Bisexualita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vlající vlajka hrdosti bisexuálů, symbol bisexuální komunity, na San Francisco Pride v roce 2009

Bisexualita je erotická, emocionální a/nebo sexuální přitažlivost k mužům i ženám. Existují dvě pojetí bisexuality. V prvním je chápána jako svébytná sexuální orientace (podobně jako heterosexualita a homosexualita), zatímco v druhém je vnímána pouze jako specifický projev sexuální aktivit heterosexuálně a homosexuálně orientovaných osob.

Teoretické přístupy[editovat | editovat zdroj]

Termín bisexualita se poprvé objevil v 19. století. Původně byl užíván ve smyslu biologického hermafroditismu (u jedinců s mužskými i ženskými pohlavními znaky). Analogicky k tomu byly stejnopohlavní vztahy dobovou psychiatrií a psychoanalýzou vysvětlovány jako psychický hermafroditismus či projev sexuální inverze. Například Karl Heinrich Ulrichs v 60. letech 19. století označil sexuální přitažlivost k osobám stejného pohlaví jako důsledek „ženské duše v mužském těle“.[1]

Freud a vrozená bisexualita[editovat | editovat zdroj]

Sigmund Freud ve svém díle Tři pojednání k teorii sexuality z roku 1905 uvádí, že podstata inverse (v dnešní terminologii homosexuality) není uspokojivě vysvětlena ani domněnkou, že je vrozená, ani domněnkou, že je získaná. Zvláštní pozornost Freud věnuje tzv. obojaké inversi (psychickému hermafroditismu), což je pojem zhruba odpovídající dnešnímu pojmu bisexuality, a příležitostné inversi (která postihuje případy dnes interpretované jako náhradní sexuální chování). Freud zmiňuje vysvětlení výskytu inverse teoriemi Franka Lydstonea, Kiernana a Chevaliera, vycházejícími z faktu výskytu bisexuálnosti neboli hermafroditismu a faktu, že jistý stupeň anatomického hermafroditismu patří k normě, tj. týká se každého jedince. Toto pojetí předpokládá, že původní založení je bisexuální (tj. hermafroditní), ale během vývoje se změnilo v monosexuální specializace se zakrnělými zbytky znaků druhého pohlaví. Přenesení na psychickou inversi (psychický hermafroditismus) však Freud shledával problematickým proto, že inverze není pravidelně spojena s psychickými a somatickými příznaky hermafroditismu, ale obojí se vyskytují téměř nezávisle, v čemž se odvolával například na Halbana. Za exaktnější pokus o vysvětlení považoval Freud Krafft-Ebingovu tezi, že jak bisexuální založení mozku, tak pohlavní orgány se vyvíjejí pod vlivem pohlavních žláz, a tedy odchylky obojího jsou vývojovou poruchou. O mužských a ženských centrech v mozku však podle Freuda nebylo ještě známo nic než hypotézy.[2]

Freudův koncept konstituční bisexuality dále rozpracoval jeho žák a spolupracovník Wilhelm Stekel, podle něhož je bisexualita původním a univerzálním základem lidské sexuality. Na rozdíl od svého mentora tvrdil, že je přirozené navazovat vztahy jak s muži, tak s ženami, a že monosexualita (tedy heterosexualita a homosexualita) je nepřirozená, neboť v obou případech podle něj dochází u jedince k potlačení části sebe sama.[3] Kromě Freuda, Stekela a několika dalších psychoanalytiků však nebyla bisexualitě věnována významnější pozornost. Pokud se ve výzkumech objevil bisexuálně se projevující jedinec, byl buď evidován jako homosexuál či vůbec nebyl brán v potaz.[4]

Kinsey a nový přístup k bisexualitě[editovat | editovat zdroj]

Kinseyho stupnice

Významný zlom ve vývoji přístupů k bisexualitě nastal díky práci amerického biologa a průkopníka v oblasti sexuologie Alfreda Kinseyho. Ten spolu se svými spolupracovníky provedl v letech 1938 až 1949 ve Spojených státech rozsáhlý výzkum zaměřený na sexuální chování mužů a žen, publikovaný v letech 1948 a 1953 v rámci tzv. Kinseyho zpráv.[p 1] Při vyhodnocování jeho výsledků kromě jiného zjistil, že všechny respondenty nelze podle sexuálního chování označit buď za výlučně heterosexuální nebo homosexuální.[5] Aby tuto skutečnost zohlednil, sestavil sedmibodovou stupnici (tzv. Kinseyho stupnice) kontinuálního přechodu mezi heterosexualitou a homosexualitou se stupni 0 až 6, kde 0 znamenala výlučně heterosexuální chování a 6 výlučně homosexuální chování. Mezilehlé stupně 1 až 5 značily různou míru bisexuálního chování, přičemž stupeň 3 byl zcela bisexuální (tj. rovnoměrně heterosexuální a homosexuální).[6] Stupnice začala být později analogicky používána jako koncepce sexuální orientace. Ačkoli byl Kinseyho výzkum z metodického hlediska kritizován,[p 2] tvoří základ jedné z etap vývoje moderní sexuologie.[10] Jedním z jeho významným přínosů je posun vymezení sexuální orientace od dvou protichůdných kategorií (heterosexuality a homosexuality) k již zmíněnému kontinuálnímu pojetí.[11] (Podrobné výsledky Kinseyho výzkumu ve vztahu k bisexualitě jsou uvedeny v sekci Zastoupení v lidské populaci.)

