Krevní skupina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Krevní skupina nebo přesněji krevní typ je popis vlastností červených krvinek jedince, resp. sacharidů a bílkovin na jejich buněčné membráně. Dvě nejdůležitější klasifikace pro popis lidských krevních skupin jsou AB0 a Rhesus faktor (Rh faktor). Je ale známo dalších zhruba 50 systémů krevních typů. Většina z nich jsou mnohem méně obvyklé než AB0 a Rh.

Krevní skupina je určena antigeny na povrchu červených krvinek. Některé z antigenů jsou čisté bílkoviny, jiné jsou tvořeny bílkovinami s polysacharidy. Nepřítomnost některého z těchto znaků vede k přirozené produkci příslušných protilátek (viz níže).

Krevní transfúze neidentické krevní skupiny by vedla k okamžité imunologické reakci a shlukování a rozpadu krvinek darované krve. Darovaná krev by byla organismem odmítnuta a výsledný produkt chemické reakce by způsobil akutní zdravotní problémy, které by mohly vést až k hemolytické anémii, selhání ledvin, šoku a smrti.

Krevní typy AB0[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnější kritérium pro dělení krve do skupin je tzv. systém AB0. Lidská krev se dělí podle přítomnosti antigenů (aglutinogenů) A a B, pro každou skupinu je charakteristická určitá kombinace protilátek (aglutininů) vůči chybějícím antigenům:

  • krev typu A, která obsahuje antigen A a protilátky anti-B
  • krev typu B, která obsahuje antigen B a protilátky anti-A
  • krev typu AB, která obsahuje antigeny A i B a neobsahuje protilátky anti-A ani anti-B
  • krev typu 0, která neobsahuje antigeny A ani B a obsahuje protilátky anti-A i anti-B

Na světě je nejčastější krevní typ 0, ale v některých oblastech (například ve Švédsku a Norsku, ale také v České republice) je nejběžnější typ A. Typ AB je nejméně častý. Jsou popsána určitá regionální a rasová rozdělení lidské krve podle přítomnosti antigenů AB0 (např.[1]). Zdroj [2] uvádí tento podíl krevních skupin: 45 % populace má skupinu A, 30–35 % skupinu 0, 15–20 % skupinu B a 5–7 % populace má krevní skupinu AB.

Přesný důvod, proč lidský organismus vytváří protilátky k antigenu, se kterým se nikdy nesetkal, není vědecky popsán. Vědci předpokládají, že určité bakteriální antigeny jsou stejné u glykoproteinů A i B a protilátky vytvořené proti těmto bakteriím reagují s krví cizího typu.

Antigeny AB0 se nevyskytují pouze na červených krvinkách, ale také v jiných tkáních (játra, ledviny, plíce). Mimo jiné také ovlivňují krvácení a srážení krve.

Dědičnost[editovat | editovat zdroj]

Krevní skupiny se dědí po obou rodičích. Typ krve je určen jediným genem se třemi alelami: i, IA a IB. Gen kóduje enzym glykosyltransferázu, který mění sacharidy antigenů na povrchu červených krvinek. Gen se nachází na dlouhém rameni devátého chromozomu (9q34).

Alela IA odpovídá typu A, IB odpovídá typu B a i odpovídá typu 0. IA a IB jsou dominantní nad i, takže lidé s alelami ii mají typ 0, lidé s lelami IAIA nebo IAi mají typ A a lidé s alelami IBIB nebo IBi mají typ B. Lidé s alelami IAIB mají oba fenotypy, protože A a B jsou kodominantní. Proto je pro rodiče s krevním typem AB prakticky nemožné mít dítě s typem 0 (i když to není přímý důkaz toho, že dítě není jeho).

