Andrologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vývoj mužských pohlavních orgánů

Andrologie je lékařský obor, který se zabývá chorobami mužských reprodukčních orgánů, jejich léčbou a prevencí. Jde o relativně mladý obor.

Zabývá se například léčením těchto potíží a onemocnění:

Poznámka: podobnými problémy u zvířat se zabývá obor veterinární andrologie.

Vymezení oboru[editovat | editovat zdroj]

Andrologie je relativně mladým interdisciplinárním oborem medicíny, název je odvozen od řeckého „andros“ = muž. Zabývá se fyziologií a patologií mužských reprodukčních funkcí, primárně se vyvíjela s klinickým zaměřením hlavně na diagnostiku a terapii poruch mužské plodnosti. V některých částech světa je proto úzce napojena na centra in vitro fertilizace a asistované reprodukce. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se andrologie má zabývat veškerými aspekty mužského reprodukčního zdraví.

Definice andrologie ve znění Mezinárodní andrologické společnosti (ISA = International Society of Andrology) zní: „Andrologie je definována jako odvětví vědy a medicíny, zabývající se mužskými (samčími) reprodukčními orgány u člověka i u zvířat, a jejich onemocněními. V této definici jsou zahrnuta všechna příbuzná odvětví vědy.“

Kromě reprodukčních problémů se andrologie zabývá problémy s erektilními funkcemi a dalšími problémy v oblasti penisu, varlat a prostaty. Vzhledem k výrazným změnám demografické „věkové pyramidy“ přibývá v posledních letech andrologii péče o stárnoucí muže, neboť poměr žijících mužů ve věku pod a nad 20 let se výrazně mění v neprospěch mladších mužů.

Podle mezinárodního konsensu (Schill, W.B., Comhaire, F., Hargreave, T.B., 2006) je možné spektrum andrologie shrnout takto:

  1. Mužská plodnost a neplodnost
  2. Erektilní dysfunkce a sexuální poruchy
  3. Stárnoucí muž a hormonální substituční terapie
  4. Záněty a infekce mužské reprodukční soustavy
  5. Onemocnění varlat (tumory)
  6. Onemocnění prostaty (hyperplasie, karcinom)
  7. Primární a sekundární hypogonadismus
  8. Opožděná puberta
  9. Prevence a rehabilitace
  10. Vedlejší účinky léků
  11. Znečišťující faktory prostředí
  12. Kryoprezervace spermatu a testikulární tkáně
  13. Forenzní problematika paternity
  14. Plánování rodičovství
  15. Mužská antikoncepce
  16. Základní andrologický výzkum

Historie[editovat | editovat zdroj]

Termín andrologie byl poprvé prokazatelně použit v roce 1891, kdy JAMA publikovala editorial s názvem „Andrologie jako specializace“ Editorial byl brzy zapomenut, ale obsahuje pasáže, které jsou ještě po více než 110 letech zcela validní, a lze je považovat za základní kameny oboru. Prvním chirurgem, který úspěšně operoval obstrukční azoospermii byl v roce 1902 Edward Martin, který jako klinik zdůrazňoval nutnost přesné diagnostiky při léčbě mužské infertility a je dosnes považován za zakladatele moderní klinické andrologie. Jedna z prvních významných knih o lidském spermatu vyšla v roce 1953 (Joel) a další publikace následovaly v r. 1964 (Mann) a 1971 (Eliasson). Dramatické změny se v andrologii odehrály po roce 1978, kdy začala éra klinicky úspěšné in vitro fertilizace, v první polovině 90. let 20. století s nástupem techniky intracytoplazmatické injekce spermie do oocytu a druhé polovině 90. let s nástupem klinicky účinných léků umožňujících efektivní terapii erektilní dysfunkce (prostaglandin E1, inhibitory 5. izoenzymu fosfodiesterázy). Velký rozvoj diagnostiky v andrologii v posledních 25 letech přinesly neinvazivní diagnostické metody – dopplerovská a intrakavitální sonografie, možnosti podrobné hormonální diagnostiky a minimálně invazivní operativy.

Andrologie má v současné době za úkol péči o reprodukční a sexuální funkce a celkový zdravotní stav muže, který je s těmito funkcemi spojen.

Zabývá se i sexuálními funkcemi u žen ve spojitosti s cévním zásobením a inervací ženského genitálu, aktivitou svalstva dna pánevního, hormonálním stavem a neuroendokrinními funkcemi.

Andrologie také hledá spojitosti mezi organickými a psychicko-emocionálními faktory u obou pohlaví (páru). Zde spolupracuje s obory, které se zabývají vnímáním a chováním člověka, s psychologií, psychiatrií a sexuologií.

Andrologie v Česku[editovat | editovat zdroj]

V Českých zemích se andrologie začala vyvíjet na poli reprodukční medicíny s předstihem v oblasti veterinární (Výzkumný ústav veterinárního lékařství Brno), kde pod vedením prof. MVDr. Zdeňka Věžníka, DrSc. byl proveden nejrozsáhlejší výzkum vývoje spermatogeneze v populaci českých mužů za posledních 35 let. V humánní medicíně se u nás začali systematicky zabývat andrologií lékaři v rámci urologie: MUDr. Karel Kočí,CSc. (Andromeda) a MUDr. Vladimír Kubíček, CSc. (Centrum andrologické péče). Oba přinesli do České republiky nové diagnostické a léčebné postupy, rozhodující pro další vývoj andrologie jako svébytného oboru medicíny. V roce 1998 byla založena Andrologická sekce České urologické společnosti (MUDr. Vladimír Kubíček, CSc.). Od roku 2005 se rozvíjí andrologie na půdě interdisciplinární České společnosti pro sexuální medicínu, jejíž činnost navazuje na aktivitu mezinárodních společností v rámci European a International Society for Sexual Medicine a International Society of Andrology. K rozvoji andrologie v naší zemi přispěly nepochybně i práce v oblasti endokrinologické (prof. MUDr. RNDr. Luboslav Stárka, DrSc.), psychologické, psychiatrické a sexuologické (prof. PhDr. Petr Weiss, PhD, doc.MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.). Mezinárodního významu byla práce cévního chirurga doc. MUDr. Václava Michala, CSc., který jako první na světě v 70. letech diagnostikoval a operačně léčil arteriogenně podmíněné erektilní dysfunkce.