Na Kinseyho a jeho sedmibodovou stupnici navázala řada teoretiků, kteří chtěli vytvořit kvalitativnější multidimenzionální nástroj pro zhodnocení sexuální orientace. Jedním z nich byl psychiatr Fritz Klein, který v roce 1978 zveřejnil tzv. Kleinovu stupnici sexuální orientace (Klein Sexual Orientation Grid), v níž zohlednil komplexnost lidské sexuality a všechny nedostatky Kinseyho stupnice (statičnost v čase a omezení se na sexuální chování).[12] Jeho hodnocení sexuální orientace zahrnuje kromě sexuálního chování také sexuální přitažlivost, sexuální fantazie, emocionální a sociální preference, životní styl a sebeidentifikaci. Vše je navíc posuzováno z hlediska minulosti, současnosti a ideálního stavu (budoucnosti).[12]

Bisexualita v různých koncepcích sexuální orientace[editovat | editovat zdroj]

Existuje několik koncepcí sexuální orientace, přičemž v každé z nich je bisexualita chápána jinak.

Dichotomická koncepce[editovat | editovat zdroj]

Dichotomická koncepce, někdy též označovaná jako binární, předpokládá existenci dvou navzájem protikladných a ohraničených kategorií. Sexuologové Blumstein a Schwartzová v roce 1977 pojmenovali tři dichotomie strukturující západní chápání sexuality. Jsou jimi pohlaví (žena × muž), gender (maskulinní × feminní) a sexuální orientace či preference (heterosexuální × homosexuální).[13] Zařazení do jednotlivých kategorií pak probíhá na principu výlučnosti; pakliže jedinec splňuje daná kritéria, je zařazen.[14] Bisexualita však takovouto výlučnost nesplňuje, a proto je její existence, coby samostatné sexuální orientace a identity, v dichotomické koncepci zpochybňována. Hovoří se pouze o bisexuálním chováním, které je chápáno jako specifický projev sexuální aktivit heterosexuálně a homosexuálně orientovaných osob. Takové chování je navíc vysvětlováno různě: jako experimentování, přechodná fáze coming outu u homosexuálů, ego-dystonní homosexualita, situační homosexualita apod.[15]

Tento názor se odráží rovněž v české sexuologii. Podle Jaroslava Zvěřiny sice existují jedinci, kteří nedovedou říci, jaké ze dvou pohlaví preferují, jedná se však prý o extrémně vzácné případy. Spíše se tedy podle něj o bisexualitě v praxi hovoří v souvislosti se sexuálním chováním a někdy se též za bisexuály označují homosexuálové, „aby existenci své orientace učinili sociálně přijatelnější tam, kde se veřejné mínění proti homosexuálním lidem staví nepříliš pozitivně“.[16] Bisexualitu jako svébytnou sexuální orientaci nepovažují ani Petr Weiss a Radim Uzel, kteří se v tomto ohledu vyjádřili následovně:

Petr Weiss: „Domnívám se, že bisexualita neexistuje. Určitě ale existuje bisexuální chování. Homosexuální orientace je totiž pro mnoho jedinců natolik nepřijatelná, že se celoživotně pokoušejí o adaptaci na většinovou sexualitu. Většina mužů i žen, kteří mají sexuální styky s příslušníky obou pohlaví, jsou dle mých zkušeností právě ego-dystonní homosexuálové, tedy lidé, kteří nepřijímají svou homosexuální orientaci a pokoušejí se ji změnit.“[17]

Radim Uzel: „Bisexualita je mýtus. Občasné lovení ve vodách pohlaví, které není vlastní mé přirozenosti, je způsobeno buď tlakem situace, nerozhodností, nebo zvídavým experimentováním. Bisexuálové jsou většinou homosexuálové, kteří se ještě nesmířili se svou orientací a často podléhají tlakům svého okolí.“[18]

Kontinuální koncepce[editovat | editovat zdroj]

Kontinuální koncepci sexuální orientace, někdy též označovanou jako bipolární, poprvé použil na přelomu 40. a 50. let 20. století Alfred Kinsey. Heterosexualita a homosexualita jsou v ní stále chápány jako kategorie protikladné, s tím rozdílem, že již nejsou výlučné, ohraničené a binární.[19] Je tak možné zastávat různé pozice, i bisexuální. Bisexualita je pojata jako kombinace heterosexuálního a homosexuálního chování, případně jako jejich prostřední varianta. Tato koncepce je však jednodimenzionální. To zjednodušeně předpokládá, že člověk, nacházející se na Kinseyho stupnici ve spektru 1 až 5, který je například málo sexuálně přitahován jedním pohlavím, bude silně přitahován druhým pohlavím. Jedinec přitom může být ve skutečnosti málo sexuálně přitahován oběma pohlavími nebo naopak silně sexuálně přitahován oběma pohlavími.[19]

Multidimenzionální koncepce[editovat | editovat zdroj]

S příchodem multidimenzionální koncepce nastal významný posun v chápání bisexuality ve snaze o komplexnější zachycení lidské sexuality. Na bisexualitu je nahlíženo v širších souvislostech a z jiných perspektiv/dimenzí, tedy nikoliv jen z hlediska sexuálního chování, ale také například sexuální přitažlivosti, sexuálních fantazií, emocionálních a sociálních preferencí, životního stylu a sebeidentifikace (těchto sedm dimenzí použil ve svém modelu výše zmíněný Fritz Klein). Mezi nimi přitom nemusí být deterministický vztah. Jedinec se tak může třeba považovat za bisexuála a z hlediska emocionálních preferencí mít blíže k osobám stejného pohlaví, a přitom žít v heterosexuálním svazku a být výrazněji sexuálně přitahován osobami opačného pohlaví.

