Asexualita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vlajka asexuálního hnutí zvolená za symbol v roce 2010. Černá barva značí asexualitu, šedá nejasnou oblast mezi sexualitou a asexualitou, bílá sexualitu a fialová komunitu.

Asexualita je označení absence sexuální touhy nebo absence sexuální orientace, případně obojího současně...

  • Absence sexuální orientace znamená, že osoba není nikým eroticky přitahována (muži ani ženami, dětmi, zvířaty atd.), což však nevylučuje sexuální touhu (po genitálním uspokojení), schopnost a potřebu masturbace nebo sexuálního styku, který však může postrádat erotický rozměr.
  • Absence sexuální touhy znamená, že erotická náklonnost postrádá explicitně sexuální rozměr, může se však projevovat v citové rovině (nedostatek nebo absence sexuální touhy se nazývá též hyposexualita, opakem je hypersexualita).

Asexualita není celibát (sexuální abstinence), tedy dobrovolné nebo povinné vzdání se sexuálního života, ale absence touhy po něm, tedy absence potřeby sexuálního života.

Podíl asexuálních osob je odhadován řádově v jednotkách procent populace.[1]

Projevy[editovat | editovat zdroj]

Asexuální jedinci mohou s touto vlastností žít různými způsoby. Někteří se spíše uzavřou do sebe a zaobírají se hlavně sami sebou nebo svou prací, zálibami atd., jiní mohou žít bohatým sociálním životem v přátelských vztazích. Spousta asexuálních jedinců se chová k osobám opačného pohlaví podobně jako k osobám stejného pohlaví a pravděpodobnost sexuální přitažlivosti k osobám jednoho nebo druhého pohlaví může být podobná.

Co se týče sexuální touhy, její povaha se může u jednotlivých asexuálních jedinců lišit. Někteří nepociťují téměř žádnou sexuální potřebu, u jiných je tak slabá, že jí nevěnují žádnou pozornost. Někteří však sexuální touhu pociťují, ale ve většině případů má povahu pouze velké touhy po tělesném uspokojení či uvolnění a nebývá směřována na specifickou osobu. Masturbace není neobvyklá, ale nebývá doprovázená touhou po partnerském sexu. Nedostatek sexuální touhy nebývá u asexuálů považován za problém, svoji energii směřují na jiné aktivity či záliby.

Atrakce k jiné osobě nenese znaky explicitní sexuální touhy, ale ve většině případů se jedná o estetickou povahu atrakce, tj. že asexuální jedinec oceňuje zpravidla vzhled podle toho, jak vypadá, a nespojuje si toto hodnocení se sexuálními úmysly nebo touhou. Taková atrakce bývá přirovnávána k estetickému ocenění obrazu či hudební skladby.

Láska u asexuálů není neobvyklá, nenese však znaky lásky tělesně sexuální. Taková láska může být stejně intimní a intenzivní.

Zvláštním případem jsou jedinci, kteří nepociťují sexuální přitažlivost všeobecně vůči určité kategorii (mužům, ženám, dětem…), ale přesto jsou schopni se zamilovat do konkrétní osoby (často bez ohledu na pohlaví či věk) a k té pak mohou pociťovat i sexuální touhu.

Postoje a teorie[editovat | editovat zdroj]

Za poruchu ve smyslu psychiatrické klasifikace poruch je asexualita (hyposexualita), podobně jako sexuální orientace nebo parafilie, považována pouze za podmínky, že působí svému nositeli klinicky významný distres nebo obtíže v meziosobních vztazích.

Existuje několik modelů a pohledů na asexualitu. Jeden byl vyvinut Stormsem (1980). Ten definoval heterosexuály jako jedince se silnou přitažlivostí k opačnému pohlaví, homosexuály ke stejnému, bisexuály k oběma a asexuály k žádnému.[2][3]

Prof. Petr v článku pro magazín 21. století označil asexualitu za sexuální orientaci[1] (podobně jako heterosexualita, bisexualita či homosexualita) v tom smyslu, že asexuální lidé podobným způsobem tvoří specifickou menšinu. Sexuolog MUDr. Ondřej Trojan se ve své nynější práci věnuje tématu asexuality.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Prof. Jaroslav Petr, DrSc: Nová sexuální orientace: nezájem, časopis 21. století, 17. 12. 2004
  2. Beck, 1995
  3. Raymond C. Rosen, Sandra R. Leiblum: Case Studies in Sex Therapy, 1995, ISBN 80-204-0105-9
  4. MUDr. Ondřej Trojan. Asexualita na serveru sexuálně.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]