Westermarckův efekt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Westermarckův efekt spočívá v tom, že pro dospělého muže je sexuálně nepřitažlivá žena, se kterou prožil její útlé dětství (do 30 měsíců věku).[1] Popsal jej finský antropolog Edvard Westermarck a postavil jej proti názoru Sigmunda Freuda, že sklon k incestu je univerzální.[1] Westermarckův efekt je pozorován u všech druhů sociálních primátů.[2] Je pozorován i u pedofilů; praví pedofilové se proto zpravidla nedopouštějí incestního zneužití vlastních dětí, pokud o ně pečovali v raném věku.[3]

S Westermackovým efektem bývá zmiňován i kibucový efekt, který se týká vzájemné sexuální nepřitažlivosti lidí, kteří spolu jako děti vyrůstali, a to i v případě, že nejsou pokrevně příbuzní.[1]

Přímým opakem Westermarckova efektu je Genetická sexuální přitažlivost (Genetic sexual attraction neboli GSA), je to jev, kdy naopak pro dospělého může nebo ženu je extrémně přitažlivá žena či muž, který je s nimi geneticky spřízněn a poznali se až v dospělosti.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c KOLÁŘSKÝ, Aleš; BRICHCÍN, Slavoj; HOLLÝ, Martin. Význam teorie v logice sexodiagnostiky. Psychiatrie. 2001, roč. 5, čís. 4, s. 242-247. Dostupné online. (česky) 
  2. WEISS, Petr. Sexuální zneužívání dětí. Praha : Grada, 2005. ISBN 80-247-0929-5. S. 17. (česky) 
  3. WEISS, Petr. Sexuální deviace: Klasifikace, diagnostika a léčba. Praha : Portál, 2002. ISBN 978-80-7367-419-9. S. 258-266. (česky)