Ortogonální koncepce[editovat | editovat zdroj]

Stormsova teorie sexuální orientace

V ortogonální koncepci jsou maskulinita a feminita (v rámci genderu) a heterosexualita a homosexualita (v rámci sexuální orientace) chápány jako na sobě navzájem nezávislé dimenze.[20] V roce 1980 představil americký psycholog Michael Storms svoji teorii, že sexuální orientace je výslednicí zmíněných dimenzí, vynesených v kartézské soustavě souřadnic, kde homosexualita představuje osu x a heterosexualita osu y.[11] V souladu s ortogonálním pojetím označil John C. Gonsiorek bisexualitu za nezávislou na heterosexualitě a homosexualitě (v kontinuální koncepci je naopak pokládána za jejich kombinaci). Sexuální přitažlivost k jednomu pohlaví nemusí vylučovat sexuální přitažlivost k druhému pohlaví.[21] Sexuální orientaci tak je možné v tomto rámci definovat jako kombinaci individuálního poměru heterosexuality a homosexuality, představujícího dvě nezávislé paralelní dimenze. To umožňuje chápat bisexualitu jako samostatnou sexuální orientaci a identitu.[22]

Bisexuální coming out[editovat | editovat zdroj]

Konceptem rozvoje bisexuální identity se v 80. letech 20. století v San Franciscu zabývali Martin Weinberg, Colin Williams a Douglas Pryor, kteří v roce 1994 představili čtyřfázové schéma rozvoje identity a coming outu. Jde o počáteční zmatení, hledání se a aplikování „nálepky“ bisexuála, zvykání si na identitu a pokračující nejistotu.[23] Jiní teoretici (např. Paula Rodríguez Rus) však podobné modely odmítají s poukazem na to, že coming out je ovlivňován celým množstvím faktorů.[4]

Zastoupení v lidské populaci[editovat | editovat zdroj]

Výzkum zabývající se zastoupením bisexuálních osob v populaci je obtížný jednak z důvodu problematičnosti samotné definice bisexuality a rovněž z metodického hlediska.[23] Jedním z důvodů je rozporuplná akceptace bisexuality jako samostatné orientace výzkumníky. Druhým je skutečnost, že kvantitativní výzkumy často zjišťují spíše sexuální chování, a bisexuálně orientovaní lidé tak spadají do homo- či heterosexálních kategorií. Naopak o lidech vykazujících obojí sexuální chování nelze vždy říci, že jsou bisexuálně orientováni, neboť může jít jen o náhražkové chování, experimentování a další případy nesouvisející s trvalou orientací jedince. Ve výzkumech sexuálního chování Zvěřiny a Weisse[24] proto číselné údaje o bisexuálech chybí.

Výzkum, který v letech 1938 až 1949 ve Spojených státech provedl již zmíněný Alfred Kinsey, přinesl řadu překvapivých výsledků ve vztahu k bisexualitě. Celkem 37 % mužů a 19 % žen přiznalo alespoň jednu homosexuální zkušenost.[25] Stupněm 3 v Kinseyho stupnici (tj. jako zcela bisexuální) bylo označeno 11,6 % mužů, 7 % svobodných žen a 4 % vdaných žen.[26]

Další rozsáhlý průzkum provedla 70. letech americká sexuoložka Shere Hite (publikován byl v letech 1976 a 1981).[p 3] Za bisexuálně orientované se v něm označily 4 % mužů a 13 % žen.[27] Jiný průzkum provedli v letech 1983 až 1992 manželé Samuel a Cynthia Janusovi.[p 4] Své závěry publikovali v roce 1993 a jedním z nich je, že se k bisexuální orientaci přihlásilo 5 % mužů a 3 % žen.[27] V obou dvou případech jsou zmiňovány obdobné metodické výtky, jako v případě Kinseyho zpráv.[27] V roce 1994 byla publikována studie Edwarda Laumanna, Johna Gagnona, Roberta Michaela a Stuarta Michalse, která zvolila náhodný vzorek respondentů.[p 5] Ukázalo se v ní, že se sexuální identifikace do značné míry liší od sexuálního chování. Jestliže se drtivá většina označila za heterosexuály (97 % mužů a 99 % žen) a minimum za homosexuály (1 % mužů a 2 %), zhruba 4 % mužů a žen přiznala, že byla sexuálně přitahována osobami stejného pohlaví a plných 10 % mužů a 4 % žen mělo v průběhu svého života homosexuální zkušenost.[27]

V roce 2002 provedlo americké Národní centrum zdravotnických statistik (National Center for Health Statistics) průzkum zaměřený na sexuální chování. Za bisexuálně orientované se označilo 1,8 % mužů a 2,8 % žen ve věku 18 až 44 let.[28][p 6] V roce 2011 srovnal Gary J. Gates, demograf specializující se na LGBT populaci, výsledky devíti průzkumů, provedených v letech 2004 až 2010 ve Spojených státech, Spojeném království, Kanadě, Austrálii a Norsku. Podíl dospělých osob, které se přihlásily k bisexuální orientaci byl následující:[29]

stát rok název bisexuálové (%)
Austrálie 2005 Australian Longitudinal Study of Health and Relationships 0,7
Kanada 2005 Canadian Community Health Survey 0,8
Norsko 2010 Norwegian Living Conditions Survey[p 7] 0,5
Spojené království 2009–2010 UK Integrated Household Survey[p 8] 0,5
USA 2004–2005 National Epidemiological Survey on Alcohol and Related Conditions 0,7
USA 2006–2008 National Survey of Family Growth 2,3
USA 2008 General Social Survey 1,1
USA 2009 California Health Interview Survey 1,4
USA 2009 National Survey of Sexual Health and Behavior 3,1

Symboly hrdosti[editovat | editovat zdroj]

Hlavním symbolem bisexuální komunity je vlajka hrdosti bisexuálů či též vlajka bisexuální hrdosti.[32] Poprvé byla představena v prosinci 1998 a sestává ze tří barevných horizontálních pruhů. Horní pruh v purpurové barvě, tvořící asi dvě pětiny vlajky, odkazuje k homosexualitě. Spodní stejně široký pruh v barvě královské modři odkazuje k heterosexualitě. A prostřední levandulový kruh, tvořící zbývající pětinu vlajky, odkazuje k bisexualitě.[33]

Dalším symbolem, využívajícím stejné barevné schéma, jsou dva překrývající se trojúhelníky. Dva velké trojúhelníky barevně opět odkazují k homosexualitě a heterosexualitě, přičemž malý trojúhelník, vzniklý překryvem, odkazuje k bisexualitě. Řadě homosexuálů a bisexuálů však symbol tohoto tvaru vadil, neboť růžové trojúhelníkové nášivky byly za druhé světové války používány nacistickým Německem k označení homosexuálů v koncentračních táborech.[34] Z toho důvodu byl představen alternativní symbol v podobě dvou bisexuálních půlměsíců, které barevně přecházejí z růžové v modrou.[32] Mimo to jsou pro bisexualitu někdy používány různé kombinace genderových symbolů pro muže a ženu.[32]

Kromě těchto symbolů existuje Bisexuální den hrdosti (oficiálně Celebrate Bisexuality Day), který připadá na 23. září.[35] Poprvé byl slaven v roce 1999 a jeho ustavení bylo reakcí na častou marginalizaci bisexuální komunity a orientace.

