Abrahám

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anděl zabraňuje oběti (Rembrandt, 1634)
Tento článek pojednává o biblické postavě, praotci Izraele. Další významy jsou uvedeny v článku Abrahám (rozcestník).

Abrahám (původně Abram) – hebrejsky Avraham, Avram (אַבְרָהָם, אַבְרָם‎‎) – „otec množství“, „vznešený otec“, arabsky Ibráhím (إبراهيم‎‎). Jeho příběh je popsán v Bibli, Gn 11-25 a Koránu.

Abrahám je líčen jako vzor člověka, který spoléhá na Boží zaslíbení. Od příběhu Abraháma se odvozuje vyvolení Izraele a jeho domácí právo na Kanaán. Všechna tři hlavní monoteistická náboženství, judaismus, křesťanství a islám, se hlásí k Abrahámovi, Židé i Arabové se považují za jeho potomky.

Nebudeš se už nazývat Abram: tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů.
— Bible, Genesis 17:5

Abrahám v Bibli[editovat | editovat zdroj]

Abraham je prvním biblickým patriarchou (po něm následují Izák a Jákob) a praotec izraelského národa. Je vzorem Božího muže, který se poslušně podřídil Božímu povolání.

Narodil se v mezopotámském městě Ur cca 2000 let př. n. l. Byl nejstarší ze tří synů Teracha (jeho bratry byli Náchor a Háran). Abram a jeho o deset let mladší žena Saraj měli společného otce. Po smrti bratra Hárana odešel se svým otcem a Háranovým synem Lotem do Cháran.

Když bylo Abramovi 75 let, vyzval ho Bůh, aby opustil svého otce a odešel do země Kanaan, kterou se rozhodl dát jeho potomkům.

V ten den Hospodin vstoupil s Abramem do smlouvy. Řekl: „Tuto zem dávám tvému semeni; od Egyptské řeky až po tu velikou řeku, řeku Eufrat: Kenijce, Kenizejce a Kadmonce, Chetejce, Perizejce, Refajce, Emorejce, Kananejce, Girgašejce a Jebusejce.
— Bible, Genesis 15:18

Abram uposlechl a společně se svým synovcem Lotem vstoupil do země, kterou obývaly národy vzešlé z Kanaana, syna Chama, syna Noema. Posléze se Abram oddělil od Lota a usídlil se v Hebronu. Bůh byl po celou dobu s Abramem, dopomohl mu k velkému bohatství a učinil ho význačnou osobností své doby.

Manželství se Saraj však bylo dlouho bezdětné. Na radu své manželky proto zplodil Abram ve svých 86 letech svého prvního syna Izmaele, jehož matkou byla služka Saraj jménem Hagar. V době, kdy Abramovi bylo 99 let, Bůh potvrdil platnost své smlouvy a zavázal se rozmnožit Abramovo potomstvo, které vzejde ze Saraj. Na znamení platnosti změnil jejich jména na Abraham (otec mnohých národů) a Sára. V 90 letech se Sáře narodil syn Izák, ze kterého vzešel izraelský národ.

Známý je především příběh obětování vlastního syna. Když bylo Abrahamovi sto let. Bůh mu poručil, aby ho obětoval, a Abraham, zcela v důvěře v Boha, šel oběť vykonat. Když už se chystal syna zabít, Bůh jej zadržel a poslal mu k obětování namísto syna berana. Bůh tím dal Abrahámovi prožít cennou zkušenost, že spolehnout se na Boha se vyplácí, i když nevidí smysl svého úkolu.

Po smrti Sáry (127 let) pojal Abraham za manželku Ceturu, která mu porodila ještě dalších šest synů. Abrahám zemřel ve 175 letech v Hebronu, kde byl pochován v rodinné hrobce vedle své první ženy Sáry.

Abrahám v islámu[editovat | editovat zdroj]

Korán nepřejímá myšlenku vyvoleného židovského národa, ale přesto považuje Abraháma jednak za praotce Arabů (dle biblického líčení byl Izmael, Abrahámův syn z otrokyně Hagary, praotcem arabského národa), jednak za zbožného hanífu, tj. věrného ctitele jediného Boha. Je proto jedním ze vzorů čisté koránské víry, stejně jako pozdější proroci.

Podle Koránu odešel do Sýrie/Palestiny z Babylonu.

Abrahám v kultuře[editovat | editovat zdroj]

  • Příběh Abraháma, Sáry, Izáka a Izmaela lze zhlédnout ve filmu z roku 1994 pod názvem Abraham.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]