Incest

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Incest (z latinského incestus – nečistý, hříšný) je sexuální aktivita mezi blízkými příbuznými. Incest je a byl v naprosté většině současných i historických kultur považován za tabu a zakázán. Naopak u přírodně (prvobytně pospolně) žijících kmenů je incest poměrně častou praktikou, která je však i tu často společensky upravována a regulována. U našich biologických předchůdců šlo - a u většiny primátů jde - o běžný a přirozený jev (zde je však na místě užívat spíše výrazu inbreeding). Přesná definice tohoto termínu je však v různých kulturách různá, protože se liší i definice výrazů „sexuální aktivita“ a „blízký příbuzný“. V některých kulturách se blízký příbuzný definuje jen porodem, v jiných se mezi blízké příbuzné považuje i dítě adoptované nebo získané sňatkem, podle šaríe i osoba kojená stejnou ženou.

K incestu může dojít jak mezi sourozenci, tak mezi rodičem a jeho potomkem. Může se udát mezi osobami různého i stejného pohlaví.

Ve většině národů západní civilizace a v jimi kolonizovaných národech je poměr mezi blízkými pokrevními příbuznými zločinem, i když i zde se definice blízkosti mění. V některých, jako například v Česku, jde o závažný žalovatelný trestný čin, v jiných je to jen přečin a někde je incest zcela legální (např. Francie, Španělsko, Argentina).

Incest v Bibli[editovat | editovat zdroj]

První písemně dochovaná zpráva o incestu pochází z Bible, konkrétně z Genesis ze Starého zákona. Lot, bratr Abraháma se svými dvěma dcerami a manželkou utíkají ze semeniště hříchu ze Sodomy. Manželka doplatí na svoji zvědavost, když se ohlédne k hořící Sodomě a promění se v solný sloup. Lot tak zůstává s dcerami opuštěn. Ukryjí se v jeskyni a v tu chvíli nastává problém. Myslí si, že jsou poslední na světě a nemají muže, se kterým by zajistili budoucnost lidstva. Dcery proto otce opijí do němoty a obě se s ním postupně milují.

Incest v přírodě[editovat | editovat zdroj]

Vědecký termín pro incest mezi zvířaty je inbreeding. Tento výraz v sobě na rozdíl od výrazu „incest“ nezahrnuje kriminální význam.

Důsledkem inbreedingu je zvýšením četnosti homozygotů v populaci. Inbreeding může mít v závislosti na velikosti populace a počtu generací, v nichž k němu dochází, buď dobrý, nebo špatný vliv.

V přírodě mají zvířata odpor nebo naopak se přiklánějí k inbreedingu podle místních podmínek a okolností a podle evolučních trendů. U některých druhů (nejznámějšími jsou šimpanzi bonobo), je pohlavní styk, a to i mezi blízkými příbuznými, velmi častým jevem, prostředkem k usmíření nebo jen pozdravu. Inbreeding mezi příslušníky jedné rodiny, včetně rodičů a jejich dětí, je celkem běžný jev. Nebyl zaznamenán jen mezi matkou a nedospělým synem.[zdroj?]

Vzorce rodičovského chování spolu s hierarchickou strukturou skupin jedinců mnoha druhů efektivně inbreedingu zabraňují. Potomci samci například opouštějí matku zhruba ve stejné době, kdy dosahují pohlavní dospělosti.

Inbreeding se využívá při šlechtění nových plemen a odrůd k upevnění požadovaných znaků v populaci.

Incest v českém právu[editovat | editovat zdroj]

Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. v ustanovení § 188 hovoří o souloži mezi příbuzným v pokolení přímém (tj. děti, vnuci a vnučky, rodiče a prarodiče) nebo se sourozencem, kterou trestá trestem odnětí svobody až na tři roky.[1]

Samotný pojem incest ovšem náš právní řád neužívá. Podle výše zmíněného ustanovení trestního zákoníku je trestný ten, kdo vykoná soulož s příbuzným v pokolení přímém nebo sourozencem. Z hlediska sourozeneckého vztahu zákon nerozlišuje mezi sourozenci plnorodými a polorodými. Proto soulož vykonaná mezi sourozenci vlastními je hodnocena stejně jako soulož vykonaná mezi sourozenci nevlastními.

