Cyril Höschl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Cyril Höschl
Cyril Höschl
Cyril Höschl
Narození 12. listopadu 1949 (65 let)
Praha, Československo
Národnost česká
Vzdělání Univerzita Karlova v Praze
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání psychiatr
Zaměstnavatel Psychiatrické centrum Praha
3. lékařská fakulta UK
Titul Prof., MUDr., DrSc.
Manželka Jitka Štenclová
Podpis
Cyril Höschl - podpis
Website www.hoschl.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Cyril Höschl a Sir John Carew Eccles, australský neurofyziolog, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství.

Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych, (* 12. listopadu 1949, Praha) je český psychiatr, popularizátor vědy a vysokoškolský pedagog. Po sametové revoluci byl prvním svobodně zvoleným děkanem 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (19901997) a v období 19972003 pak působil ve funkci proděkana pro reformu studia a zahraniční styky téže fakulty. Od roku 1990 je ředitelem Psychiatrického centra Praha a přednostou Psychiatrické kliniky 3. LF UK v Praze.

V letech 20072008 působil ve funkci prezidenta Asociace evropských psychiatrů, v období 20082009 pak v pozici prezidenta Evropské federace lékařských akademií (FEAM). V letech 2004–2011 byl předsedou České lékařské akademie.

Profesní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení Gymnázia F. X. Šaldy v Liberci v roce 1968 pokračoval studiem Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, oboru všeobecné lékařství, které absolvoval v roce 1974 (MUDr.). Již na fakultě pracoval dva roky v biochemickém ústavu u profesora Jana Štěpána, jednoho ze zakladatelů české osteologie. Psychiatrii se původně nechtěl věnovat, ale uvažoval o vnitřním lékařství či farmakologii. Jedním z důvodů, proč si ji vybral za profesní obor, byla plná obsazenost pražských lékařských míst v jiných specializacích.[1]

Od roku 1974 až do současnosti působí s několikaletou přestávkou (1982–1989) ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Bohnicích (dnes Psychiatrické centrum Praha). Nastoupil jako výzkumný pracovník a psychiatr pod vedením profesora Lubomíra Hanzlíčka. V roce 1977 složil z psychiatrie atestaci I. stupně a stal se odborným asistentem na Lékařské fakultě hygienické UK (od roku 1990 3. LF UK), roku 1981 pak získal atestaci II. stupně. Od roku 1990 je ředitelem Psychiatrického centra Praha a přednostou Psychiatrické kliniky 3. LF UK v Praze.

V roce 1982 obhájil kandidátskou práci (CSc.) z oboru neuroendokrinologie na téma Některé endokrinní aspekty lithiové profylaxe (FVL UK, 1981). Roku 1988 ukončil habilitační řízení (docent) a v roce 1991 byl jmenován profesorem psychiatrie Univerzity Karlovy. V roce 1990 získal titul doktor věd (DrSc.) obhajobou dizertační práce Neuroendokrinologie v psychiatrii (FVL UK, 1989).

V letech 19901997 byl děkanem 3. lékařské fakulty UK a v letech 19972003 jejím proděkanem. V roce 1993 byl protikandidátem profesora Karla Malého na post rektora Univerzity Karlovy v Praze, který byl zvolen. Působil také jako profesor na Lékařské fakultě Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košicích (2004–2011) a jako zakládající člen (2001) a viceprezident (2005–2013) Vídeňské školy klinického výzkumu.

Čestná členství[editovat | editovat zdroj]

Čestný člen Psychiatrickej spoločnosti Slovenskej lekárskej spoločnosti (2006), Psychiatrické společnosti České lékařské společnosti J.E.Purkyně (2010), Kolegia Paměti národa (2011), Společnosti pro biologickou psychiatrii (2013) aj.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Nikdy nebyl členem žádné politické strany. V roce 1996 neúspěšně kandidoval na Praze 8 jako nestraník na kandidátce Občanské demokratické aliance[2] ve volbách do nově vzniklého Senátu Parlamentu České republiky.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1976 je ženatý s akademickou malířkou Jitkou Štenclovou. Mají spolu dvě dcery Karolinu (PhDr., 2001, masová komunikace na FSV UK) a Kristinu (MUDr., 2003 na 3. LF UK) a dva syny Cyrila (RNDr., MatFyz UK) a Patrika (Bc., FAMU).

