Tupinambové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tupinambové
Homen Tupinamba.jpg
Bojovníku Tupinambů podle Jeana de Léryho, 16. stol.
Populace
vv současnosti vymřelí, přežívají pouze míšenci.
Země s významnou populací
Brazílie Brazílie asi 3.000 míšenců.
Jazyk(y)

Tupí, Portugalština

Náboženství

Šamanismus, Římskokatolická církev, Candomble

Tupinambové ( Tupinambá, vlastní jméno Tubüb abá "Děti prvotních rodičů") byli etnická skupina jihoamerických Indiánů, obývající okrajovou oblast velké Amazonie. Hovořili jazykem patřícím k tupíjské jazykové rodině. Žili v pobřežních oblastech Brazílie přibližně od ústí Amazonky po dnešní Rio de Janeiro. V 16. století jejich počet dosahoval asi 40.000, ale brzy podlehli tlaku bělochů. Dílem vymřeli na zavlečené nemoci (spalničky, chřipka, neštovice), dílem byli asimilováni. V současné době je tento kmen i jejich jazyk vymřelý.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Jejich způsob života zachytili ještě v 16. století někteří cestovatelé - Francouz Jean de Léry a zejména německý námořník Hans Staden, který dokonce prožil devět měsíců v jejich zajetí. Jejich cestopisy jsou pro nás nejlepším pramenem k poznání kultury Tupinambů.

Strava a zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Tupinambové byli především zemědělci, sběrači a lovci, jejich způsob života byl obdobný jako u současných amazonských indiánů. Pěstovali především bavlník, arašídy, tabák, batáty a topinambury, které podle Tupinambů dostaly dokonce své jméno. Chovali různé druhy ptáků pro maso i pro peří - papoušky, kachnu pižmovou a další. Lovili jeleny, opice, želvy a ryby, zpravidla luky a šípy.

Obydlí[editovat | editovat zdroj]

Jejich vesnice byly tvořeny společnými domy z palmových listů, zvanými maloka. uvnitř se přespávalo v zavěšených hamakách. Vesnice byly chráněny palisádami a přístupové cesty k nim chráněné pastmi. Oblíbené byly zejména ostré bambusové třísky, nastražené pod listy tak, aby probodly chodidla případných útočníků..

Umění a řemesla[editovat | editovat zdroj]

Tupinambové s tradičními ozdobami. Muž vlevo drží v ruce palici na zabíjení obětí. Dřevoryt z cestopisu Hanse Stadena

Tupinambové vynikli v umění zpracování ptačího peří, z něhož zhotovovali čelenky, ozdoby i celé pláště. Peří živých ptáků uměli i přebarvovat technikou zvanou tapiragé. Při ní vytrhali chyceným ptákům (hlavně amazoňanům) jejich zelená pera a ranky po nich poteli zředěným jedem (nebo krví) žáby pralesničky barvířské (Dendrobates tinctorius). Ptákům po této operaci postupně narostlo nové, oranžové či červené peří. Uměli mistrovsky zpracovávat dřevo, z něhož zhotovali zbraně, nádoby i lodě. Z velkých kmenů pralesních stromů zhotovovali dlabané pirogy dlouhé až 60 m. Ty byly vhodné i k plavbě po moři. Ovládali také tkaní bavlněných látek a výrobu keramiky.

Oděv[editovat | editovat zdroj]

Oděv Tupinambů byl poměrně jednoduchý. Muži i ženy nosili bederní pásy nebo tuniky z bavlněné látky, při obřadech i pláště a čelenky z ptačího peří. Bojovníci a šamani se při obřadech někdy potírali lepkavou pryskyřicí a celé tělo si posypávali drobnými pírky. Především muži se zdobili rovněž tetováním a v propíchnutých tvářích i dolních rtech nosili ozdoby z kamínků či lesklých mušlí. Ženy nosily dlouhé vlasy s ofinou, muži si však vyholovali tonzuru nebo i celou hlavu, až na hřeben v týle, podobně jako severoameričtí Irokézové.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Woodcut showing 12 people holding various human body parts carousing  around an open bonfire where human body parts, suspended on a sling, are cooking.
Kanibalská hostina podle rytiny ve Stadenově cestopisu, 1557.

