Cyril Höschl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Cyril Höschl
Cyril Höschl
Cyril Höschl
Narození 12. listopadu 1949 (65 let)
Praha, Československo
Národnost česká
Vzdělání Univerzita Karlova v Praze
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání psychiatr
Zaměstnavatel Psychiatrické centrum Praha
3. lékařská fakulta UK
Titul Prof., MUDr., DrSc.
Manžel/ka Jitka Štenclová
Podpis Cyril Höschl - podpis
Web www.hoschl.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Cyril Höschl a Sir John Carew Eccles, australský neurofyziolog, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství.

Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych, (* 12. listopadu 1949, Praha) je český psychiatr, popularizátor vědy a vysokoškolský pedagog. Po sametové revoluci byl prvním svobodně zvoleným děkanem 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (19901997) a v období 19972003 pak působil ve funkci proděkana pro reformu studia a zahraniční styky téže fakulty. Od roku 1990 je přednostou Psychiatrické kliniky 3. LF UK v Praze a ředitelem Psychiatrického centra Praha, jež se od roku 2015 transformovalo v Národní ústav duševního zdraví v Klecanech.

V letech 20072008 působil ve funkci prezidenta Asociace evropských psychiatrů, v období 20082009 pak v pozici prezidenta Evropské federace lékařských akademií (FEAM). Mezi roky 2004–2011 byl předsedou České lékařské akademie.

Profesní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení Gymnázia F. X. Šaldy v Liberci v roce 1968 pokračoval studiem Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, oboru všeobecné lékařství, které absolvoval v roce 1974 (MUDr.). Již na fakultě pracoval dva roky v biochemickém ústavu u profesora Jana Štěpána, jednoho ze zakladatelů české osteologie. Psychiatrii se původně nechtěl věnovat, ale uvažoval o vnitřním lékařství či farmakologii. Jedním z důvodů, proč si ji vybral za profesní obor, byla plná obsazenost pražských lékařských míst v jiných specializacích.[1]

Od roku 1974 až do současnosti působí s několikaletou přestávkou (1982–1989) ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Bohnicích (od r. 1990 Psychiatrické centrum Praha, od r. 2015 Národní ústav duševního zdraví v Klecanech). Nastoupil jako výzkumný pracovník a psychiatr pod vedením profesora Lubomíra Hanzlíčka. V roce 1977 složil z psychiatrie atestaci I. stupně a stal se odborným asistentem na Lékařské fakultě hygienické UK (od roku 1990 3. LF UK), roku 1981 pak získal atestaci II. stupně. Od roku 1990 je ředitelem Psychiatrického centra Praha, jež se od 1.1.2015 transformovalo v Národní ústav duševního zdraví v Klecanech, a přednostou Psychiatrické kliniky 3. LF UK v Praze.

V roce 1982 obhájil kandidátskou práci (CSc.) z oboru neuroendokrinologie na téma Některé endokrinní aspekty lithiové profylaxe (FVL UK, 1981). Roku 1988 ukončil habilitační řízení (docent) a v roce 1991 byl jmenován profesorem psychiatrie Univerzity Karlovy. V roce 1990 získal titul doktor věd (DrSc.) obhajobou dizertační práce Neuroendokrinologie v psychiatrii (FVL UK, 1989).

V letech 19901997 byl děkanem 3. lékařské fakulty UK a v letech 19972003 jejím proděkanem. V roce 1993 byl protikandidátem profesora Karla Malého na post rektora Univerzity Karlovy v Praze, který byl zvolen. Působil také jako profesor na Lékařské fakultě Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košicích (2004–2011) a jako zakládající člen (2001) a viceprezident (2005–2013) Vídeňské školy klinického výzkumu.

