Abolice

Abolice (lat. abolitio od abolere = zrušit, odstranit) znamená zrušení a užívá se jako právní termín.

V trestním právu

Abolice znamená, že je (individuální) milost nebo (kolektivní) amnestie udělena před zahájením nebo pravomocným skončením trestního řízení, které tak nemůže být dokončeno, případně ani zahájeno.

Abolici znalo už římské právo a později bývala výsadou panovníků. Individuální abolice je dnes poměrně neobvyklou formou prerogativní moci hlavy státu a není v právních řádech běžná. Namítá se proti ní jednak, že je jakousi výjimkou z rovnosti před právem, že umožňuje různá zneužití, ale také to, že abolice bere obviněnému možnost, aby se před soudem očistil. Československé právo ji převzalo z rakouského, české právo ji také připouští a prezidenti ji poměrně často využívají.

Zrušení otroctví

Americké hnutí za zrušení otroctví v 19. století užívalo pro to název abolice a nazývá se proto často abolicionismus; jeho příznivci byli abolicionisté.

Odkazy

Literatura

• Ottův slovník naučný, heslo Abolice. Sv. 1, str. 42