Evoluční biologové přijímají teorii, že alela IA se vyvinula první. Následovala alela i, k čemuž stačilo odstranění jediného nukleotidu, což zbývající nukleotidy posunulo. Jako poslední se objevila alela IB. Této chronologii také odpovídá zastoupení krevních typů ve světě. Je také konzistentní s obecně přijímanými přesuny populace a převládajícími krevními typy v různých částech světa. Například typ B je velmi častý v asijských populacích, ale ne příliš častý v evropských.

Dědičnost krevních skupin
Matka\Otec 0 A B AB
0 0 0, A 0, B A, B
A 0, A 0, A 0, A, B, AB A, B, AB
B 0, B 0, A, B, AB 0, B A, B, AB
AB A, B A, B, AB A, B, AB A, B, AB

Historie objevu[editovat | editovat zdroj]

Objev krevních skupin AB0 je všeobecně připisován vídeňskému vědci Karlu Landsteinerovi, který v roce 1901 objevil tři krevní skupiny A, B a C (dnešní A, B a 0).[3] Za tento objev dostal roku 1930 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Ovšem roku 1921 americká lékařská komise dala přednost Janskému, který sice krevní skupiny objevil později, ale na rozdíl od Landsteinera všechny 4.

Roku 1902 popsali rakouští vědci A. van Decastello a A. Sturli krevní skupinu AB jako „výjimku z Ladsteinerova pravidla“.

Roku 1907 nezávisle na nich popsal český psychiatr Jan Janský čtvrtou krevní skupinu, která obsahuje znaky A i B. Janský používal označení skupin I, II, III a IV.

Nezávisle na Janském popsal roku 1910 čtyři krevní skupiny Američan William Lorenzo Moss. Použil také označení římskými číslicemi I–IV, ale v opačném pořadí než Janský.

Ve třicátých letech 20. století se sjednotilo označování krevních typů A, B, AB a 0 (podle označení Landsteinerova). V některých jazycích (mj. angličtině , španělštině nebo francouzštině) se používá zápis ABO s písmenem O (od slova old=starý), v jiných (např. v češtině, němčině nebo slovenštině) zápis AB0 s nulou. Světová zdravotnická organizace ve svých anglicky psaných materiálech používá zápis ABO.

Rhesus (Rh) faktor[editovat | editovat zdroj]

Druhý významný krevní typ rozlišující krev podle tzv. Rhesus faktoru (zkráceně Rh faktoru) byl popsán Karlem Landsteinerem a Alexanderem Wienerem roku 1940. Rh faktor je pojmenován podle makaků Macaca mulatta (anglicky Rhesus Macaque), u kterých jej Landsteiner a Wiener objevili.

Rh faktor je zapříčiněn skupinou zhruba 40 antigenů, ale nejvýznačnějších je pět antigenů uložených na třech genech:

  • antigen C: genotypy CC nebo Cc
  • antigen c: genotyp cc
  • antigen D: genotypy DD nebo Dd
  • antigen E: genotypy EE nebo Ee
  • antigen e: genotyp ee

Nejsilnější je antigen D; pokud je antigen D přítomen na povrchu červených krvinek, označuje se krev jako Rh+, v opačném případě pak Rh−. Nejčastěji je označení Rh faktoru spojeno s typem AB0 a zapisuje se např. jako A−. Lidé s krví bez antigenu D nemohou přijímat krev Rh+, protože by si proti antigenu D vytvořili protilátky a darovanou krev by nepřijali – došlo by k hemolytické reakci.

Reakce na přítomnost antigenu D je příčinou tzv. hemolytické nemoci novorozenců. Ta se může projevit v těle matky s krví Rh−, která již porodila dítě s Rh+ otcem (a toto dítě mělo Rh+) nebo obdržela transfúzi krve Rh+. V jejím těle jsou již vytvořeny protilátky anti-D, které mohou ohrozit nový plod. Dříve neřešitelná situace (protože docházelo k úmrtím dalších dětí) se dnes řeší velice jednoduše injekčním podáním antiglobulinu matce po porodu. Děti s Rh+ narozené matce s Rh- pak mají po narození pouze menší komplikace ve formě novorozenecké žloutenky.