Bisexualita v Česku[editovat | editovat zdroj]

Vládní analýza z roku 2007 uvádí, že v České republice fakticky není možné mluvit o existenci bisexuální komunity. Řada bisexuálních žen se integruje do lesbické komunity bez větší potřeby zdůrazňovat svoji odlišnost, tím spíše bisexuální muži, jejichž výskyt je mnohem menší. Nikdy v Česku nevznikla specializovaná organizace či sekce sdružující bisexuální ženy či muže.[36]

Osobnosti s bisexuální orientací[editovat | editovat zdroj]

Bisexuálně žila či se ke své orientaci v minulosti přihlásila celá řada osobností. Z herců se jedná například o Drew Barrymore,[37] Marlona Brando,[38] Joan Crawford,[39] Jamese Deana,[40] Marlene Dietrich,[41] Gretu Garbo,[41] Katharine Hepburn,[42] Judy Garland,[43] Angelinu Jolie[44] či Lindsay Lohan.[45] Z hudebníků třeba o Davida Bowieho,[38] Fergie,[46] Lady Gaga[47] nebo Keshu.[48] Z dalších umělců lze jmenovat kupříkladu výtvarníka Andyho Warhola,[38] dirigenta a skladatele Leonarda Bernsteina[49] a malířku Fridu Kahlo.[50] Mezi spisovateli se jednalo například o Williama S. Burroughse,[51] George Gordona Byrona,[52] Vitu Sackville-Westovou či Virginii Woolfovou.[53] Dále pak mimo jiné o vědce Alfreda Kinseyho[54] a módního návrháře Calvina Kleina.[55]

V České republice vešla v roce 1999 do povědomí veřejnosti kandidatura podnikatele Václava Fischera do Senátu. V předvolební kampani se objevily billboardy „Homosexuál v Senátu? Proč ne. Václav Fischer do Senátu. Čtyřprocentní menšina“ a Fischer v rozhovoru pro Mladou frontu DNES reagoval: „Moje orientace je bohatší. Můj život doprovodilo mnoho žen a také několik mužů a já jsem se tím nikdy netajil (…) Žít v pravdě je velmi důležité. A já bych to přál hodně lidem, dokonce i řadě politiků ve světě, kteří třeba s obdobným, řekněme neobvyklým bisexuálním zaměřením procházejí životem.“[56]

Bisexualita u zvířat[editovat | editovat zdroj]

Bisexuální chování bylo pozorováno u celé řady živočichů.[57] U savců šlo o mimo jiné o šimpanze bonobo (Pan paniscus), makaky červenolící (Macaca fuscata) a řadu zástupců čeledi delfínovití (Delphinidae) – například kosatky dravé (Orcinus orca), delfíny skákavé (Tursiops truncatus), delfíny dlouholebé (Stenella longirostris), plejtvákovce šedé (Eschrichtius robustus).[58][59] U ptactva bylo toto chování zaznamenáno u tučňáků Humboldtových (Spheniscus humboldti). Zjištěno bylo i u některých druhů ryb a ploštěnců (Platyhelminthes).[60]

U řady živočišných druhů dochází ke vzniku sexuálních a nesexuálních svazků mezi jedinci stejného pohlaví, kteří i v situacích, kdy mají možnost pářit se s jedincem opačného pohlaví, volí stejnopohlavní svazek. Mezi tyto druhy patří například gazely, antilopy, bizoni a tetřívek pelyňkový (Centrocercus urophasianus).[61]

V umění a kultuře[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Z literárního hlediska lze rozlišit díla, která se bisexualitou zabývají z odborného hlediska, literaturu faktu a beletrii.

Od roku 2000 vychází ve Spojených státech čtvrtletně recenzovaný časopis Journal of Bisexuality, který vydává American Institute of Bisexuality.[62]

Literaturu faktu zastupují například knihy o životě britské spisovatelky Vity Sackville-Westové, a to jak její autobiografie The Challenge (1922) nebo biografie Portrait of a Marriage (1973) sepsaná jejím synem Nigelem Nicolsonem.[53]

S již zmíněnou Sackville-Westovou měla vztah významná britská spisovatelka Virginia Woolfová, která v roce 1927 sepsala román Orlando, její partnerkou inspirovaný a jí věnovaný.[53] Jiným dílem Woolfové s bisexuální tématikou je román Paní Dallowayová (1925).[63] Mezi další autory lze zařadit například francouzskou spisovatelku Colette a její sérii novel s názvem Claudine (1900–1903)[64] nebo britského spisovatele D. H. Lawrence a jeho knihy Ženy milující (1920) a The Fox (1922).[65] Bisexuální motiv se objevil třeba v románu Goldfinger (1959) Iana Fleminga ze série o Jamesi Bondovi[66] nebo v detektivním románu Dívka, která si hrála s ohněm (2006) švédského spisovatele Stiega Larssona.[67]

Filmy a televizní seriály[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Tematika LGBT ve filmu a televizi.
Queerlion je speciální cena udělovaná tvůrcům filmů LGBT proudu na Benátském filmovém festivalu