Čestná členství[editovat | editovat zdroj]

Čestný člen Psychiatrickej spoločnosti Slovenskej lekárskej spoločnosti (2006), Psychiatrické společnosti České lékařské společnosti J.E.Purkyně (2010), Kolegia Paměti národa (2011), Společnosti pro biologickou psychiatrii (2013) aj.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Nikdy nebyl členem žádné politické strany. V roce 1996 neúspěšně kandidoval na Praze 8 jako nestraník na kandidátce Občanské demokratické aliance[2] ve volbách do nově vzniklého Senátu Parlamentu České republiky.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1976 je ženatý s akademickou malířkou Jitkou Štenclovou. Mají spolu dvě dcery Karolinu (PhDr., 2001, masová komunikace na FSV UK) a Kristinu (MUDr., 2003 na 3. LF UK) a dva syny Cyrila (RNDr., MatFyz UK) a Patrika (Bc., FAMU).

Bratr RNDr. Viktor Höschl (1954–1997) byl geofyzik.

Otec prof. Ing. Cyril Höschl, DrSc., se zabývá mechanikou. V letech 1966–1969 byl děkanem strojní fakulty Vysoké školy strojní a textilní (dnes Technická univerzita v Liberci).

Členství v řídících orgánech[editovat | editovat zdroj]

V letech 19941997 byl členem Ediční rady Lidových novin. Je členem redakční rady časopisu Vesmír (od roku 1994) a šéfredaktorem časopisu Psychiatrie, časopisu pro moderní psychiatrii (od roku 1997), členem ediční rady periodik Current Opinion in Psychiatry, Integrative Psychiatry (od roku 1994) a Poradního sboru časopisu Praktický lékař. Je čestným editorem Neuroendocrinology Letters (od roku 1997) a členem redakční rady International Journal of Psychiatry in Clinical Practice (od roku 1998).

Sir Karl Popper (vlevo), britský filosof s Cyrilem Höschlem, při převzetí čestného doktorátu Univerzity Karlovy v Praze (1994).

V letech 19921998 byl předsedou Vědecké rady ministerstva zdravotnictví České republiky, 19901997 předsedou Vědecké rady 3. lékařské fakulty UK a členem Vědecké rady Univerzity Karlovy, stejně jako Centra teoretických studií UK (dosud).

V období od 1. července 2002 do 15. září 2004 byl členem Rady vlády ČR pro výzkum a vývoj, od roku 2000 byl členem Výkonné rady a 2005–2013 viceprezidentem Vienna School of Clinical Research; od dubna 2003 do 2011 členem Vědecké rady Národní galerie v Praze. Od roku 2004 byl členem Vědecké rady Lékařské akademie Rakouska (Österreichische Akademie der Ärzte, do roku 2010). V letech 20072008 působil ve funkci prezidenta Asociace evropských psychiatrů, v letech 20082009 pak v pozici prezidenta Evropské federace lékařských akademií (FEAM). Je zakládajícím členem Učené společnosti ČR a České lékařské akademie, jejímž byl prezidentem v letech 2004–2011. Od roku 2008 je členem prezidia Grantové agentury České republiky (GAČR) a od roku 2011 do r.2014 Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Od r. 2014 je členem Rady pro konkurenceschopnost Středočeského kraje.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Seznam je neúplný.

