědělců. Např. v Rakousku jí neomezeně disponoval císař.[1]

Na rozdíl od milosti, udělované individuálně, týká se amnestie všech anebo jen určitých skupin odsouzených a trestaných, například jen za určité zločiny, a může být také omezena například výší trestu. Bývá spojena i s dalšími podmínkami, například se může týkat jen trestaných, kteří neměli kázeňské přestupky, anebo naopak vyžadovat, že amnestovaný po jistou dobu nebude pravomocně odsouzen; pokud by byl, výkon amnestovaného trestu se tím obnoví.

V České republice jde podle čl. 63 odst. 1 písm. k) Ústavy o rozhodnutí ústavně neodpovědného prezidenta, které pouze vyžaduje ke své platnosti kontrasignaci ze strany předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Tímto spolupodpisem ale vláda, která je již ústavně odpovědná, a to Poslanecké sněmovně, za amnestii přebírá odpovědnost.[2][3] Podle ústavy z roku 1960, která byla platná až do 31. prosince 1992, to ovšem byla zcela výhradní pravomoc prezidenta.

V Rakousku a v některých spolkových zemích Německa je zvykem udělovat amnestie pravidelně před Vánoci vězňům, kteří by jinak byli propuštěni během Vánoc nebo krátce po nich. V Německu může amnestii udělit Spolkový sněm, v Itálii parlament, v USA prezident nebo Kongres, v Rusku Státní duma, v Gruzii parlament. V Rakousku ji uděluje prezident. Ve Francii je možnost omezené amnestie dána prezidentovi, přičemž od roku 2007 se prezidenti dobrovolně zavazují amnestii neudělovat. V Řecku vyhlašuje amnestii prezident na základě doporučení ministra spravedlnosti.[4]

Seznam československých a českých amnestií[editovat | editovat zdroj]

Československo[5]
ze dne forma číslo
ve Sbírce
5. listopadu 1918 Nařízení národního výboru 28/1918
21. ledna 1919 Rozhodnutí prezidenta republiky
22. července 1919 Rozhodnutí prezidenta republiky
21. října 1919 Rozhodnutí prezidenta republiky
27. května 1920 Rozhodnutí prezidenta republiky
13. února 1922 Rozhodnutí prezidenta republiky
5. června 1922 Rozhodnutí prezidenta republiky
24. července 1922 Rozhodnutí prezidenta republiky
2. září 1924 Rozhodnutí prezidenta republiky
14. července 1925 Rozhodnutí prezidenta republiky
2. června 1927 Rozhodnutí prezidenta republiky
19. října 1928 Rozhodnutí prezidenta republiky
16. června 1934 Rozhodnutí prezidenta republiky
14. prosince 1935 Rozhodnutí prezidenta republiky
6. března 1937 Rozhodnutí prezidenta republiky
16. dubna 1938 Rozhodnutí prezidenta republiky
7. října 1938 Rozhodnutí vlády
2. prosince 1938 Rozhodnutí prezidenta republiky
31. prosince 1938 Rozhodnutí prezidenta republiky
13. července 1939 Vládní nařízení 192/1939
29. listopadu 1939 Vládní nařízení 290/1939
24. prosince 1941 Rozhodnutí prezidenta republiky
24. prosince 1941 Rozhodnutí prezidenta republiky
31. července 1945 Rozhodnutí prezidenta republiky
29. srpna 1945 Rozhodnutí prezidenta republiky
27. srpna 1946 Rozhodnutí prezidenta republiky
19. června 1948 Rozhodnutí prezidenta republiky
19. června 1948 Rozhodnutí prezidenta republiky
4. května 1953 Rozhodnutí prezidenta republiky a vlády
9. května 1955 Rozhodnutí prezidenta republiky a vlády
1. prosince 1957 Rozhodnutí prezidenta republiky a vlády
9. května 1960 Rozhodnutí prezidenta republiky a vlády 54/1960
9. května 1962 Rozhodnutí prezidenta republiky 46/1962
9. května 1965 Rozhodnutí prezidenta republiky 43/1965
9. května 1968 Rozhodnutí prezidenta republiky 55/1968
27. května 1969 Rozhodnutí prezidenta republiky 52/1969
25. února 1973 Rozhodnutí prezidenta republiky 10/1973
8. května 1975 Rozhodnutí prezidenta republiky 45/1975
8. května 1980 Rozhodnutí prezidenta republiky 52/1980
8. května 1985 Rozhodnutí prezidenta republiky 38/1985
27. října 1988 Rozhodnutí prezidenta republiky 167/1988
8. prosince 1989 Rozhodnutí prezidenta republiky 150/1989
1. ledna 1990 Rozhodnutí prezidenta republiky nečíslováno
5. ledna 1990 Usnesení vlády nečíslováno
16. února 1990 Rozhodnutí prezidenta republiky nečíslováno
Česko
ze dne forma číslo
ve Sbírce
3. února 1993 Rozhodnutí prezidenta republiky 56/1993
3. února 1998 Rozhodnutí prezidenta republiky 20/1998
1. ledna 2013 Rozhodnutí prezidenta republiky 1/2013