Motivy bisexuality se objevily mimo jiné ve snímcích Kabaret (1972), Psí odpoledne (1975), Rocky Horror Picture Show (1975), Caravaggio (1986), Henry a June (1990), Základní instinkt (1992), Showgirls (1995), Kniha snů (1996), Hledám Amy (1997), Sametová extáze (1998), Líbat Jessicu Steinovou (2001), Frida (2002), Alexander Veliký (2004), Zkrocená hora (2005), Shortbus (2006) či Černá labuť (2010). V roce 2008 měl premiéru dokumentární film Bi the Way o bisexualitě mladých ve Spojených státech.[68]

Existuje množství filmových festivalů zaměřených na filmovou tvorbu s LGBT tématikou. Patří mezi ně třeba festival Side by Side v Petrohradu, Vancouver Queer Film Festival ve Vancouveru, In&Out v Nice či San Francisco Pride v San Franciscu. V České republice se od roku 2000 koná každoročně filmový festival Mezipatra.[69] Dále jsou udělovány zvláštní ceny za LGBT tvorbu na tradičních filmových festivalech, např. ceny Teddy Award na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu, Queerlion na Benátském filmovém festivalu nebo Queer Palm na Filmovém festivalu v Cannes.[70]

Bisexuální orientace se rovněž objevuje u řady postav v televizních seriálech. Patří mezi ně třeba Remy Hadley, známá pod přezdívkou Třináctka, v seriálu Dr. House,[71] Alex Kelly v seriálu O.C. (obě postavy ztvárnila Olivia Wilde),[72] Callie Torresová v seriálu Chirurgové[73] či Angela Montenegro v seriálu Sběratelé kostí.[74] Z dalších seriálů jde například o Dívka odjinud, Torchwood nebo Hollyoaks.[75]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Průzkum proběhl na vzorku 5300 mužů a 5940 žen.[5]
  2. Kritika se týkala voleného vzorku respondentů, který nebyl náhodný. Tvořili jej běloši, pocházející jak z městských, tak venkovských oblastí, kteří reprezentovali různé skupiny obyvatel s ohledem na věk, rodinný stav, povolání, vzdělání či náboženské vyznání. Mezi určitými skupinami obyvatel však existoval značný nepoměr oproti jejich skutečnému zastoupení v americké populaci. Zatímco ve městech žijící protestanté a lidé s vyšším vzděláním byli zastoupeni výrazně více, výrazně nižší zastoupení měli staří, venkované a lidé s nižším vzděláním. Afroameričané a další etnické a rasové menšiny byly vynechány úplně.[7] Výrazné zastoupení měli i současní či bývalí vězni (25 %) a mužští prostituti.[8] Psycholog Abraham Maslow výzkumu dále vytýkal, že Kinsey nepočítal se zkreslením způsobeným tím, že získané údaje pocházely pouze od lidí, kteří měli zájem se výzkumu účastnit.[9]
  3. Průzkum proběhl na vzorku 7200 mužů a více než 3000 žen. Heterosexuální orientaci přiznalo 85 % mužů a 79 % žen, homosexuální 11 % mužů a 8 % žen a bisexuální 4 % mužů a 13 % žen.[27]
  4. Průzkum proběhl na vzorku 2765 osob. Heterosexuální orientaci přiznalo 91 % mužů a 95 % žen, homosexuální 4 % mužů a 2 % žen a bisexuální 5 % mužů a 3 % žen.[27]
  5. Průzkum proběhl na vzorku 3159 osob.[27]
  6. Průzkum proběhl na vzorku 12 571 mužů a žen. Jednou z pokládaných otázek bylo: „Považujete se za osobu heterosexuální, homosexuální, bisexuální či jinak orientovanou?“. V rámci věkové skupiny 18 až 44 let se za heterosexuální považovalo 90 % mužů a 90 % žen, za homosexuální 2,3 % mužů a 1,3 % žen, za bisexuální 1,8 % mužů a 2,8 % žen, a za jinak orientované 3,9 % mužů a 3,8 % žen.[28]
  7. Průzkum proběhl na vzorku 6238 osob. V rámci věkové skupiny 16 let a starší označilo 98,6 % respondentů svoji orientaci jako heterosexuální, 0,7 % jako homosexuální, 0,5 % jako bisexuální a 0,3 % si nebylo svojí orientací jisto.[30]
  8. Průzkum proběhl na vzorku 238 206 osob. V rámci věkové skupiny 16 let a starší označilo 94,2 % respondentů svoji orientaci jako heterosexuální, 0,9 % jako homosexuální, 0,5 % jako bisexuální, 0,5 % volilo jinou orientaci, 3,2 % nevědělo nebo odmítlo odpovědět a 0,6 % neodpovědělo.[31]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bisexuality na anglické Wikipedii.

