Erik Erikson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Erik Erikson
Rodné jméno Erik Homburger Erikson
Narození 15. června 1902
Frankfurt nad Mohanem, Německé císařství
Úmrtí 12. května 1994 (ve věku 91 let)
Harwich, Massachusetts, Spojené státy americké
Občanství Německo a Spojené státy americké
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Erik Homburger Erikson (15. června 1902, Frankfurt nad Mohanem - 12. května 1994 Harwich, Massachusetts, USA) byl německý psycholog židovského původu, který je pokládán za stoupence neofreudismu. Jednalo se o německo-amerického psychoanalytika a zástupce psychoanalytické ichpsychologie. Proslavil se především epigenetickým diagramem. Byl 12. nejcitovanějším psychologem ve 20. století.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako dítě židovské matky, jako důsledek jejího mimomanželského vztahu.První tři roky vyrůstal ve Frankfurtu nad Mohanem se svou matkou Karlou Abrahamsenovou. V roce 1905 se jeho maminka vdala za židovského dětského lékaře Theodora Homburgra, který se o něj postaral. Jeho rodina se přestěhovala do Karlsruhe. Zde navštěvoval po škole uměleckou akademii, cestoval po celé Evropě a ve Vídni se seznámil s Annou Freudovou. Díky tomu se v něm probudil zájem o psychoanalýzu. Zanechal malování, začal studovat analýzu a stal se z něj psychoanalytik. Ve Vídni poznal svoji budoucí manželku, kanadskou učitelku tance, Joanu Sersonovou. Potom, co se v roce 1933 v Německu ujali moci národní socialisté, emigroval z Vídně přes Kodaň do Spojených států amerických a v roce 1939 se stal americkým občanem. V USA absolvoval profesorské studium vývojové psychologie na elitních univerzitách Berkley a Harvard. Zde rozvinul a zveřejnil svůj slavný psychosociální epigenetický diagram, rozšířený Freudův model psychosexuálního vývoje, vývoj člověka od narození až do smrti je v něm rozdělen do osmi fází. V každé této fázi vývojového modelu přijde specifická vývojová krize, jejímž řešením je další postup ve vývoji. Eriksonův klíčový koncept k pochopení lidské psychiky je identita, především identita vlastního já. Vedle dětské a vývojové psychologie se on zabýval také etologií a napsal psychoanalyticky orientovanou biografii Martina Luthera a Gandhího, mimo jiné ve spojení s pojmem generativita (7. stupeň jeho epigenetického diagramu). Za biografii Mahatmi Gandiho obdržel v roce 1970 Pulitzerovu cenu. Vývojová psychologie Arne Stiksrudové obsahuje další výzkumy, které se vztahují k Eriksonově práci.

Vývoj osobnosti podle E. Eriksona[editovat | editovat zdroj]

Vývoj osobnosti je podle Eriksona vázán na biologické, společenské, kulturní a historické faktory ovlivňující vývoj člověka. Na každém stupni vývoje musí jedinec vyřešit základní psychologický rozpor. Po jeho vyřešení získává ctnost a pokračuje v rozvoji osobnosti.

Etapy lidského života dle Eriksona[editovat | editovat zdroj]

Etapy lidského života dle Eriksona
  1. 0-1 rok díky péči matky získává dítě základní pocit důvěry v životě, ctností získanou v tomto období je naděje
  2. 1-3 roky rozpor mezi pocitem autonomie a studu v závislosti na požadavcích okolí, rozvíjenou ctností je vůle
  3. 3-6 let (předškolní věk) konflikt mezi vlastní iniciativou a pocity viny, vyvíjí se svědomí
  4. 6-12 let člověk konflikt mezi snaživostí v práci a pocitem méněcennosti „vstup do života“ ctností je kompetence
  5. 12-19 let (věk dospívání) hledání vlastní identity v konfliktu s nejistotou ohledně své role mezi lidmi, ctností je věrnost
  6. 19-25 let (mladá dospělost) jedinec je připraven splynout s druhou osobou objevuje hranice své intimity, ctností je láska
  7. 25-50 let (dospělost) pocit generavity (touha tvořit) se dostává do konfliktu s pocitem osobní stagnace, ctností je schopnost pečovat o někoho nebo něco
  8. od 50 let (pozdní dospělost, stáří) pocit osobní integrity (vyrovnanosti), která se projeví přijetím vlastního života je v konfliktu s pocitem zoufalství a strachu ze smrti, ctností je moudrost.
Přibližný věk Rozvíjená ctnost Konflikt Významný vztah Existenciální otázka Příklad
0–2 roky naděje důvěra vs. nedůvěra matka Mohu důvěřovat světu? krmení, opuštění
2–4 roky vůle samostatnost vs. stud a nejistota rodiče Je v pořádku jaký jsem? chození na nočník, obléknutí se
4–5 let účel iniciativa vs. vina rodina Je v pořádku to, co dělám? poznávání, používání nástrojů, tvorba
5–12 let schopnost činorodost vs. pasivita sousedství, škola Mohu být přínosem ve světě lidí a věcí? škola, koníčky, sporty
13–19 let věrnost sebeuvědomění vs. zmatení rolí vrstevníci, vzory Kdo jsem? Čím mohu být? sociální vztahy
20–39 let láska intimita vs. izolace partneři, přátelé Mohu milovat? romantické vztahy
40–64 let péče rozvoj vs. stagnace domov, pracoviště Mohu se ohlédnout za životem? práce, partnerství
65-smrt moudrost vyrovnanost vs. zoufalství lidstvo, moji blízcí Bylo v pořádku jaký jsem byl? reflexe života

Díla (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Einsicht und Verantwortung; Frankfurt a. M. (1964) 1971
  • Identität und Lebenszyklus. Drei Aufsätze; Frankfurt a. M. 1966; 2. Aufl. 1973
  • Der junge Mann Luther. Eine psychoanalytische und historische Studie. 1975.
  • Gandhis Wahrheit. Über die Ursprünge der militanten Gewaltlosigkeit. 1978.
  • Jugend und Krise; Stuttgart 1980
  • Der vollständige Lebenszyklus; Frankfurt a. M. 1988; 2. Aufl. 1992
  • Childhood and Society; New York 1950; deutsch Kindheit und Gesellschaft; Zürich 1957

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erik Erikson na německé Wikipedii.

  1. Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]