Výskyt Rh faktoru v různých populacích[editovat | editovat zdroj]

Genetické informace ovlivňující Rh faktor se liší podle populace. Níže uvedená tabulka zobrazuje předpokládanou četnost Rh typů krve založenou na výskytu příslušných genotypů v populaci.

populace Rh(D)− Rh(D)+
evropský původ 16 % 84 %
africký původ 0,9 % 99,1 %
neevropský, neafrický 0,1 % 99,9 %

Z dat vyplývá, že pro lidi s krví Rh− je riskantní cestovat do jiných částí světa, kde jsou zásoby krve Rh− jen malé (obzvláště ve východní Asii). Proto by měly transfúzní stanice v těchto oblastech podporovat dárce krve evropského původu.

Statistický přehled[editovat | editovat zdroj]

V české populaci je nejčastější krevní skupina A (45 % populace) dále skupina 0 (30–35 %), B (15–20 %) a AB (5–7 %). Zhruba 90 % české populace je Rh pozitivní, Rh+. V Evropě je to A (40%),0(40%),B(10%)a AB (10%). V Evropě je : Rh+ 84% a Rh- 16%.

Možnosti krevní transfúze[editovat | editovat zdroj]

Vliv krevní skupiny na kompatibilitu krve při transfúzi.
Podrobnější informace naleznete v článku Krevní transfúze.

Při krevní transfúzi je životně důležité použít pouze krevní skupinu, která příjemce nepoškodí. Níže uvedená tabulka ukazuje povolené kombinace krve dárce a příjemce.

dárce
0− AnoAno AnoAno AnoAno AnoAno AnoAno AnoAno AnoAno AnoAno
0+ AnoAno AnoAno AnoAno AnoAno
B− AnoAno AnoAno AnoAno AnoAno
B+ AnoAno AnoAno
A− AnoAno AnoAno AnoAno AnoAno
A+ AnoAno AnoAno
AB− AnoAno AnoAno
AB+ AnoAno
kompatibilita
krevních skupin
0− 0+ B− B+ A− A+ AB− AB+
příjemce ↓

Tabulka názorně ukazuje, že příjemce s krví AB+ může obdržet krev jakéhokoliv dárce, proto se mu říká univerzální příjemce krve. Naopak krev skupiny 0− může být darována všem příjemcům, jde o univerzálního dárce krve.

Možnosti transfúze plazmy[editovat | editovat zdroj]

Vliv krevní skupiny na kompatibilitu plazmy při transfúzi.
dárce
0 AnoAno
B AnoAno AnoAno
A AnoAno AnoAno
AB AnoAno AnoAno AnoAno AnoAno
kompatibilita krve
pro přenos plazmy
0 B A AB
příjemce ↓

Kompatibilita základních krevních skupin pro přenos plazmy je přesně opačná než pro přenos krve.

Další systémy krevních typů[editovat | editovat zdroj]

Kromě výše uvedených dvou nejvýznačnějších krevních typů je popsáno kolem 50 dalších krevních typů. Jejich antigeny se vyskytují v krvi vedle antigenů AB0 a D – krev je tedy přesněji popsána např. jako A Rh− ccee K−.

  • Diego pozitivní krev mají pouze některé skupiny obyvatel Východní Asie a američtí Indiáni
  • Duffy negativní krev je částečně imunní vůči malárii
  • Fisherův systém upřesňuje poměrně složitý Rh faktor, který může být zapříčiněn výskytem jednoho z tří genů C/c, D/d a E/e na chromozomu 1

Další systémy krevních typů nejsou významné při krevních transfúzích, ale mají význam ve forenzní analýze, například při určování pachatelů trestných činů.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Distribution of Blood Types (anglicky)
  2. Životadárná tekutina na webu Hutnické zaměstnanecké pojišťovny
  3. Základní fakta o krevních skupinách, Doktorka.cz, zdroj: ČTK, 19.4.2007

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]