  1. DAVIDSON, Arnold Ira. The Emergence of Sexuality: Historical Epistemology and the Formation of Concepts. Cambridge (Massachusetts) : Harvard University Press, 2004. 272 s. Dostupné online. ISBN 0-674-00459-0. S. 17. (anglicky) 
  2. Sigmund Freud: Tři pojednání k teorii sexuality In: Spisy z let 1904–1905, Psychoanalytické nakladatelství J. Kocourek, Praha 2000, str. 33 an.
  3. ANGELIDES, Steven. A History of Bisexuality. Chicago : University of Chicago Press, 2001. 281 s. Dostupné online. ISBN 978-0226020907. S. 77–78. (anglicky) 
  4. a b BEEMYN, Brett Genny. Bisexuality [online]. glbtq.com, [cit. 2013-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b The Oxford Encyclopedia of Women in World History. Příprava vydání Bonnie G. Smith. Svazek 4. Oxford : Oxford University Press, 2008. 2752 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-514890-9. S. 22. (anglicky) 
  6. CARLTON, Lidia. Health and Wellness for Life. Champaign : Human Kinetics, 2009. 491 s. Dostupné online. ISBN 0-7360-6850-3. Kapitola Intimacy and Sexuality, s. 211. (anglicky) 
  7. CROOKS, Robert; BAUR, Karla. Our Sexuality. Belmont : Cengage Learning, 2010. 704 s. Dostupné online. ISBN 0-495-81179-3. S. 35. (anglicky) 
  8. HOLLAND, Erik. The Nature of Homosexuality: Vindication for Homosexual Activists and the Religious Right. Lincoln : iUniverse, 2004. 740 s. Dostupné online. ISBN 0-595-30508-3. S. 114. (anglicky) 
  9. MASLOW, A. H.; SAKODA, J. Volunteer-error in the Kinsey study. Journal of Abnormal Psychology. duben 1952, roč. 47, čís. 2, s. 259-262. DOI:10.1037/h0054411. (anglicky) 
  10. WEISS, Petr, a kol. Sexuologie. Praha : Grada, 2010. 744 s. ISBN 978-80-247-2492-8. S. 4.  
  11. a b UDIS-KESSLER, Amanda. Closer to Home: Bisexuality & Feminism. Příprava vydání Elizabeth Reba Weise. Seattle : Seal Press, 1992. 320 s. ISBN 978-1878067173. Kapitola Apendix: notes on the Kinsey Scale and other measures of sexuality. (anglicky) 
  12. a b CARROLL, Janell L. Sexuality Now: Embracing Diversity. 4. vyd. Belmont : Cengage Learning, 2011. 672 s. Dostupné online. ISBN 978-1-111-84128-7. S. 271. (anglicky) 
  13. FIRESTEIN, Beth A. Bisexuality: The Psychology and Politics of an Invisible Minority. Thousand Oaks : Sage Publications, 1996. 329 s. ISBN 0803972733. S. 270. (anglicky) 
  14. ROTHBLUM, Esther D. Sexual Orientation and Sex in Women's Lives: Conceptual and Methodological Issues. Journal of Social Issues. 2000, roč. 56, čís. 2, s. 193–204. Dostupné online. DOI:10.1111/0022-4537.00160. (anglicky) 
  15. RUST, Paula. Psychological Perspectives on Lesbian, Gay, and Bisexual Experiences. Příprava vydání Linda Garnets, Douglas C. Kimmel. 2. vyd. New York : Columbia University Press, 2003. 815 s. Dále jen: Psychological Perspectives on Lesbian, Gay, and Bisexual Experiences. Dostupné online. ISBN 0-231-12413-9. Kapitola Finding a Sexual identity Community: Therapeutic Implications and Cultural Assumptions in Scientific Models of Comming Out, s. 227–269. (anglicky) 
  16. Sexuologie (nejen) pro lékaře. S. 121.
  17. KOUCKÁ, Pavla. Existuje bisexualita?. Psychologie dnes. 2006, roč. 12, čís. 7/8, s. 29. Dostupné online. ISSN 1212-9607.  
  18. UZEL, Radim. Bisexualita jako mýtus [online]. Novinky.cz, 2007-08-01, [cit. 2013-08-09]. Dostupné online.  
  19. a b STEIN, Edward. The Mismeasure of Desire: The Science, Theory, and Ethics of Sexual Orientation. Oxford : Oxford University Press, 2001. 400 s. Dostupné online. ISBN 0-19-509995-8. S. 52–53. (anglicky) 
  20. Psychological Perspectives on Lesbian, Gay, and Bisexual Experiences. Kapitola Bisexual Identities. S. 86–129.
  21. RODRÍGUEZ RUST, Paula C. Bisexuality: A Contemporary Paradox for Women. Journal of Social Issues. 2000, roč. 56, čís. 2, s. 205–221. DOI:10.1111/0022-4537.00161. (anglicky) 
  22. Psychological Perspectives on Lesbian, Gay, and Bisexual Experiences. S. 4.
  23. a b DWORKIN, Sari H. Handbook of Psychology and Sexual Orientation. Příprava vydání Charlotte J. Patterson, Anthony R. D'Augelli. Oxford : Oxford University Press, 2012. 392 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-976521-8. Kapitola Bisexual Identities, s. 31–33. (anglicky) 
  24. Weiss, Petr; Zvěřina, Jaroslav: Sexuální chování v ČR – situace a trendy. Brno: Portál, 2001.
  25. ZVĚŘINA, Jaroslav. Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno : CERM, 2003. 287 s. Dále jen: Sexuologie (nejen) pro lékaře. ISBN 80-7204-264-5. S. 14.  
  26. Alfred Kinsey's 1948 and 1953 Studies: Bisexuality [online]. The Kinsey Institute for Research in Sex, Gender, and Reproduction at Indiana University, [cit. 2013-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. a b c d e f g KAUTH, Michael R. True Nature: A Theory of Sexual Attraction. New York : Springer, 2000. 205 s. Dostupné online. ISBN 0-306-46390-3. S. 33. (anglicky) 
  28. a b MOSHER, William D.; CHANDRA, Anjani; JONES, Jo. Sexual Behavior and Selected Health Measures: Men and Women 15–44 Years of Age, United States, 2002. Advance Data From Vital and Health Statistics. 2005-09-15, čís. 362, s. 3. Dostupné online. (anglicky) 
  29. GATES, Gary J. How many people are lesbian, gay, bisexual, and transgender? [online]. The Williams Institute, 2011-04, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. GULLØY, Elisabeth; NORMANN, Tor Morten. Sexual identity and living conditions: Evaluation of the relevance of living conditions and data collection. Statistics Norway. 2010, čís. 38, s. 8. Dostupné online. ISSN 0806-2056. (anglicky) 
  31. New ONS Integrated Household Survey: Experimental Statistics [online]. Office for National Statistics, 2011-03-31, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. a b c SZYMANSKI, Mike. Bisexuality 101: What are bisexual symbo [online]. Examiner.com, 2009-09-03, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. MONSEF, Darius A. Color Inspirations: More than 3,000 Innovative Palettes from the Colourlovers.Com Community. Cincinnati : HOW Books, 2011. 256 s. Dostupné online. ISBN 978-1600619458. S. 11. (anglicky) 
  34. KOYMASKY; KOYMASKY, Andrej. Gay Symbols: Other Miscellaneous Symbols [online]. The Lounge, 2009-04-07, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. LAMBERT, Sheela. Celebrate Bisexuality Day: events around the world in 2009 [online]. Examiner.com, 2009-09-20, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. Pracovní skupina pro otázky sexuálních menšin ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamily Stehlíkové. Analýza situace lesbické, gay, bisexuální a transgender menšiny v ČR. Praha : Úřad vlády České republiky, 2007. Dostupné online. ISBN 978-80-87041-33-8. S. 11-12.  