Jejich náboženstvím byl šamanismus. Šamani pajé při obřadech kouřili tabák a tančili v rytmu velkých řehtaček maraká. Uctívali mnoho duchů, z nichž nejvýznamnější byl nebeský duch hromu Tupá a pralesní duch - ochránce zvěře Kurupirá s chodidly obrácenými dozadu. Tyto i další postavy z jejich mytologie přešly do soudobého brazilského folklóru. Zajímavý byl způsob pohřbívání. Mrtvé ukládali vcelku do gigantických uren, zvaných igacabá, které přiklopili víkem a pohřbili do země. S jejich náboženstvím byly spojeny lidské oběti a rituální kanibalismus.

Kanibalismus[editovat | editovat zdroj]

Tupinambové byli velmi bojovní a ve válkách se sousedními kmeny získávali zajatce. Ti byli podle očitých svědků, kterým byl i Hans Staden[1] vykrmováni a posléze slavnostně obětováni duchům. Muž, který zajatce získal, ho při obětování usmrtil ozdobným kyjem a měl právo sníst jeho maso. Cenné maso z nohou, paží a zad se peklo na roštu, vnitřnosti a ostatní maso se vařilo v kotli spolu s e šťávou z manioku, až vznikla polévka zvaná mingau. Kanibalismus souvisel i se sympatetickou magií - Tupinambové byli přesvědčeni, že na sebe mohou požitím masa mrtvého přenést jeho vlastnosti, zejména odvahu, sílu, dobrý zrak apod.

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Jazyk Tupinambů patřil k tupíjské jazykové rodině a nazýval se ňeengatu (dobrý jazyk). Misionáři jejich jazyk později používali při christianizaci ostatních amazonských indiánů, proto se stal v 18. století jako tzv lingua geral obecným komunikačním jazykem ve velké části dnešní Brazílie. Protože se Tupinambové setkali s bělochy jako první z amazonských indiánů, mnoho jejich slov přešlo do světových jazyků. Například názvy kulturních plodin: maniok, kešu, petunie, ananas, anona, genipapo, některých živočichů: tukan, tapír, jaguár, jaguarundi, uakari, aguti, ara arakanga, ara ararauna, jabiru, piraňa, leguán (ze slova iguana), teju nebo musurana, ale i místní názvy: Xingú, Tocantins, Iguaçu, Marajó a některá další.

V literatuře[editovat | editovat zdroj]

Především svým kanibalismem zaujali Tupinambové ve své době i evropské spisovatele. V době 16. - 17. století se stali jakýmsi prototypem "divocha". Jejich obětní obřad včetně usmrcení zajatce ozdobenou palicí převzal i Daniel Defoe do svého světoznámého románu Robinson Crusoe. Robinsonův ostrov se však ve skutečnosti nenacházel na území obývaném Tupinamby. O Tupinambech psal i francouzský filosof Michel de Montaigne ve své eseji o Kannibalech. Montaigne se osobně setkal s několika Tupinamby dovezenými do Francie. Později, v době Osvícenství, Montaignovy myšlenky rozvedli další filosofové, hlavně Jean Jacques Rousseau do ideálu vznešeného divocha. Jejich jméno vybral Carl von Linné pro jihoamerického ještěra teju pruhovaného (Tupinambis teguixin) a do mezinárodního slovníku se dostalo také v souvislosti se zeleninou topinambury.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. True History and Description of a Country in America, whose Inhabitants are Savage, Naked, Very Godless and Cruel Man-Eaters [online]. World Digital Library, [cit. 2013-04-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]