Bratr RNDr. Viktor Höschl (1954–1997) byl geofyzik.

Otec prof. Ing. Cyril Höschl, DrSc., se zabývá mechanikou. V letech 1966–1969 byl děkanem strojní fakulty Vysoké školy strojní a textilní (dnes Technická univerzita v Liberci).

Členství v řídících orgánech[editovat | editovat zdroj]

V letech 19941997 byl členem Ediční rady Lidových novin. Je členem redakční rady časopisu Vesmír (od roku 1994) a šéfredaktorem časopisu Psychiatrie, časopisu pro moderní psychiatrii (od roku 1997), členem ediční rady periodik Current Opinion in Psychiatry, Integrative Psychiatry (od roku 1994) a Poradního sboru časopisu Praktický lékař. Je čestným editorem Neuroendocrinology Letters (od roku 1997) a členem redakční rady International Journal of Psychiatry in Clinical Practice (od roku 1998).

Sir Karl Popper (vlevo), britský filosof s Cyrilem Höschlem, při převzetí čestného doktorátu Univerzity Karlovy v Praze (1994).

V letech 19921998 byl předsedou Vědecké rady ministerstva zdravotnictví České republiky, 19901997 předsedou Vědecké rady 3. lékařské fakulty UK a členem Vědecké rady Univerzity Karlovy, stejně jako Centra teoretických studií UK (dosud).

V období od 1. července 2002 do 15. září 2004 byl členem Rady vlády ČR pro výzkum a vývoj, od roku 2000 byl členem Výkonné rady a 2005–2013 viceprezidentem Vienna School of Clinical Research; od dubna 2003 do 2011 členem Vědecké rady Národní galerie v Praze. Od roku 2004 byl členem Vědecké rady Lékařské akademie Rakouska (Österreichische Akademie der Ärzte, do roku 2010). V letech 20072008 působil ve funkci prezidenta Asociace evropských psychiatrů, v letech 20082009 pak v pozici prezidenta Evropské federace lékařských akademií (FEAM). Je zakládajícím členem Učené společnosti ČR a České lékařské akademie, jejímž byl prezidentem v letech 2004–2011. Od roku 2008 je členem prezidia Grantové agentury České republiky (GAČR) a od roku 2011 do r.2014 Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Od r. 2014 je členem Rady pro konkurenceschopnost Středočeského kraje.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Seznam je neúplný.

  • 1973 – Cena pro nejlepšího studenta, Fakulta všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze
  • 1984 – Cena Vědecké rady Výzkumného ústavu psychiatrického, Praha, za nejlepší publikaci roku
  • 1992 – Stanley Award (Theodore and Vada Stanley Foundation, Research Awards Program, Virginia, USA)
  • 1995 – Cena České neuropsychofarmakologické společnosti
  • 1996 – MRCPsych (Royal College of Psychiatrists, Velká Británie)
  • 1997 – Zlatá medaile Univerzity Karlovy
  • 1997 – Zlatá medaile 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
  • 1997 – „Medaile Clarence Blomquista“ Švédské lékařské společnosti
  • 1997 – Cena prof. Lubomíra Hanzlíčka Nadačního fondu Paula Janssena za nejlepší práci roku 1996 v oboru psychiatrie
  • 2000 – FRCPsych (Royal College of Psychiatrists, Velká Británie) - fellow
  • 2003 – Kuffnerova cena Psychiatrické společnosti ČLS JEP pro rok 2002
  • 2003 – Cena prof. Lubomíra Hanzlíčka Nadačního fondu Paula Janssena za nejlepší práci roku 2002 v oboru psychiatrie
  • 2005 – Kuffnerova cena Psychiatrické společnosti ČLS JEP pro rok 2004
  • 2005 – Cena prof. Lubomíra Hanzlíčka Nadačního fondu Paula Janssena za nejlepší práci roku 2004 v oboru psychiatrie
  • 2007 – Cena Nadace Universitas
  • 2008 – Laureát 7. ročníku soutěže Česká hlava 2008: Cena předsedy Rady pro výzkum a vývoj.
  • 2009 – American Psychiatric Association (APA) - international fellow
  • 2009 – Čestná prezidentská plaketa k životnímu jubileu
  • 2009 – „Senior Research Fellow“, Bedfordshire Centre for Mental Health Research ve spolupráci s Cambridgeskou univerzitou
  • 2012 – Kraepelin-Alzheimer-Medal (Mnichov, Německo) za vynikající práci v psychiatrickém výzkumu a péči.

