Erik Erikson

Erik Erikson

Erik Homburger Erikson (15. června 1902, Frankfurt nad Mohanem - 12. května 1994 Harwich, Massachusetts, USA) byl německý psycholog židovského původu, který je pokládán za stoupence neofreudismu. Jednalo se o německo-amerického psychoanalytika a zastupce psychoanalytické ichpsychologie. Proslavil se především epigenetickým diagramem. Byl 12. nejcitovanějším psychologem ve 20. století.

Život

Narodil se jako dítě židovské matky, jako důsledek jejího mimomanželského vztahu.První tři roky vyrůstal ve Franfurktu nad Mohanem se svou matkou Karlou Abrahamsenovou. V roce 1905 se jeho maminka vdala za židovského dětského lékaře Theodora Homburgra, který se o něj postaral. Jeho rodina se přestěhovala do Karlsruhe. Zde navštěvoval po škole uměleckou akademii, cestoval po celé Evropě a ve Vídni se seznámil s Annou Freudovou. Díky tomu se v něm probudil zájem o psychoanalýzu. Zanechal malování, začal studovat analýzu a stal se z něj psychoanalytik. Ve Vídni poznal svoji budoucí manželku, kanadskou učitelku tance, Joanu Sersonovou. Potom, co se v roce 1933 v Německu ujali moci národní socialisté, emigroval z Vídně přes Kodaň do Spojených států amerických a v roce 1939 se stal americkým občanem. V USA absolvoval profesorské studium vývojové psychologie na elitních univerzitách Berkley a Harvard. Zde rozvinul a zveřejnil svůj slavný psychosociální epigenetický diagram, rozšířený Freudův model psychosexuálního vývoje, vývoj člověka od narození až do smrti je v něm rozdělen do osmi fází. V každé této fázi vývojového modelu přijde specifická vývojová krize, jejímž řešením je další postup ve vývoji. Eriksonův klíčový koncept k pochopení lidské psychiky je identita, především identita vlastního já. Vedle dětské a vývojové psychologie se on zabýval také etologií a napsal psychoanalyticky orientovanou biografii Martina Luthera a Gandhího, mimo jiné ve spojení s pojmem generativita (7. stupeň jeho epigenetického diagramu). Za biografii Mahatmi Gandiho obdržel v roce 1970 Pulitzerovu cenu. Vývojová psychologie Arne Stiksrudové obsahuje další výzkumy, které se vztahují k Eriksonově práci.

Vývoj osobnosti podle E. Eriksona

Vývoj osobnosti je pod něj vázán na biologické, společenské, kulturní a historické faktory ovlivňující vývoj dítěte. Na každém stupni vývoje se musí jedinec vyřešit základní psychologický rozpor. Po jeho vyřešení získává ctnost a pokračuje v rozvoji osobnosti.

Etapy lidského života dle Eriksona

1. 0-1 rok díky péči matky získává dítě základní pocit důvěry v životě, ctností získanou v tomto období je naděje
2. 1-3 roky rozpor mezi pocitem autonomie a studu v závislosti na požadavcích okolí
3. 3-6 let (předškolní věk) konflikt mezi vlastní iniciativou a pocity viny, vyvíjí se svědomí
4. 6-12 let člověk konflikt mezi snaživostí v práci a pocitem méněcennosti „vstup do života“ ctností je kompetence
5. 12-19 let (věk dospívání) hledání vlastní identity v konfliktu s nejistotou ohledně své role mezi lidmi, ctností je věrnost
6. 19-25 let (mladá dospělost) jedinec je připraven splynout s druhou osobou objevuje hranice své intimity, ctností je láska
7. 25-50 let (dospělost) pocit generavity (touha tvořit) se dostává do konfliktu s pocitem osobní stagnace, ctností je schopnost pečovat o někoho nebo něco
8. od 50 let (pozdní dospělost, stáří) pocit osobní integrity (vyrovnanosti) která se projeví přijetím vlastního života je v konfliktu s pocitem zoufalství a strachu ze smrti, ctností je moudrost.

Díla (výběr)

• Einsicht und Verantwortung; Frankfurt a. M. (1964) 1971
• Identität und Lebenszyklus. Drei Aufsätze; Frankfurt a. M. 1966; 2. Aufl. 1973
• Der junge Mann Luther. Eine psychoanalytische und historische Studie. 1975.
• Gandhis Wahrheit. Über die Ursprünge der militanten Gewaltlosigkeit. 1978.
• Jugend und Krise; Stuttgart 1980
• Der vollständige Lebenszyklus; Frankfurt a. M. 1988; 2. Aufl. 1992
• Childhood and Society; New York 1950; deutsch Kindheit und Gesellschaft; Zürich 1957

Externí odkazy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erik Erikson na německé Wikipedii.