Určitý problém v souvislosti s tímto trestným činem vyvstává v případě soulože uskutečněné například mezi adoptivním otcem a jeho adoptivní dcerou. Vzhledem k tomu, že dané osoby nejsou krevně spřízněny, nehrozí tu případný zdravotní následek u potomstva. Je však otázkou, zda je tato skutečnost dostatečná k ospravedlnění či dokonce umožnění takovéhoto svazku. Je nutno konstatovat, že není. Zákonodárce sice v důvodové zprávě u tohoto trestného činu zdůrazňuje především zájem na zdravém potomstvu, ale je velmi pravděpodobné, že tento trestný čin má chránit i jiné hodnoty. Jde například i o lidskou důstojnost, což ostatně vyplývá i ze zařazení trestného činu soulože mezi příbuznými do kategorie trestných činů proti lidské důstojnosti.

Pokud pojem incestu nebudeme vykládat tím nejužším způsobem, tedy že jde pouze o soulož mezi blízkými příbuznými, ale zahrneme pod tento pojem i další chování jako například sexuální zneužívání, stanou se tak pro případ incestu relevantní i jiná ustanovení trestního zákona. V této souvislosti lze zmínit trestný čin pohlavního zneužívání, trestný čin vydírání, trestný čin znásilnění či trestný čin ohrožování mravnosti.

Incest v zahraničí[editovat | editovat zdroj]

V USA se zákony liší stát od státu, v několika málo státech nehrozí žádný nebo malý postih, ale ve většině států jsou tresty přísné, v mnoha státech hrozí usvědčeným z incestu doživotí. Ve všech státech, kde je incest trestný, jsou za blízké pokrevní příbuzné považováni příbuzní v pokolení přímém a příbuzní v pokolení pobočném (neboli tzv. nepřímí příbuzní – sourozenci, synovci, neteře, strýcové a tety). Některé státy (např. Wisconsin) považují za incest i pohlavní styk s bratrancem či sestřenicí, a to i z druhého kolene.[2][3]

V Austrálii byla v roce 2013 objevena komunita, vyvíjející se po 4 generace v incestním vztahu. Nalezené děti jsou mentálně i fyzicky poškozené.[4]

Incestní tabu[editovat | editovat zdroj]

Původem incestního tabu se zabývala celá řada psychologů, antropologů a sociologů, kteří na toto téma zveřejnili několik teorií, proč se vztah mezi příbuznými netoleruje. Téměř všechny se shodují v tom, že lidé cítí sexuální averzi k těm, se kterými vyrůstali, případně byli svědky jejich dětství. Pro otce je tak nepřijatelná představa sexu s dcerou, kterou viděl vyrůstat. Z toho plyne důležitá poučka pro kriminální psychologii, a to, že praví pedofilové se proto zpravidla nedopouštějí incestu na vlastních dětech.

Finský antropolog Edvard Westemrmarck prováděl rozsáhlé studie v izraelském kibucu, kde matky umisťují své děti krátce po narození do komunity ostatních dětí. Tyto děti jsou spolu od útlého dětství a přestože nemají žádný příbuzenský vztah, nikdy k sobě nepocítili sexuální náklonnost.

Opačného názoru je Sigmund Freud, který tvrdí, že sklon k incestu je univerzální a každý ho má v sobě zakódovaný.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.
  2. http://incest.uslegal.com/punishments/
  3. http://www.vanwagnerwood.com/CM/Custom/Incest.asp
  4. Novinky. V Austrálii našli incestní komunitu, měla čtyřicet členů. Novinky.cz [online]. 2013-12-15 [cit. 2013-12-16]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]