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

Cyril Höschl publikoval na dvě stě odborných textů v češtině a angličtině, podílel se jako autor nebo spoluautor na několika desítkách monografií, knih a učebnic. Věnuje se také publicistice a popularizaci vědy. Má například pravidelnou rubriku v časopise Reflex.

Výběr – učebnice a skripta[editovat | editovat zdroj]

  • Janík A., Höschl C. et al.: Obecná psychiatrie. Skripta LFH UK. Univerzita Karlova, Praha 1983.
  • Höschl C. in: Janík A. a kol.: Speciální psychiatrie. Skripta LFH UK. SPN, Praha, 1986.
  • Höschl C.: Pokroky v biologické psychiatrii. Kapitola ve skriptech „Pokroky v neurovědách“. Karlova univerzita, Praha, 1995, s. 287-305.
  • Höschl C.: Psychiatrie pro praktické lékaře. Nakladatelství H & H, 1996, 424 s. ISBN 80-85787-96-2.
  • Höschl C. a kolektiv: Psychiatrie. Učebnice pro vyšší zdravotnické školy. Scientia Medica, 1997, 176 stran. ISBN 80-85526-64-6.
  • Höschl C.: O lidské psychice a psychiatrii (výbor článků z časopisu Vesmír a Přítomnost). Vydalo Pedagogické centrum Hradec Králové jako studijní texty k postgraduálnímu vzdělávání učitelů Východočeského kraje. 15.2.2000, 19 str.
  • Höschl C., Libiger J., Švestka J. (editoři), Psychiatrie. Praha, 2002, Tigis, s.r.o., 895 s., ISBN 80-900130-1-5.
  • Höschl C., Libiger J., Švestka J. (editoři), Psychiatrie (II. doplněné a opravené vydání). Praha, 2004, Tigis, s.r.o., 883 s., ISBN 80-900130-7-4.
  • Seifertová D., Praško J., Höschl C.: Postupy v léčbě psychických poruch. Praha, 2004, Academia Medica Pragensis, 472 s. ISBN 80-86694-06-2.
  • Seifertová D., Praško J., Horáček J., Höschl C.: Postupy v léčbě psychických poruch. Algoritmy České neuropsychofarmakologické společnosti. Academia Medica Pragensis, ČNPS, Medical Tribune; Praha, 2008, 615s. ISBN 80-86694-07-0.
  • Höschl C., Praško J., Rokyta R. (eds.). Emoce v medicíně. Academia medica pragensis, Praha 2011, 200s. ISBN 978-80-86694-99-3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JANÍČEK, Jeroným. Cyril Höschl. Kde bydlí lidské duše.. Praha : Portál, 2004. ISBN 80-7178-954-2. Kapitola Přátelství s psychiatrií, s. 39–41. (česky) 
  2. http://volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19961116&xobvod=23 Senátní volby 1996

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha : Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 304.  
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 214.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 240.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 505.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]