Amnestie v Československu po pádu komunismu[editovat | editovat zdroj]

Udílet amnestie byl oprávněn prezident federace.

Amnestie Václava Havla z ledna 1990[editovat | editovat zdroj]

Šlo o jeden z prvních kroků Václava Havla ve funkci prezidenta, kterým byly prominuty tresty uložené za předchozího režimu. Amnestie se týkala zhruba 23 tisíc osob (na území Česka 15 tisíc) z celkem 31 tisíc uvězněných.[6]

Amnestie Václava Havla z února 1990[editovat | editovat zdroj]

Vyhlášena byla „v zájmu posílení záruk demokracie, veřejného klidu a pořádku“ a týkala se pouze abolice ve věcech nedovoleného ozbrojování, za podmínky dobrovolného odevzdání zbraní a výbušnin nejpozději do 1. března 1990.

Amnestie v samostatné České republice[editovat | editovat zdroj]

Udílet amnestie je oprávněn prezident republiky, rozhodnutí ale vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Odpovědnost za amnestii pak nese vláda.

Amnestie Václava Havla z února 1993[editovat | editovat zdroj]

Václav Havel ji vyhlásil po svém prvním zvolení prezidentem České republiky. Z celkem 14 tisíc vězňů se týkala jen asi 130 osob.[6]

Amnestie Václava Havla z února 1998[editovat | editovat zdroj]

Další prominutí trestů vyhlásil Václav Havel u příležitostí svého znovuzvolení. Z celkem 22 tisíc vězňů bylo propuštěno přes 930 osob, u dalších několik set bylo zastaveno trestní stíhání.[6]

Amnestie Václava Klause z ledna 2013[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Amnestie Václava Klause.

Prezident Václav Klaus vyhlásil svou první amnestii krátce před koncem svého druhého funkčního období, u příležitosti 20. výročí osamostatnění České republiky.[6] Podle odhadu Ministerstva spravedlnosti ČR se amnestie týká více než 32 000 lidí. Vězeňské brány opustilo více než 6 145 lidí[7] (původní odhad činil 7 416 pravomocně odsouzených). Rozhodnutí prezidenta se však dotkne i dalších zhruba 14 500 osob podmíněně odsouzených s probačním dohledem a dalších lidí.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amnestie na německé Wikipedii.

  1. Článek 13 základního zákona státního č. 144/1867 ř. z., o moci soudcovské
  2. Zdeněk Kühn: Amnestie a jednoduché otázky výkladu ústavy, 11. 1. 2013
  3. Jan Kudrna: Ústavní převrat v přímém přenosu, 11. 1. 2013
  4. ihned Amnestie jsou obvyklé spíše na Východě. Důvodem jsou přeplněné věznice i špatná pověst, 4. 1. 2013
  5. L. Marečková, Milosti: ohnisko lidství v trestním právu. Praha : Academia, 2007
  6. a b c d Klausova amnestie je teprve čtvrtá od roku 1990, České noviny, 1. 1. 2013, ČTK
  7. Stav propuštěných na amnestii k datu 7.1.2013, 7:00, Vězeňská služba České republiky, 7. 1. 2013
  8. Amnestie se týká více než 32.000 lidí, spočítalo ministerstvo, Ceskenoviny.cz, 4. 1. 2013, ČTK

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • L. Marečková, Milosti: ohnisko lidství v trestním právu. Praha : Academia, 2007
  • Pavel Rokytka: Amnestie 1945-2002, Ministerstvo spravedlnosti 2002
  • Ottův slovník naučný, heslo Amnestie. Sv. 2, str. 181

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]