  37. Drew Barrymore is bisexual [online]. Hindustan Times, 2003-07-18, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. a b c NEWITZ, Annalee; SANDELL, Jillian. Bad Subjects: Political Education for Everyday Life. New York : NYU Press, NYU Press. 254 s. Dostupné online. ISBN 0-8147-5792-8. Kapitola Bisexuality and How to Use It, s. 90. (anglicky) 
  39. QUIRK, Lawrence J. Joan Crawford: The Essential Biography. Lexington (Kentucky) : University of Kentucky Press, 2002. 294 s. Dostupné online. ISBN 0-8131-2254-6. S. 173. (anglicky) 
  40. HOWLETT, John. James Dean: A Biography. New York : Plexus, 2005. 192 s. ISBN 978-0859653633. (anglicky) 
  41. a b LANGLEY, William. Ladies who lie together… [online]. The Telegraph, 2001-01-09, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online.  
  42. CURTIS, James. Spencer Tracy: A Biography. London : Hutchinson, 2011. 1024 s. ISBN 0-09-178524-3. S. 881. (anglicky) 
  43. STERN, Keith. Queers in History: The Comprehensive Encyclopedia of Historical Gays, Lesbians, Bisexuals, and Transgenders. Dallas : BenBella Books, 2009. 608 s. Dostupné online. ISBN 978-1933771-87-8. S. 180. (anglicky) 
  44. SILVERMAN, Stephen. Angelina Jolie Airs Colorful Past on TV [online]. The People, 2003-07-09, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. HEYMAN, Marshall. Lindsay Lohan: Myth vs. Reality [online]. Harper's Bazaar, 2008-11-10, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. Black Eyed Peas' Fergie admits she's bisexual [online]. The Telegraph, 2009-05-18, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. SZYMANSKI, Mike. Lady Gaga admits her hit song 'Poker Face' is about her bisexuality [online]. Examiner.com, 2009-04-17, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. YOUYOUNG, Lee. Ke$ha Bisexual: Pop Star Says She Doesn't 'Love Just Men' [online]. The Huffington Post, 2013-01-02, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. EVENSEN LAZO, Caroline. Leonard Bernstein: In Love with Music. Minneapolis : Twenty-First Century Books, 2002. 128 s. Dostupné online. ISBN 0-8225-0072-8. S. 95. (anglicky) 
  50. Kahlo, Frida (1907-1954) [online]. glbtq, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. MASLIN, Janet. A Documentary on William Burroughs [online]. The New York Times, 1983-10-08, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. Byron, George Gordon, Lord (1788-1824) [online]. glbtq, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. a b c VYKOUPIL, Libor. Ecce Homo – Vita Sackville-West, britská básnířka [online]. Český rozhlas, 2012-03-09, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online.  
  54. DUBERMAN, Martin. Kinsey's Urethra [online]. The Kinsey Institute, 1997-11-03, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. What We Learned From Calvin Klein's ‘Vanity Fair’ Profile [online]. TheCut, 2008-03-10, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online.  
  56. KUBÍK, Jiří; CHOCHOLA, Jaromír. To, že nikomu nevadím, je bezvadná věc, říká Václav Fischer [online]. Mladá fronta DNES, 1999-09-01, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online.  
  57. DRISCOLL, Emily V. Bisexual Species: Unorthodox Sex in the Animal Kingdom [online]. Scientific American, 2008-07-10, [cit. 2013-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. BAGEMIHL, Bruce. Biological Exuberance: Animal Homosexuality and Natural Diversity. London : Profile Books, 1999. 751 s. ISBN 1-86197-182-6. (anglicky) 
  59. ROUGHGARDEN, Joan. Evolution's Rainbow: Diversity, Gender, and Sexuality in Nature and People. Berkeley : University of California Press, 2004. 474 s. Dostupné online. ISBN 0-520-24073-1. S. 141–148. (anglicky) 
  60. DIAMOND, Milton. Bisexualities – The Ideology and Practice of Sexual Contact with both Men and Women. Příprava vydání Erwin J. Haeberle, Rolf Gindorf. New York : Continuum, 1998. 288 s. Dostupné online. ISBN 978-0826409232. Kapitola Bisexuality: A Biological Perspective, s. 53–80. (anglicky) 
  61. BIDSTRUP, Scott. The Natural "Crime Against Nature": A Brief Survey of Homosexual Behaviors In Animals [online]. Bidstrup.com, 2000, [cit. 2013-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. Journal of Bisexuality: Aims & scope [online]. Taylor & Francis Online, [cit. 2013-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. MARSHALL, Nowell. Romanticism, Gender, and Violence: Blake to George Sodini. Lanham : Bucknell University Press, 2013. 224 s. Dostupné online. ISBN 978-1-61148-466-3. Kapitola Refusing Butler's Binary: Bisexuality and Performative Melancholia in Mrs. Dalloway, s. 160–162. (anglicky) 
  64. Colette (1873–1954) [online]. glbtq, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. Lawrence, D. H. (1885–1930) [online]. qlbtq, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. BLACK, Jeremy. The Politics of James Bond: From Fleming's Novels to the Big Screen. Westport : Greenwood, 2005. 227 s. Dostupné online. ISBN 0-8032-6240-X. S. 38. (anglicky) 
  67. PEELE, Stanton. The World's – and My – Love Affair with Lisbeth Salander [online]. Psychology Today, 2001-12-16, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. NEWMAN, Andy. What Women Want (Maybe) [online]. The New York Times, 2008-06-12, [cit. 2013-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. WILLOUGHBY, Ian. 11th Mezipatra queer film festival opens in Czech capital [online]. Český rozhlas, 2010-11-11, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. Cannes' first 'Queer Palm' to US director Gregg Araki [online]. The Independent, 2010-05-22, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. PERPER, Joshua A.; CINA, Stephen J. When Doctors Kill: Who, Why, and How. New York : Springer, 2010. 269 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4419-1368-5. S. 198. (anglicky) 
  72. 'O.C.' stringing out lesbian story line [online]. Pittsburgh Post-Gazette, 2005-02-09, [cit. 2013-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. LAMBERT, Sheela. Bisexuality is back on Grey’s Anatomy [online]. Examiner.com, 2010-11-29, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. WARN, Sarah. "Bones" Digs Up Angela’s Ex-Girlfriend for the Fourth Season [online]. AfterEllen.com, 2009-07-29, [cit. 2013-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. SZYMANSKI, Mike. Captain Jack of 'Torchwood' will still be bisexual [online]. Examiner.com, 2010-08-11, [cit. 2013-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Monografie

