Wilhelm Stekel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wilhelm Stekel.

Wilhelm Stekel (18. března 186825. června 1940) byl rakouský psycholog a psychoanalytik, jeden z prvních spolupracovníků Sigmunda Freuda, jehož však Freud později zapudil (podobně jako C. G. Junga, Alfreda Adlera, Otto Ranka, či Sándora Ferencziho).

Narodil se v Bukovině (dnešní území Ukrajiny). Jeho první psychoanalýzou ovlivněné texty se týkaly tématu onanie. Nejznámějším se stal však svou prací o výkladu snů (Die Sprache des Traumes. Eine Darstellung der Symbolik und Deutung des Traumes in ihren Beziehungen zur kranken und gesunden Seele für Ärzte und Psychologen), kterou Freud citoval i v pozdějších vydáních vlastního Výkladu snů.

Posléze se věnoval též tématu psychicky podmíněné impotence a frigidity, kleptomanie, pyromanie či fetišismu (hovořil o tzv. normálním fetišismu, kdy fetiš je přemostěním k objektu lásky, oproti patologickému fetišismu, kdy fetiš objekt lásky nahrazuje).

Freud Stekela zapudil především za jeho názor, že "každá úzkost je v jádru úzkostí ze smrti".

Stekel spáchal roku 1940 sebevraždu, poté co uprchl z nacisty obsazeného Rakouska do Londýna a zřejmě se s faktem emigrace nevypořádal.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

BOS, Jaap, GROENENDIJK, Leendert: The Self-Marginalization of Wilhlem Stekel, New York, Springer 2006. ISBN: 978-0-387-32699-3