  • 1973 – Cena pro nejlepšího studenta, Fakulta všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze
  • 1984 – Cena Vědecké rady Výzkumného ústavu psychiatrického, Praha, za nejlepší publikaci roku
  • 1992 – Stanley Award (Theodore and Vada Stanley Foundation, Research Awards Program, Virginia, USA)
  • 1995 – Cena České neuropsychofarmakologické společnosti
  • 1996 – MRCPsych (Royal College of Psychiatrists, Velká Británie)
  • 1997 – Zlatá medaile Univerzity Karlovy
  • 1997 – Zlatá medaile 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
  • 1997 – „Medaile Clarence Blomquista“ Švédské lékařské společnosti
  • 1997 – Cena prof. Lubomíra Hanzlíčka Nadačního fondu Paula Janssena za nejlepší práci roku 1996 v oboru psychiatrie
  • 2000 – FRCPsych (Royal College of Psychiatrists, Velká Británie) - fellow
  • 2003 – Kuffnerova cena Psychiatrické společnosti ČLS JEP pro rok 2002
  • 2003 – Cena prof. Lubomíra Hanzlíčka Nadačního fondu Paula Janssena za nejlepší práci roku 2002 v oboru psychiatrie
  • 2005 – Kuffnerova cena Psychiatrické společnosti ČLS JEP pro rok 2004
  • 2005 – Cena prof. Lubomíra Hanzlíčka Nadačního fondu Paula Janssena za nejlepší práci roku 2004 v oboru psychiatrie
  • 2007 – Cena Nadace Universitas
  • 2008 – Laureát 7. ročníku soutěže Česká hlava 2008: Cena předsedy Rady pro výzkum a vývoj.
  • 2009 – American Psychiatric Association (APA) - international fellow
  • 2009 – Čestná prezidentská plaketa k životnímu jubileu
  • 2009 – „Senior Research Fellow“, Bedfordshire Centre for Mental Health Research ve spolupráci s Cambridgeskou univerzitou
  • 2012 – Kraepelin-Alzheimer-Medal (Mnichov, Německo) za vynikající práci v psychiatrickém výzkumu a péči.

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

Cyril Höschl publikoval na dvě stě odborných textů v češtině a angličtině, podílel se jako autor nebo spoluautor na několika desítkách monografií, knih a učebnic. Věnuje se také publicistice a popularizaci vědy. Má například pravidelnou rubriku v časopise Reflex.

Výběr – učebnice a skripta[editovat | editovat zdroj]

  • Janík A., Höschl C. et al.: Obecná psychiatrie. Skripta LFH UK. Univerzita Karlova, Praha 1983.
  • Höschl C. in: Janík A. a kol.: Speciální psychiatrie. Skripta LFH UK. SPN, Praha, 1986.
  • Höschl C.: Pokroky v biologické psychiatrii. Kapitola ve skriptech „Pokroky v neurovědách“. Karlova univerzita, Praha, 1995, s. 287-305.
  • Höschl C.: Psychiatrie pro praktické lékaře. Nakladatelství H & H, 1996, 424 s. ISBN 80-85787-96-2.
  • Höschl C. a kolektiv: Psychiatrie. Učebnice pro vyšší zdravotnické školy. Scientia Medica, 1997, 176 stran. ISBN 80-85526-64-6.
  • Höschl C.: O lidské psychice a psychiatrii (výbor článků z časopisu Vesmír a Přítomnost). Vydalo Pedagogické centrum Hradec Králové jako studijní texty k postgraduálnímu vzdělávání učitelů Východočeského kraje. 15.2.2000, 19 str.
  • Höschl C., Libiger J., Švestka J. (editoři), Psychiatrie. Praha, 2002, Tigis, s.r.o., 895 s., ISBN 80-900130-1-5.
  • Höschl C., Libiger J., Švestka J. (editoři), Psychiatrie (II. doplněné a opravené vydání). Praha, 2004, Tigis, s.r.o., 883 s., ISBN 80-900130-7-4.
  • Seifertová D., Praško J., Höschl C.: Postupy v léčbě psychických poruch. Praha, 2004, Academia Medica Pragensis, 472 s. ISBN 80-86694-06-2.
  • Seifertová D., Praško J., Horáček J., Höschl C.: Postupy v léčbě psychických poruch. Algoritmy České neuropsychofarmakologické společnosti. Academia Medica Pragensis, ČNPS, Medical Tribune; Praha, 2008, 615s. ISBN 80-86694-07-0.
  • Höschl C., Praško J., Rokyta R. (eds.). Emoce v medicíně. Academia medica pragensis, Praha 2011, 200s. ISBN 978-80-86694-99-3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JANÍČEK, Jeroným. Cyril Höschl. Kde bydlí lidské duše.. Praha : Portál, 2004. ISBN 80-7178-954-2. Kapitola Přátelství s psychiatrií, s. 39–41. (česky) 
  2. http://volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19961116&xobvod=23 Senátní volby 1996

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha : Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 304.  
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 214.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 240.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 505.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]