  • ALLEN, Louise. Bisexual Imaginary: Representation, Identity, and Desire. London : Continuum, 1997. 216 s. Dostupné online. ISBN 978-0304337453. (anglicky) 
  • ANGELIDES, Steven. A History of Bisexuality. Chicago : University of Chicago Press, 2001. 281 s. Dostupné online. ISBN 978-0226020907. (anglicky) 
  • BASS, Ellen; KAUFMAN, Kate. Láska je láska: knižka pre lesbickú, gejskú a bisexuálnu mládež. Bratislava : Aspekt, 2003. 272 s. ISBN 80-85549-40-9. (slovensky) 
  • BRYANT, Wayne M. Bisexual Characters in Film: From Anaïs to Zee. New York : Harrington Park Press, 1997. 186 s. ISBN 078900142X. (anglicky) 
  • BURLESON, William. Bi America: Myths, Truths, and Struggles of an Invisible Community. New York : Routledge, 2005. 294 s. ISBN 978-1560234791. (anglicky) 
  • CANTARELLA, Eva. Bisexuality in the Ancient World. New Haven : Yale University Press, 1992. 284 s. ISBN 0300048440. (anglicky) 
  • ELLIS, Sonja J.; PEEL, Elizabeth. Lesbian, Gay, Bisexual, Trans and Queer Psychology: An Introduction. Cambridge : Cambridge University Press, 2010. 328 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-87666-7. (anglicky) 
  • FIRESTEIN, Beth A. Bisexuality: The Psychology and Politics of an Invisible Minority. Thousand Oaks : Sage Publications, 1996. 329 s. ISBN 0803972733. (anglicky) 
  • GALUPO, M. Paz. Bisexuality and Same-Sex Marriage. Binghamton : Haworth Press, 2007. 224 s. ISBN 978-1560237761. (anglicky) 
  • GARBER, Marjorie. Bisexuality and the Eroticism of Everyday Life. New York : Routledge, 2000. 624 s. Dostupné online. ISBN 978-0415926614. (anglicky) 
  • GEORGE, Sue. Women and Bisexuality. London : Scarlet Press, 1993. 245 s. ISBN 978-1857270716. (anglicky) 
  • KLEIN, Fred. The Bisexual Option. 2. vyd. New York : Haworth Press, 1993. 215 s. ISBN 978-1560230335. (anglicky) 
  • KRISTAL, Nicole; SZYMANSKI, Mike. The Bisexual's Guide to the Universe: Quips, Tips, and Lists for Those Who Go Both Ways. Los Angeles : Alyson Books, 2006. 224 s. ISBN 978-1555836504. (anglicky) 
  • MACINNES, Colin. Loving them both: A study of bisexuality and bisexuals. London : Martin Brian & O'Keeffe, 1973. 55 s. ISBN 978-0856161704. (anglicky) 
  • ROSE, Sharon; STEVENS, Cris. Bisexual Horizons: Politics, Histories and Lives. London : Lawrence & Wishart, 1996. 324 s. ISBN 0853158312. (anglicky) 
  • RUST, Paula. Bisexuality and the Challenge to Lesbian Politics: Sex, Loyalty, and Revolution. New York : NYU Press, 2012. 387 s. Dostupné online. ISBN 0-8147-7444-X. (anglicky) 
  • SAN FILIPPO, Maria. The B Word: Bisexuality in Contemporary Film and Television. Bloomington : Indiana University Press, 2013. 294 s. Dostupné online. ISBN 978-0-253-00879-4. (anglicky) 
  • STEKEL, Wilhelm. Bi-Sexual Love. Boston : R.G. Badger, 1922. 359 s. Dostupné online. (anglicky) 
  • STORR, Merl. Bisexuality: A Critical Reader. London : Routledge, 1999. 230 s. ISBN 978-0415166591. (anglicky) 
  • TUCKER, Naomi. Bisexual Politics: Theories, Queries, and Visions. New York : Haworth Press, 1995. 358 s. ISBN 978-1560238690. (anglicky) 
  • WEINBERG, Martin S.; WILLIAMS, Colin J.; PRYOR, Douglas W. Dual Attraction: Understanding Bisexuality. Oxford : Oxford University Press, 1995. 448 s. Dostupné online. ISBN 0-19-508482-9. (anglicky) 

Odborné články

Absolventské práce

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Bisexuality ve Wikimedia Commons